Saxo Grammaticus
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Saxo Grammaticus (asi 1160 – asi po 1208, snad kolem 1220) byl dánský kronikář, duchovní a autor rozsáhlého díla Gesta Danorum (Činy Dánů), považovaného za největší literární památku severského středověku.[1]
Remove ads
Život
O Saxonově životě víme velmi málo, většinu údajů pochází z předmluvy ke spisu Gesta Danorum.[2] Byl pravděpodobně dánského původu a vzděláním klerik a historik.[1] Zastával funkci sekretáře či kancléře u arcibiskupa Absalona z Lundu, jenž Saxona pověřil sepsáním dějin Dánska.[1] Jeho vynikající znalost latiny a styl (odtud přízvisko Grammaticus) odkazují na studium na některé z prestižních evropských škol, snad v Paříži ve Francii.[3]
Remove ads
Gesta Danorum
Jediným známým dílem Saxona Grammatica jsou Gesta Danorum, rozsáhlá latinská kronika dánského národa, popisující dějiny od bájných počátků až po autorovu současnost.[3] Na díle údajně pracoval od poloviny 80. let 12. století a věnoval se mu po zbytek života.[2] Začal psát o době nedávné a současné, ale pak záběr rozšířil, takže vznikly první národní dějiny Dánů.[2]
Gesta Danorum jsou rozdělena do šestnácti knih: prvních devět se věnuje legendárním a mytickým dějinám, zbývajících sedm popisuje období od Haralda Modrozuba po vládu Knuta VI..[3]
Rané knihy (I-IX) čerpají z hrdinských písní, pověstí a ústní tradice, které Saxo shromáždil z dánské a islandské tradice.[3] Saxo s prameny zachází volně; například staré písně nejsou překladem, ale přepracováním do latinského hexametru a formy klasické poezie.[1] Nicméně kronika je ceněna pro bohatství mýtů a legend, z nichž část se dochovala pouze zde.[2]
Závěrečné knihy (X-XVI) jsou cenným historickým pramenem, zejména co se týče arcibiskupa Absalona a krále Valdemara I.[1]
Styl
Saxonův latinský styl byl již jeho současníky považován za mimořádný a svou slovní zásobou se vyrovnal římským autorům stříbrného období.[3]
První polovina kroniky je psána prozimetrem, střídajícího prózu a verš, což Saxo zdůvodňuje využitím hrdinských básní.[2] Ve skutečnosti však do textu začleňuje odkazy na antické i středověké autory (například Sallustia, Vergilia, Boethia či Bedu Ctihodného), čímž prokazuje sečtělost a rozhled v evropské vzdělanosti.[2]
Jako křesťanský autor Saxo volně převádí severské mýty do morálního a lidského rámce, často podle starořeckých vzorů.[3] Například příběh o tragické smrti boha Baldra přetváří v milostné drama, v němž lstivý Baldr soupeří se statečným lidským hrdinou Hodem o krásnou Nannu.[3] Podobně zachází i s hrdinskými písněmi, například Píseň o Bjarkim (Bjarkamál) v příběhu o králi Rolfu Krakem uvádí v celé šíři a převádí ji z úsečného eddického verše do rozmáchlého latinského hexametru, typického pro jeho styl.[3]
Saxo programově vyzdvihuje ctnosti, odvahu a heroický ideál dávných předků, zatímco slabost a zbabělost líčí s výrazným pohrdáním.[3] Celým dílem prostupuje vlastenecký a protiněmecký tón, spojený s oslavou jednoty církve a krále, jejímž ideálním zosobněním je jeho mecenáš arcibiskup Absalon.[3]
Na rozdíl od autorů severských ság je Saxo typickým středověkým kronikářem: otevřeně moralizuje, hodnotí a komentuje události a užívá přitom bohatý, ozdobný jazyk, který přesahuje běžnou dějepisnou normu.[3]
Literární a kulturní vliv
Z Gesta Danorum pochází řada staroseverských legend, které známe pouze ze Saxonova podání (např. příběhy o Amledovi, o Högbardovi a Signě, o Bjarkim a o Ingjaldovi).[1] Tyto příběhy se staly zdrojem inspirace pro pozdější dánské i evropské básníky a dramatiky, zejména v době romantismu.[1]
Recepce a vydání díla
Ve své době dílo nezískalo širší ohlas, ale v období humanismu bylo znovuobjeveno pro svou mimořádnou latinskou úroveň.[2] Saxo se stal po svaté Brigitě druhým severským autorem, kterého uznala vzdělaná Evropa.[3] První tištěné vydání Gesta Danorum připravil dánský humanista Christiern Pedersen a vydal roku 1514 v Paříži.[2] Dílo tehdy ocenil i Erasmus Rotterdamský.[3]
Příběh o Amledovi, jenž se stal předobrazem Shakespearovy tragédie Hamlet, byl přeložen i do češtiny docentkou Helenou Kadečkovou pod názvem Příběh Amleta, prince jutského, jak jej ve své dánské kronice zapsal Saxo Grammaticus.[4]
Saxonova kronika zůstává klíčovým pramenem poznání nejen středověkých dánských dějin, ale i mytologie a epické tradice starého Severu.[1]
Remove ads
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads