Seznam mytických panovníků Čech a Moravy

Seznam mytických panovníků českého státu a Moravy obsahuje jména vládců, o kterých vyprávějí staré české a moravské pověsti, ale jejichž existence není doložena historickými prameny. Většina je kladena do období před formováním historického českého státu a Velké Moravy, tedy před konec 9. století. Některé pověsti zmiňují nedoložené panovníky i v pozdějších obdobích, např. Bruncvík a Ječmínek.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Vyšehrad nad Vltavou

Přehled respektuje i existenci tzv. českých kmenů, které dnes považujeme spíše za jednotlivá knížectví později sjednocená pod pražskými Přemyslovci.^[1] Včetně zlických a luckých knížat uvádí různé kroniky dohromady 26 historicky nedoložených českých knížat, z Moravy je známo 15 takových panovníků.

Mytičtí panovníci Čech

České knížectví

Praotec Čech a jeho družina.

Základní vyprávění o nejstarších panovnících je známo z Kosmovy kroniky.^[2] Tito legendární panovníci měli podle pověstí žít mezi 7. až 9. století.

• Čech – praotec, který přivedl Čechy do země, kterou jim zasvětil na hoře Říp a podle kterého se Češi a Čechy nazývají; podle některých verzí bratr Lecha, praotce Poláků a Rusa, praotce Rusů; podle Hájkovy kroniky vládl 644–661.^[3]
• Krok – soudce, praotcův nástupce, měl tři dcery a žádného mužského potomka; podle Hájkovy kroniky vládl 670–709.^[3]
• Libuše – věštkyně, ujala se vlády po smrti svého otce Kroka; Češi nebyli s vládou ženy spokojeni a požadovali mužského vládce, jejími sestrami byly Kazi a Teta; podle Hájkovy kroniky vládla 710–722.^[3]

Kosmova kronika se podrobně věnuje Přemyslu Oráči a jeho ženě Libuši.^[4] Ostatní bájní Přemyslovci jsou pouze vyjmenováni v uvedeném pořadí a Kosmas výslovně uvádí, že o nich není nic bližšího známo,^[5] i když následně vkládá pověst o lucké válce za Neklana.^[6]

• Přemysl Oráč – manžel Libuše, která jej povolala od pluhu na přání lidu, mytický zakladatel rodu Přemyslovců, sídlil na Vyšehradě, až posléze na základě Libušiny věštby byla založena Praha; podle Hájkovy kroniky vládl 722–745.^[3]
• Nezamysl – syn Přemysla a Libuše, odchován ve zlaté kolébce; podle Hájkovy kroniky vládl 745–783.^[3]
• Mnata – podle Hájka mezi jeho smrtí a nastolením Vojena vládl vladař Rohovic; podle Hájkovy kroniky vládl 783–804.^[3]
• Vojen – podle Hájkovy kroniky nechal roku 823 obehnat Staré Město hradbami; podle Hájkovy kroniky vládl 804–831.^[3]
• Vnislav – podle Dalimilovy kroniky Unislav.^[7]
• Křesomysl – podle pověsti dal uvěznit Horymíra; podle Hájkovy kroniky vládl 832–851.^[3]
• Neklan – vedl tzv. luckou válku proti Vlastislavovi v čele Lučanů; podle Hájkovy kroniky vládl 852–873.^[3]
• Hostivít – údajný otec prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje (Bořivoj žil mezi 852/853 – 888/890^[8]); podle Hájkovy kroniky vládl 873–890.^[3]

Další nedoležená knížata Českého knížectví přichází až v období vrcholného středověku. Pověst o českém knížeti Bruncvíkovi je časově zařazena asi do 12. století, přičemž nijak nezapadá do linie doložených vládců. Některé prameny uvádějí také jeho otce a syna jako knížata.

• Stanimír – v Dalimilově kronice, vlastně příběh o Strojmírovi převedený do doby knížete Bedřicha.^[7]
• Žibřid či Štylfrýd – bájný otec Bruncvíka, měl za své skutky získat do znaku červený kotel.^[9]
• Bruncvík či Brunclík – měl svými hrdinskými skutky získat lva do znaku Čech.^[10]
• Ladislav – údajný Bruncvíkův nástupce na českém trůně.^[11]

Bájná jména nebo koruptela?

Český historik Vladimír Karbusický předložil jiné vysvětlení seznamu bájných českých knížat. Podle něj se nejedná o seznam skutečných osob, ale o koruptelu (zkomolení textu přepisováním v důsledku nepochopení nebo neznalosti původního znění) staročeského textu.
Ze zápisu v kronikách:
Crocco kazi thetka lubossa premizl
nezamysl mnata voyn unizla(v)
crezomysl neclan(am?) gostivit

můžeme z nesporných, nezvratných hlásek, vyskytujících se v různých variantách opisů, vytvořit textový fragment:
Krok’ kazi (Tetha, Thetka atd.), lubo… pŕemyśl…
nezamyśl…m… na ta voj’n… ni zla,
kr’z… my s… neklan…(am)…, gosti vít… ^[12]

což ve volném překladu znamená:
„Zastav svůj krok, cizinče (Němče, Theute), a raději přemýšlej;
nezamýšlíme (na tebe) ani vojny ani zla,
kříži my se neklaníme, hosty vítáme…“.

nebo ve volné interpretaci blízké původnímu textu:
Krok kazi, Teuthe, lubo si přemyšlaj;
nezamyšlame na tě vojny ni zla,
křesu my se neklaname, hosti vítáme.

Podle Karbusického, jak vyplývá z jeho rozboru, nejde o sled osobních jmen, ale o porušený text s konkrétním významem. Nejspíše je to varování Němcům (Theutonům, příp. přímo Thakulfovi) před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou událostí z roku 849, tzv. bitvou u záseků (porážka východofranckých vojsk Čechy, popsaná ve Fuldských letopisech, kde je zmíněna i mírová nabídka Čechů před vojnou). Rekonstruovaný text je pak pravděpodobně úryvkem nějakého neznámého epického zpěvu o válce s Němci, tradovaném v dvorském prostředí, a později i zapsaném (minimálně byl zaznamenán tento dějově významný úryvek - nabídka mírového ujednání).^[13]
Většina historiků tuto teorii, po jejím zveřejnění v r. 1964,^[14] ovšem nepřijala.

Zlické knížectví

Podle pověsti založil před odchodem do Polska Čechův bratr Lech kouřimské či zličské knížectví. Zlické knížectví, kde později vládli Slavníkovci a údajně je založil již Čechův bratr Lech, měl získat Neklanův druhý syn Děpolt, bájný zakladatel Děpolticů, vedlejší přemyslovské větve.

• Lech – Čechův bratr, zakladatel Kouřimi; podle Hájkovy kroniky vládl 653–674.^[3]
• Bořislav – dle Hájka kníže ustanovený zde jako vládce po Lechově odchodu, vládl od 674.^[3]
• Rozhoň – dle Hájka syn Mstibojův, vládl 744–756.^[3]
• Slavimil – dle Hájka bratr Rozhoňův, měl syny Býda, Rodmila, Hořeslava a Dobromíra, vládl od 756, zmiňován naposledy k roku 780.^[3]
• Dolisa – dle Hájka měl syny Zlice a Krásníka, vládl v roce 853.^[3]
• Krásník – dle Hájka syn Dolisův, poprvé zmiňován k roku 859, vládl do 862, poražen Neklanovým hejtmanem Koldojem.^[3]
• Leslav – dle Hájka vládl do 876.^[3]

• Děpolt – dle Dalimilovy kroniky, zakladatel Zlicka, syn Neklana, v podstatě strýc prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje;^[7] podle Hájkovy kroniky Mstiboj, vládl 876–890.^[3]
• Drzslav – dle Hájka syn Mstibojův, vládl od 890.^[3]

Lucké knížectví

Český kníže Vojen měl podle Dalimilovy kroniky své knížectví rozdělit mezi své syny Unislava a Vlastislava. Unislav obdržel knížectví české, Vlastislav knížectví lucké. Vlastislav se později, v rámci tzv. lucké války (údajně 1. polovina 9. století), snažil neúspěšně dobýt i české knížectví, kde již vládl Křesomyslův syn Neklan. Neklan tak nakonec pod svou vládou sjednotil obě části pradědova knížectví.^[7] Vlastislavovi potomci (Zbislav, Vladislav a Leva^[15]) se jen marně snažili obnovit samostatné Lucko.

• Vratislav – dle Hájka syn Vojena a otec Vlastislava, vládl 832–850.
• Vlastislav – lucký kníže, dle Dalimilovy kroniky syn Vojena; podle Hájkovy kroniky syn Vratislava, vládl 851–869.^[7]

Další mytické postavy

• Tyr, u Dalimila Štyr, u Jiráska jméno Čestmír (podle Rukopisů). Neklanův vojevůdce ve válce s Lučany.
• Durynk, vychovatel Vlastislavova dědice, Neklanem odsouzen k sebevraždě za jeho vraždu.
• Vlasta, vůdkyně žen v dívčí válce; podle Hájkovy kroniky kněžna roku 743.
• Šárka, bojovnice v dívčí válce.
• Ctirad, bojovník, zahuben lstí v dívčí válce.
• Horymír, vladyka, proslavil se záchranou odvážným skokem z hradeb Vyšehradu, na svém koni Šemíkovi (objevil se až u Hájka).
• Bivoj, silák, který holýma rukama zajal divokou svini (objevil se až u Hájka).
• Straba, lucký bojovník.
• Zbyslav, syn knížete Vlastislava.

Mytičtí vládci Moravy

Moravské knížectví

Barokní kronikáři Gelasius Dobner a Tomáš Pešina z Čechorodu podávají výčet knížat vládnoucích na Moravě mezi Sámovou smrtí a založením Velké Moravy.^[16] Pravděpodobně jde o seznam vymyšlený podle staršího výčtu mytických českých knížat.

• Moravod či Moravan, Marut – 680–700, syn knížete Sáma, praotec Moravanů, který přišel z Panonie.
• Vladuc – 700–720
• Suanthos či Suatben – od 720, založil moravské sídlo Veligrad.
• Samomir – podle Pešiny otec Samoslava.^[17]
• Samoslav – 760–796, zavedl na Moravě křesťanství.
• Vratislav – podle Johanna Aventina založil roku 805 Bratislavský hrad.^[18][19][20]
• Hormidor – 796/805–811, definitivně porazil Avary.
• Mojmír I. či Mojmar I. – 811/812–820, údajný otec Mojmíra I. resp. II.^[21]

S příchodem uherských Ludaniců na chropyňské panství se na Moravě rozšířila pověst o moravském králi Ječmínkovi, který přijde v nejhorším zemi na pomoc. Ječmínek má pocházet z rodu hrdinného Chropina a jeho ledabyle vládnoucího syna, který Ječmínka zavrhl. Tato trojice se měla na trůně vystřídat po smrti Svatopluka, rovněž jako pověst o českém Brunclíkovi nezapadá do doloženého sledu historických panovníků.^[11]

• Chropin – údajný Ječmínkův děd, měl bratry Přeruba a Bochora, osvobodil svou sestru Hvězdu z maďarského zajetí, za což byl zvolen moravským markrabětem.^[22]
• bájný vladař neznámého jména – Chropinův syn, nevěnoval se správě Moravy.
• Ječmínek – narozen v ječmeni, bájný ochránce Moravanů.

Některé prameny zmiňují jména Mojmír a Svatopluk i po pádu Velké Moravy a smrti Svatoplukových synů. Může se jednat o syny Mojmíra II. a Svatopluka II., kteří udrželi lokálně moc i po skonu říše. Dále jsou uvedeni Svatoboj, podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, a potomek Rjurikovců nazývaný Olgus, který měl vládnout na Moravě v tzv. temném období.

• Svatoboj – podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, vládl 900–904.^[3]
• Mojmír IV.
• Svatopluk III.
• Olgus či Volcus, Holcus.