Seldžucká říše

Velká Seldžucká říše (turecky Büyük Selçuklu İmparatorluğu) nebo běžně jen Seldžucká říše, přesněji Velký Seldžucký stát (turecky Büyük Selçuklu Devleti) nebo krátce Seldžucký stát (persky دولت سلجوقیان, Dawlat Seljūqiyān, arabsky الدولة السلجوقية), byla ve středověku turko-perská muslimská monarchie založená kınıkským klanem Oghuzů^{[pozn. 1]}, jehož příslušníci byli vyznavači sunnitského islámu.

Velký Seldžucký stát Büyük Selçuklu Devleti دولت سلجوقیان الدولة السلجوقية ↓ 1037–1194 ↓
Geografie Seldžucká říše v roce 1092 po smrti Malika Šáha I.
Hlavní město	Níšápúr (1037–1043) Rajj (1043–1051) Isfahán (1051–1118) Hamadán (západní 1118–1194) Merv (východní 1118–1153)
Rozloha	3 900 000 km² (v roce 1080)
Obyvatelstvo
Jazyky	perština (oficiální dvorní)[1][2][3], oghuzské (mluvené vládci, armádou a místními obyvateli v každodenní řeči) arabština (věda[1], vzdělání a teologie[3])
Náboženství	sunnitský islám Hanífovského mazhabu (státní), křesťanské, zoroastriánské, ší'itský islám, judaistické, ibádíjský islám
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie (sultanát)
Mateřská země	Abbásovský chalífát (formálně, v praxi byla říše suverénním státem)
Státní útvary a území
Předcházející Oguzský jabguluk Ghaznovská říše Karachánský chanát Abbásovský chalífát Fátimovský chalífát Byzantská říše Edesské hrabství Marwanidská dynastie Banú Rawwád Následující Rúmský sultanát anatolské bejliky Chórezmská říše Ajjúbovský sultanát Danišmendovci Zengíovský emirát Búríjovský Damašek Nizárijsko-ismá'ílítský stát Arménské knížectví v Kilíkii Jeruzalémské království Tripolské hrabství Antiochijské knížectví

Za dob svého největšího rozmachu kontrolovala říše rozsáhlé území táhnoucí se od Hindúkuše až do východní Anatolie a ze Střední Asie k Perskému zálivu. Postup Seldžuckých Turků do Střední Asie znamenal začátek držení moci v rukou turkických národů v této oblasti, přetrvávající v podstatě až dodnes.

Historie

Říše na vrcholu moci roku 1092 po Maliku Šáhovi I.

Historie Turkických národů Historie turkických národů do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
Turkuti
Západní Turkuti
Východní Turkuti
Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
Dunajské Bulharsko
Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
Západní Karachánové
Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát 860–1091	Kimäcký chanát 743–1035
Kumánie 1067–1239	Oguzský jabguluk 750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
Dynastie otroků (Dillí)
Dynastie Chaldží
Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[4][5][6]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
Dynastie Bahríovců
Osmanská říše 1299–1923
Jiné turkické dynastie  v Anatolii Dynastie Artúkovců Dynastie Saltúkovců v Ázerbájdžánu Dynastie Íldenizovců v Egyptě Dynastie Tulúnovců Dynastie Íchšídovců v Levantě Dynastie Búríjovců Dynastie Zengíjovců
Tento box: zobrazit • diskuse • editovat

Seldžuk Beg

Seldžuk-beg pocházel z jednoho ze středoasijských oguzských kmenů – Kınıků. Jako vojenský velitel su-baši byl v službách Chazarské říše, ač měl pozici velitele Oguzů v Oguzském jabguluku (Oguzské knížectví) V druhé polovině 10. století se neúspěšně zapojil do boje o trůn, záhy pak ztratil pozici a se svojí rodinou a částí armády se stěhoval směrem do Chorásánu v Íránu. Zde získali pastviny a na oplátku poskytli vojenskou sílu pro válečná střetnutí Karachánů a Sámánovců. Po pádu Samánovské říše se Seldžuk se svým klanem usadil v Chorézmu. Po jeho smrti roku 1009 táhl jeho lid ještě dále na jih.

Vznik Seldžucké říše

Seldžucká říše byla založena Tugrul-begem a jeho bratrem Čagri-begem (synové Michail-bega, plným jménem: Michail bin Saldschūq, vládl v roce 1009–1037, jenž byl Seldžuk-begovým synem) roku 1037 po neúspěšných pokusech jeho předchůdce a zakladatele Seldžucké dynastie, Seldžuk-bega. Seldžukové (persky سلجوقيان, Saljūkiyān, arabsky السلاجقة, al-Salājika) sjednotili pod svoji vládu nejednotný východní islámský svět a hráli klíčovou roli v první a druhé křížové výpravě. Seldžuci se také zasloužili o persianizaci svých území, ač sami turkického původu, čímž dali vzniknout turkicko-perské tradici.

Seznam panovníků Seldžucké říše

1. Seldžuk-beg
2. Turul-beg (1037–1063), Seldžukův vnuk, zakladatel
3. Alp-Arslan (1063–1072)
4. Malik Šáh I. (1072–1092)
5. Mahmúd I. (1092–1094)
6. Barkijaruk (1094–1105)
7. Malik Šáh II. (1105)
8. Muhammed I. (1105–1118)
9. Ahmed Sandžar (1118–1153)
10. Davud (1131–1132)
11. Tugrul-beg II. (1132–1134)
12. Mesud (1134–1152)
13. Melik-šáh III. (1161–1176)
14. Muhammed II. (1153–1160)
15. Sulejman-šáh II. (1160–1161)
16. Arslan (1161–1176)
17. Tugrul-beg III. (1176–1194)