Siegfried z Clary-Aldringenu

Siegfried František Jan Karel kníže z Clary-Aldringenu (německySiegfried Franz Johann Karl Fürst von Clary-Aldringen; 14. října 1848 Teplice^[1] – 11. února 1929 Teplice) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Clary-Aldringenů usazeného v Čechách a rakousko-uherský diplomat.

Siegfried kníže z Clary-Aldringenu
Hrabě Siegfried Clary-Aldringen jako vyslanec v Sasku
6. kníže z Clary-Aldringenu
Ve funkci: 25. března 1920 – 11. února 1929 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Richard z Clary-Aldringenu
Nástupce	Alphons Clary-Aldringen
Rakousko-uherský vyslanec v Belgii
Ve funkci: 1902 – 1914
Panovník	František Josef I.
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci: 1899 – 1902
Panovník	František Josef I.
Rakousko-uherský vyslanec v Württembersku
Ve funkci: 1897 – 1899
Panovník	František Josef I.
Tajný rada
C. k. komoří
Narození	14. října 1848 Teplice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. února 1929 (ve věku 80 let) Teplice Československo Československo
Titul	kníže
Choť	(1885) Tereza Marie Kinská z Vchynic a Tetova (1867–1943)
Rodiče	Edmund Mořic z Clary-Aldringenu (1813–1894) a Alžběta Alexanda z Ficquelmontu (1825–1878)
Děti	Alfons z Clary-Aldringenu Alžběta Alexandra z Clary-Aldringenu Žofie Marie z Clary-Aldringenu
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od mládí sloužil v diplomacii, byl vyslancem v německých zemích a nakonec před první světovou válkou dlouholetým rakousko-uherským vyslancem v Belgii (1902–1914). Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1920 knížecí titul, správu rodového majetku (Teplice) ale přenechal synu Alfonsovi. Siegfriedův mladší bratr Manfred působil také ve státních službách a v roce 1899 byl krátce rakouským předsedou vlády.

Život

Zámek Teplice

Narodil se na zámku v Teplicích jako druhorozený syn knížete Edmunda Mořice z Clary-Aldringenu (1813–1894) a jeho manželky Alžběty Alexandry z Ficquelmontu (1825–1878), dcery rakouského generála a diplomata Karla Ludvíka z Ficquelmontu.

Siegfried od roku 1873 působil v diplomatických službách ve Francii a Rusku, v letech 1897–1899 byl rakousko-uherským vyslancem ve Würtembersku, poté v Sasku (1899–1902). Z hlediska mezinárodní diplomacie neměl post vyslance v Sasku příliš velký význam, za vlády císaře Františka Josefa ale platilo, že funkce vyslance v Drážďanech byla přidělována císařovým oblíbencům.

V letech 1902–1914 byl rakousko-uherským vyslancem v Belgii, stal se též c. k. komořím a tajným radou. Z Bruselu musel odejít na počátku první světové války.

Poté žil v soukromí v Čechách, v roce 1920 po starším bratru Karlovi zdědil titul knížete, správu majetku (Teplice) ale předal svému nejstaršímu synovi Alfonsovi. V Teplicích nicméně pobýval až do své smrti. Mezitím koncem 19. století krátce vlastnil velkostatek Zborov v Horních Uhrách (nynější Slovensko).

Rodina

Manželka Terezie z Clary-Aldringenu, rozená Kinská (1896)

Ve Vídni se 12. února 1885 oženil s hraběnkou Terezií Kinskou (1867–1943) z kostelecké větve Kinských, tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem knížete Karla IV. ze Schwarzenbergu a knížete Aloise z Löwensteinu. Z manželství s Terezií Kinskou se narodily tři děti:

• 1. Alžběta Alexandra (4. prosince 1885 – 3. srpna 1955 Brusel)
  • ⚭ (1904) hrabě Henri de Baillet-Latour (1. března 1876 Brusel – 6. ledna 1942 Ixelles), 3. předseda Mezinárodního olympijského výboru (1925–1942)
• 2. Alfons (12. března 1887 Drážďany – 6. října 1978 Benátky), 7. kníže z Clary-Aldringenu
  • ⚭ (1916) Lidwina von und zu Eltz (15. srpna 1894 Eltville, Hesensko – 4. dubna 1984 Benátky)
• 3. Žofie (2. září 1891 Kostelec nad Orlicí – 31. prosince 1961 Londýn), svobodná a bezdětná