Seznam kosmických letů programu Apollo

Seznam kosmických letů programu Apollo zahrnuje pilotované i bezpilotní kosmické lety (tj. lety, při kterých bylo dosaženo výšky více než 100 km nad zemským povrchem) uskutečněné v rámci programu Apollo. Cílem amerického programu Apollo bylo uskutečnit přistání lidí na Měsíci a bezpečný návrat na Zemi. Program realizoval Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) v letech 1961–1972. Před Apollem si v programu Gemini američtí astronauti vyzkoušeli spojování kosmických lodí, výstupy do vesmíru a dvoutýdenní pobyt ve vesmíru. Po Apollu Američané využili vyvinutou techniku v programech Skylab a Sojuz-Apollo.

Nahoře kosmická loď Apollo (vlevo servisní/velitelský, vpravo hranatý lunární modul) ve srovnání s menší lodí Gemini a malou Mercury. V odlišném měřítku jsou zobrazeny jejich nosné rakety: zleva Saturn V, Titan 2 (pro Gemini) a Atlas D (pro Mercury)

Start Saturnu V s lodí Apollo 15, 26. července 1971

V letech 1961–1966 proběhlo 13 bezpilotních letů programu Apollo. První stupeň rakety Saturn I byl vyzkoušen při čtyřech suborbitálních misích od října 1961 do března 1963. Následovalo šest orbitálních letů kompletního Saturnu I, pět z nich s maketami lodi Apollo, poslední proběhl v červenci 1965. Během roku 1966 třikrát vzlétla raketa Saturn IB, dvakrát s velitelským a servisním modulem lodě Apollo.

Na začátek roku 1967 byla plánována první pilotovaná mise – Apollo 1 – ale měsíc před startem posádka v lodi uhořela. Při cvičném odpočítávání vznikl v poškozeném kabelu elektrický oblouk a v atmosféře z čistého kyslíku a mírně zvýšeném tlaku se oheň rozšířil rychleji, než mohli astronauti otevřít loď.^[1] Po nezbytných úpravách lodi následovaly v listopadu 1967 – dubnu 1968 ještě tři bezpilotní lety (Apollo 4 až 6) a poté v říjnu 1968 první pilotovaný let – Apollo 7. Tři další pilotované mise, Apollo 8, 9 a 10, byly věnovány ověření funkčnosti lodi a vyzkoušení cesty k Měsíci. Následující let – Apollo 11 – byl vrcholem programu, když 20. července 1969 Neil Armstrong a Buzz Aldrin přistáli na Měsíci a 21. července vystoupili na jeho povrch. Přistání na Měsíci Američané ještě pětkrát zopakovali, pouze při misi Apollo 13 vybuchla během letu k Měsíci jedna z nádrží s kyslíkem, nicméně astronautům se podařilo bezpečně se vrátit na Zemi. Program skončil letem Apollo 17 v prosinci 1972.

Původně byly plánovány ještě tři lety, Apollo 18, 19 a 20, ale kvůli snížení rozpočtu NASA se už neuskutečnily. Mise Apollo 20 byla zrušena v lednu 1970. V září 1970 byly zrušeny další dva lety, a sice Apollo 15 a Apollo 19, přičemž zbylé (č. 16 a 17) byly přečíslovány na č. 15 a 16.^[2]

Rakety Saturn a lodě Apollo vyvinuté pro lety na Měsíc v programu Apollo využila NASA i ve dvou následných programech – Skylab a Sojuz-Apollo. V prvním z nich v letech 1973–1974 američtí astronauti v misích Skylab 2, 3 a 4 osídlili vesmírnou stanici Skylab. V druhém se roku 1975 s lodí Apollo doplněnou stykovým modulem setkali a spojili se sovětským Sojuzem 19.

Seznam letů

CM, SM, LM je označení pro velitelský, servisní a lunární modul (Command, Service, Lunar Module) lodi Apollo. CSM je označení pro velitelský i servisní modul (Command/Service Module) Apolla.

Bezpilotní lety programu Apollo 1961–1966

Název mise	Datum startu	Nosná raketa	Užitečné zatížení	Popis letu	Ref.
SA-1	27. říjen 1961	Saturn I SA-1	Makety druhého a třetího stupně zaplněné vodou.	Suborbitální let. Test rakety Saturn I ve verzi Block I, ve které byl funkční pouze první stupeň, druhý a třetí stupeň zastupovaly makety naplněné vodou.	[3]
SA-2	25. dubna 1962	Saturn I SA-2	Makety druhého a třetího stupně zaplněné vodou.	Suborbitální let. Test prvního stupně Saturnu I, ostatní pouze jako makety. Uskutečněn první z experimentů projektu Highwater (vynesená voda byla rozprášena do atmosféry).	[4]
SA-3	16. listopadu 1962	Saturn I SA-3	Makety druhého a třetího stupně zaplněné vodou.	Suborbitální let. Test prvního stupně Saturnu I, ostatní pouze jako makety. Vynesená voda byla rozprášena do atmosféry v experimentu Highwater.	[5]
SA-4	28. března 1963	Saturn I SA-4	–	Suborbitální let. Test prvního stupně Saturnu I, ostatní pouze jako makety, test výpadku motoru, poslední let verze Block I.	[6]
SA-5	29. ledna 1964	Saturn I SA-5	–	První let Saturnu I ve verzi Block II, tedy s funkčním druhým stupněm, první orbitální mise.	[7]
A-101	28. května 1964	Saturn I SA-6	Maketa lodi Apollo	První test makety kosmické lodi Apollo.	[8]
A-102	18. září 1964	Saturn I SA-7	Maketa lodi Apollo	Druhý test makety kosmické lodi Apollo.	[9]
A-103/Pegasus 1	16. února 1965	Saturn I SA-9	Maketa lodi Apollo, satelit Pegasus	Další let s maketou lodi Apollo. Vypuštění prvního satelitu Pegasus.	[10]
A-104/Pegasus 2	25. května 1965	Saturn I SA-8	Maketa lodi Apollo, satelit Pegasus	Test makety kosmické lodi Apollo, vypuštění druhého satelitu Pegasus.	[11]
A-105/Pegasus 3	30. července 1965	Saturn I SA-10	Maketa lodi Apollo, satelit Pegasus	Test makety kosmické lodi Apollo, vypuštění třetího satelitu Pegasus.	[12]
AS-201	26. února 1966	Saturn IB AS-201	Apollo CSM-009	Suborbitální test lodi Apollo, první let rakety Saturn IB.	[13]
AS-203	5. července 1966	Saturn IB AS-203	–	Druhý testovací let rakety Saturn IB. Test druhého stupně rakety, celkem čtyři oběhy kolem Země.	[14]
AS-202	25. srpna 1966	Saturn IB AS-202	Apollo CSM-011	Suborbitální let lodi Apollo, test motorů servisního modulu.	[15]

Plánovaný první pilotovaný let programu Apollo

Znak mise	Název mise	Posádka	Start	Nosná raketa	Výr. čísla modulů lodi Apollo	Popis letu	Ref.
	Apollo 1	Virgil Grissom, Edward White, Roger Chaffee	–	Saturn IB AS-204	CSM-012	Start plánován na 21. února 1967. Při předletovém testu 27. ledna 1967 závada na elektroinstalaci velitelského modulu způsobila požár, který se v atmosféře z čistého kyslíku rychle rozšířil. Modul shořel i s posádkou.	[1][16]

Mezera v číslování letů – vynechání Apolla 2 a 3 – vznikla takto: Astronauti navrhovali označení Apollo 1 už pro let AS-201, ale vedení NASA je ponechalo pro první pilotovanou misi. Po požáru Apolla 1 NASA souhlasila s žádostí vdov, aby označení Apollo 1 znovu nebylo použito. V březnu 1967 manažer NASA George Mueller navrhl, aby mise AS-201, AS-202 a AS-203 byly přejmenovány na Apollo 1A, 2 a 3. Následující bezpilotní mise byla proto pojmenována Apollo 4, avšak k navrženému zpětnému přejmenování proběhlých letů nedošlo z dnes už nejasných důvodů.^[17]

Bezpilotní lety programu Apollo 1967–1968

Název mise	Datum startu	Nosná raketa	Užitečné zatížení	Popis letu	Ref.
Apollo 4	9. listopadu 1967	Saturn V AS-501	CM-017, SM-017 a maketa lunárního modulu	První start Saturnu V, test tepelného štítu Apolla, loď úspěšně přistála.	[18]
Apollo 5	22. ledna 1968	Saturn IB AS-204	LM-1	Test lunárního modulu na oběžné dráze Země. Použitá raketa byla původně určena pro misi Apollo 1.	[19]
Apollo 6	4. dubna 1968	Saturn V AS-502	CM-020, SM-014[20] a maketa lunárního modulu	Druhá zkouška Saturnu V, předčasné vypnutí motorů 2. stupně a neúspěch restartu 3. stupně. Apollo se proto nepodařilo urychlit na plánovanou (2. kosmickou) rychlost. Přistávací manévr proběhl už bez potíží.	[21]

Pilotované lety programu Apollo

Znak mise	Název mise	Posádka	Start	Nosná raketa	Výr. čísla modulů lodi Apollo	Popis letu	Ref.
	Apollo 7	Wally Schirra, Donn Eisele, Walter Cunningham	11. října 1968	Saturn IB AS-205	CSM-101	Jedenáctidenní let na oběžné dráze Země. Poslední start ze startovacího komplexu 34.	[22][23]
	Apollo 8	Frank Borman, Jim Lovell, William Anders	21. prosince 1968	Saturn V AS-503	CSM-103	První let k Měsíci, 24.–25. prosince na oběžné dráze Měsíce (10 oběhů).	[24][25]
	Apollo 9	James McDivitt, David Scott, Russell Schweickart	3. března 1969	Saturn V AS-504	CSM-104, LM-3	Devítidenní let. Zkoušky lunárního modulu na oběžné dráze Země, při výstupu do vesmíru otestovány skafandry.	[26][27]
	Apollo 10	Thomas Stafford, John Young, Eugene Cernan	18. května 1969	Saturn V AS-505	CSM-106, LM-4	Poslední zkouška před přistáním na Měsíci. Astronauti v lunárním modulu sestoupili na 15 km nad povrch Měsíce.	[28][29]
	Apollo 11	Neil Armstrong, Michael Collins, Buzz Aldrin	16. července 1969	Saturn V AS-506	CSM-107, LM-5	Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé přistáli na Měsíci, druhý den vystoupili na povrch Měsíce. Na Zemi přivezli 21,55 kg měsíčních hornin.	[30][31][32]
	Apollo 12	Charles Conrad, Richard Gordon, Alan Bean	19. listopadu 1969	Saturn V AS-507	CSM-108, LM-6	Druhé přistání na Měsíci (Charles Conrad a Alan Bean), dva výstupy na povrch Měsíce, astronauti přivezli na Zemi části sondy Surveyor 3 a 34,35 kg měsíčních hornin.	[33][34][35]
	Apollo 13	Jim Lovell, John Swigert, Fred Haise	11. dubna 1970	Saturn V AS-508	CSM-109, LM-7	Plánováno třetí přistání na Měsíci. Na cestě k Měsíci však vybuchla jedna z nádrží s kyslíkem a vážně poškodila servisní modul lodi. Přesto se posádce po obletu Měsíce podařilo vrátit na Zemi.	[36][37][38]
	Apollo 14	Alan Shepard, Stuart Roosa, Edgar Mitchell	31. ledna 1971	Saturn V AS-509	CSM-110, LM-8	Třetí přistání na Měsíci (Alan Shepard a Edgar Mitchell), dva výstupy na povrch Měsíce. Astronauti zpátky přivezli 42,28 kg měsíčních hornin.	[39][40][41]
	Apollo 15	David Scott, Alfred Worden, James Irwin	26. července 1971	Saturn V AS-510	CSM-112, LM-10	Čtvrté přistání na Měsíci (David Scott a James Irwin). První mise řady „J“, pobyt na Měsíci prodloužen na tři dny, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 77,31 kg měsíčních hornin.	[42][43][44]
	Apollo 16	John Young, Thomas Mattingly, Charles Duke	16. dubna 1972	Saturn V AS-511	CSM-113, LM-11	Páté přistání na Měsíci (John Young a Charles Duke). Třídenní pobyt na Měsíci, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 95,71 kg měsíčních hornin.	[45][46][47]
	Apollo 17	Eugene Cernan, Ronald Evans, Harrison Schmitt	7. prosince 1972	Saturn V AS-512	CSM-114, LM-12	Šesté a poslední přistání na Měsíci (Eugene Cernan a geolog Harrison Schmitt, jediný profesionální vědec na Měsíci). Třídenní pobyt na Měsíci, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 110,52 kg měsíčních hornin.	[48][49][50]

Další využití lodí Apollo

Znak mise	Název mise	Posádka	Start	Nosná raketa	Výr. čísla modulů lodi Apollo	Popis letu	Ref.
	Skylab 1	-	14. května 1973	Saturn V AS-205	-	Vynesení stanice Skylab na oběžnou dráhu
	Skylab 2	Charles Conrad, Paul Weitz, Joseph Kerwin	25. května 1973	Saturn IB SA-206	CSM-116	První mise na stanici Skylab
	Skylab 3	Alan Bean, Owen Garriott, Jack Lousma	28. července 1973	Saturn IB SA-207	CSM-117	Druhá mise na stanici Skylab
	Skylab 4	Gerald Carr, William Pogue, Edward Gibson,	16. listopadu 1973	Saturn IB SA-208	CSM-118	Třetí mise na stanici Skylab
	Skylab 5	Vance Brand, William B. Lenoir, Don Lind	-	Saturn IB SA-209	CSM-119	Neuskutečněná čtvrtá mise na stanici Skylab
	ASTP	Alan Bean, Ronald Evans , Jack Lousma	15. července 1975	Saturn IB SA-210	CSM-111	Společný let USA a SSSR