Sergej Krikaljov

Sergej Konstantinovič Krikaljov (rusky Серге́й Константи́нович Крикалёв, * 27. srpna 1958 Leningrad, RSFSR (nyní Rusko)) je bývalý sovětský a ruský kosmonaut ruské národnosti. V letech 1988–2005 absolvoval šest kosmických letů o celkové délce 803 dní a osm výstupů do vesmíru. Od roku 2005 držel rekord v celkové délce pobytu v kosmu, který překonal v roce 2015 Gennadij Padalka. Od března 2009 je prvním civilním náčelníkem Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku.

Sergej Konstantinovič Krikaljov
Kosmonaut RKK Eněrgija
Státní příslušnost	SSSR/Rusko
Datum narození	27. srpna 1958 (66 let)
Místo narození	Leningrad
Předchozí zaměstnání	Inženýr
Čas ve vesmíru	803 dní 9 hodin 39 minut
Kosmonaut od	2. září 1985
Mise	Sojuz TM-7/Mir Sojuz TM-12/Mir/ Sojuz TM-13 STS-60 STS-88/ISS Sojuz TM-31/ISS/ STS-102 Sojuz TMA-6/ISS
Znaky misí
Kosmonaut do	27. března 2009
Pozdější zaměstnání	Ředitel státní organizace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Sergej Krikaljov je rodilý Leningraďan, roku 1981 získal titul inženýra na Leningradském mechanickém institutu (dnes Baltská státní technická univerzita „Vojenmech“ D. F. Ustinova).^[1] Roku 1981 nastoupil do NPO Eněrgija, zde se účastnil vypracovávání instrukcí pro kosmonauty a palubní dokumentace, byl přidělen do Střediska řízení letů v Koroljovu, po ztrátě spojení se Saljutem 7 roku 1985 byl ve skupině, která připravovala opravářský let ke stanici.^[2]

Kosmonaut

Záhy po nástupu v Eněrgiji se Krikaljov přihlásil mezi kosmonauty, v červnu 1983 získal souhlas lékařů k výcviku. Členem oddílu kosmonautů NPO Eněrgija se stal 2. září 1985. Prošel všeobecnou kosmickou přípravu a 28. listopadu 1986 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.^[2] Byl zařazen ve skupině připravující se na lety raketoplánem Buran, v posádce s kosmonautem Letecko-výzkumného institutu Alexandrem Ščukinem.^[3]

První let (1988/89)

V březnu 1988 byl převeden do programu letů na orbitální stanici Mir. V posádce Sojuzu TM-7 zaměnil na postu palubního inženýra Alexandra Kaleriho, vyřazeného ze zdravotních důvodů.^[2] Sojuz TM-7 odstartoval 26. listopadu 1988 s Alexandrem Volkovem, Sergejem Krikaljovem a Jean-Loup Chrétienem na palubě. Chretien se po měsíci vrátil s Vladimirem Titovem a Musou Manarovem. Na stanici zůstali jako 4. základní posádka Volkov, Krikaljov a z předcházející posádky Valerij Poljakov. Trojice zůstala na stanici do dubna 1989, kdy se vrátila na Zem, stanici ponechali v automatickém režimu letu.

Druhý let (1991/92)

Od června 1990 byl palubním inženýrem záložní posádky letu Sojuz TM-11 (v posádce s Anatolijem Arcebarským a Helen Sharmanovou).^[2] Po startu Sojuzu TM-11 se posádka Arcebarskij, Krikaljov, Sharmanová stala hlavní pro následující let. Se Sojuzem TM-12 odstartovali 18. května 1991, po převzetí stanice od stávající posádky tato se Sharmanovou přistála a Arcebarskij s Krikaljovem zůstali na Miru jako 9. základní posádka. Nedlouho před plánovaným přistáním bylo rozhodnuto o ponechání Krikaljova i v následující základní posádce.^[4] Ve výměnném Sojuzu TM-13 v říjnu 1991 totiž letěl rakouský a kazašský kosmonaut, kteří se ihned vraceli.^[5] Proto mohl pouze Arcebarského nahradit Alexandr Volkov. Volkov s Krikaljovem přistáli 25. března 1992. Krikaljovův druhý let tak trval 311 dní a 20 hodin, během letu šestkrát vystoupil do vesmíru.^[2]

Sergej Krikaljov na ISS, 9. 11. 2000

Třetí let (1994)

V září 1992 byl vybrán pro první let ruského kosmonauta v americkém raketoplánu. Od listopadu 1992 se v houstonském středisku NASA připravoval na misi STS-60. Potřetí se vydal do vesmíru z mysu Canaveral na palubě Discovery 3. února 1994, raketoplán přistál 11. února po 8 dnech, 7 hodinách a 9 minutách letu.^[2]

V Houstonu

Od dubna 1994 do února 1995 působil v Houstonu jako náhradník Vladimira Titova pro let STS-63. Při letech programu Shuttle-Mir (STS-63, STS-71, STS-74 a STS-76) zastával funkci vedoucího skupiny ruských pracovníků Střediska řízení letů přidělených do Houstonu.^[2]

Čtvrtý let (1998)

V lednu 1996 byl jmenován palubním inženýrem v Expedici 1, start se odkládal, proto byl mezitím zařazen do posádky STS-88. Raketoplán Endeavour odstartoval 4. prosince, připojil k základnímu bloku ISS Zarja blok Unity a přistál 16. prosince 1998. Let trval 11 dní 19 hodin a 18 minut.^[2]

Pátý let (2000/01)

Dne 31. října 2000 konečně odstartovala v Sojuzu TM-31 první základní posádka ISS (William Shepherd, Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov), ke stanici se připojili 2. listopadu a zůstali na ní do 19. března 2001.^[1][2]

Sergej Krikaljov na ISS, 16. 5. 2005

Šestý let (2005)

V říjnu 2000 byl jmenován velitelem záložní posádky Expedice 7.^[2] Po havárii Columbie v únoru 2003 byly posádky několikrát reorganizovány, nakonec byl Krikaljov určen velitelem Expedice 11. K šestému letu odstartoval 15. dubna 2005 v Sojuzu TMA-6, přistál 10. října 2005 po 179 dnech letu.^[1]

Po letu

V květnu 2006 byl předběžně určen velitelem záložní posádky Expedice 17 a hlavní Expedice 19, už v březnu 2007 byl z přípravy odvolán a nahrazen Gennadijem Padalkou.^[2]

Manažer

V únoru 2007 byl jmenován viceprezidentem společnosti RKK Eněrgija pro pilotované lety, při zachování statusu kosmonauta. V létě 2007 po reorganizaci vedení společnosti zůstal pouze náměstkem hlavního konstruktéra společnosti.^[1] V březnu 2009 odešel z oddílu kosmonautů i vedení společnosti Eněrgija a převzal funkci náčelníka Vědeckovýzkumného zkušebního střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.^[1]

Rodina, zájmy

Krikaljov je ženatý, manželka je inženýrkou v RKK Eněrgija, mají dceru.^[2]

Od roku 1977 se věnoval letecké akrobacii na kluzácích, byl členem reprezentace Leningradu (1980-81). Roku 1983 se stal absolutním mistrem Moskvy v letecké akrobacii, reprezentoval Sovětský svaz, později Rusko. Roku 1997 byl na světovém mistrovství v Turecku členem vítězného ruského družstva, individuálně získal stříbrnou medaili. Roku 2001 na 2. světových leteckých hrách v Barceloně byl hlavním trenérem ruské reprezentace.^[2]

Řády a vyznamenání

Sovětská vyznamenání

• Hrdina Sovětského svazu – 27. dubna 1989
• Leninův řád – 27. dubna 1989
• Řád přátelství mezi národy – 25. března 1992 – za úspěšnou realizaci kosmického letu na orbitální stanici Mir a současně za odvahu a hrdinství^[6]
• Čestný titul Pilot-kosmonaut SSSR – 1989

Ruská vyznamenání

• Hrdina Ruské federace – 11. dubna 1992 – za odvahu a hrdinství projevené během dlouhého kosmického letu na orbitální stanici Mir^[7]
• Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 5. dubna 2002 – za odvahu a vysokou profesionalitu projevenou během dlouhého kosmického letu na Mezinárodní vesmírné stanici^[8]
• Řád cti – 15. dubna 1998 – za úspěšnou účast a dosažení vysokých sportovních výsledků na Prvních světových leteckých hrách^[9]
• Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za skvělé služby v oblasti průzkumu a využívání vesmíru, za dlouhodobou svědomitou práci a aktivní sociální činnost^[10]
• Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu – 2005
• Zasloužilý mistr sportu Ruska

Zahraniční vyznamenání

• důstojník Řádu čestné legie – Francie, 1989
• Řád vycházejícího slunce III. třídy – Japonsko, 2019^[11]
• NASA Distinguished Public Service Medal – USA, 2003
• NASA Space Flight Medal – USA, 1996, 1998 a 2001

Ostatní ocenění

• Medaile Alexeje Leonova – Kemerovská oblast, 2015 – za osm dokonalých výstupů do vesmíru^[12]
• Čestný občan Petrohradu – 2007
• Čestný odznak Za zásluhy o Petrohrad – 2018^[13]