Sběrné surovosti

Sběrné surovosti je název debutového filmu režiséra Juraje Herze na motivy povídky „Baron Prášil“ Bohumila Hrabala ze sbírky Perlička na dně s premiérou v roce 1965. Je považován za jednu z nejlepších filmových adaptací Hrabalova díla. Svoji délkou je to snímek středometrážní, vzhledem k rozdílnosti definic ještě může spadat do kategorie krátkých filmů.

Sběrné surovosti
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	31 min.
Žánr	komedie/podobenství
Námět a scénář	Bohumil Hrabal Juraj Herz
Režie	Juraj Herz
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Václav Halama František Ketzek Jan Vlček Libuše Palečková Bobina Maršatová Olga Novotná
Produkce	Filmové studio Barrandov
Hudba	Zdeněk Liška
Kamera	Rudolf Milič
Střih	Jaromír Janáček
Architekt	Oldrich Bosák
Výroba a distribuce
Premiéra	1. září 1965
Produkční společnost	Barrandov Studio
Distribuce	AČFK
Sběrné surovosti na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Film vznikl v rámci projektu adaptující více povídek z Hrabalovy sbírky, na kterém pracovali režiséři Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm a Ivan Passer. Z tohoto projektu vznikly tři filmy: pětipovídkové Perličky na dně, Passerovo Fádní odpoledne a tento film.

Film zachycuje život jednoho stanoviště sběrny papíru v 50. letech 20. století v Praze. Na tomto pracovišti se setkávají svébytné existence, mezi nejvýznačnějšími je potom Haňťa (Václav Halama), „baron Prášil“, původně komediant, který vymýšlí historky a s velkým halasem je vypráví. Nicméně zde je šéf Bohouš (František Ketzek), jenž se utíká od strastí světa k umělecké tvorbě nebo Mařenka (Bobina Maršatová), která pochází z vyšších kruhů, ale teď ji zbyla jenom hrobka na Olšanech. Při obsazování rolí režisér vsadil na neherce, což nakonec není pro čs. novou vlnu nic neobvyklého.

Problémy

Herz se k tomuto projektu dostal skrze pozvání od Jaromila Jireše, ale musel se od počátku potýkat s tím, že ho ostatní režiséři podceňovali a přehlíželi, protože nestudoval režii na FAMU, ale režii se naučil jako samouk (formálně byl studovaný loutkoherec). Nakonec se za jeho způsobilost musel zaručit na vlastní zodpovědnost Ján Kadár, s kterým Herz spolupracoval – například na Obchodu na korze. S tím je spojen, že tehdejší nejlepší kameraman Jaroslav Kučera odmítl pro Herze točit a on si musel sehnat Kadárova Rudolfa Miliče. Film nakonec překročil třicetiminutovou stopáž a nebyl do společného filmu zařazen.^[1]