Saxaul
rod rostlin From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Saxaul (Haloxylon) je rod keřů nebo malých stromů z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). V různých taxonomických pojetích obsahuje 2 až 11 druhů.[1][2] Název saxaul pochází z ruského саксаул (saksaul), což je pravděpodobně převzato z kazašského сексеуiл (seksewil).
Remove ads
Popis
Saxauly jsou keře nebo malé xerofytní stromy vysoké 1–8 metrů (výjimečně až 12 metrů), s tlustým kmenem a mnoha větvemi. Letorosty jsou zelené, vzpřímené nebo převislé. Vstřícně postavené listy jsou redukovány na malé šupiny. V období sucha někdy tmavnou, stejně jako části celých větví, které mohou též na léto opadávat.[3]
Květenství jsou hroznovitá, nesená na stoncích předchozího roku. Květy jsou velmi malé, pětičetné, oboupohlavné nebo samčí, s bílým či narůžovělým okvětím. V době květu jsou částečně kryty listeny. Pestík má dvě velmi krátké čnělky, tyčinek je 5, srostlých s 5 staminodii. Saxauly kvetou v pozdním jaře od května, plody dozrávají v září až říjnu. Opylovány jsou převážně větrem, květy jsou však navštěvovány též včelami.[2] Plod je nažka s křídly vytvořenými zveličenými okvětními segmenty, má v průměru asi 8 milimetrů. Semeno má v průměru asi 1,5 mm.[4][5]
Kořenový systém saxaulů je mohutný, může zasahovat do vzdálenosti až 30 m od rostliny a do hloubky 8 metrů. Pletiva kořenů a stonků zadržují množství vody.[3]
Remove ads
Rozšíření a ekologie
Rod Haloxylon je rozšířen v aridním pásu od severozápadní a severní Afriky přes jihozápadní a střední Asii až po Mongolsko a severní Čínu (Sin-ťiang a Kan-su),[2] jeden druh (Haloxylon articulatum) roste též na jihozápadě Španělska. Obývá především polopouštní až pouštní stanoviště, v nichž porůstá kamenitá dna vádí, štěrkové náplavy i písčité duny, častý je na také zasolených substrátech. Mnohde formuje čisté, jednodruhové porosty.[3]
Na kořenech saxaulů parazituje zárazovitá rostlina Cistanche deserticola.
Remove ads
Význam
Dřevo saxaulů se používá jako palivo, mladé výhony jsou potravou pro pasoucí se ovce.[6]
Pro svou odolnost se často využívá k zalesňování v aridních oblastech pro zastavení dezertifikace a jako větrolam, jeho kořenový systém dokáže efektivně zpevňovat pohyblivé písečné půdy. Na bývalém dně Aralského jezera se vysazují saxaulové stromy, aby vítr nezvedal kontaminovaný písek z vyschlého dna a nešířil ho atmosférou. Plán je pokrýt celé bývalé dno lesem.[7]
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads