Slanské vrchy

Slanské vrchy (maďarsky Szalánci-hegység) jsou pohoří vulkanického původu na východním Slovensku a v severovýchodním Maďarsku. Táhnou se v severojižním směru od Prešova až po maďarské město Tokaj, na západě spadají do Košické kotliny, na východě do Východoslovenské nížiny, na jihu leží Velká dunajská kotlina. Jejich maďarská část nese název Tokaji-hegység (Tokajská vrchovina) nebo Zemplényi-hegység (Zemplínská vrchovina), ale neplést se Zemplínskými vrchy (Zemplényi-szigethegység), které se nacházejí nedaleko a od Slanských vrchů je odděluje Roňavská brána. Celé pásmo Slanských (Slansko-tokajských) vrchů se také označuje maďarským názvem Eperjes-Tokaji-hegység (Prešovsko-tokajská vrchovina). Délka pohoří, slovenské i maďarské části, je přibližně 100 km.^[1]

Slanské vrchy Eperjes–Tokaji-hegység
Slanské vrchy od Milhosti
Nejvyšší bod	1092 m n. m. (Šimonka)
Délka	100 km
Šířka	16 km
Nadřazená jednotka	Matransko-slanská oblast
Sousední jednotky	Zemplínské vrchy, Cserehát, Košická kotlina, Beskydské predhorie, Východoslovenská pahorkatina, Velká dunajská kotlina
Podřazené jednotky	Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník, Milič, Központi-Zemplén, Abaúji-Hegyalja
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko Slovensko Maďarsko Maďarsko
Slanské vrchy v rámci Slovenska, vyznačeny šedě
Horniny	andezit
Povodí	Hornád, Ondava, Bodrog
Souřadnice	48°45′ s. š., 21°30′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejvyšším vrchem je Šimonka (1092 m nad mořem), nejvyšší vrch maďarské části je Veľký Milič (maďarsky Nagy-Milic, 895 m n. m.), ležící přímo na slovensko-maďarské hranici. Geologicky se řadí k tzv. východoslovenským neovulkanitům neogenního věku (23,8 – 5,3 mil. let). Tvořeny jsou ryolity, dacity a hlavně amfiboly – pyroxenickými andezity a jejich tufy. V severní části pohoří vystupují nadložní sedimenty tvořené jíly, pískovci a slepenci. Samotné andezitové masivy tvoří stratovulkanické souvrství, tvořené střídáním masivních andezitových poloh s vrstvami vulkanického popela.

Andezit je využíván jako stavební kámen vysoké kvality.

Ve Slanských vrších se nacházejí opálové doly s členitým systémem štol, kde se těží slovenský opál. V současnosti se v dole také nachází zimoviště netopýrů. Strmé vrcholy Slánských vrchů byly základnou pro mnoho středověkých kamenných hradů jako jsou například hrady Sárospatak, Füzér a Regéc (všechny v Maďarsku) či Slanec, Zbojnícký hrad a Šebeš (na Slovensku).

Slovenská část

Slovenská část pohoří Slanské vrchy se člení na pět geografických podcelků a jsou to: Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník a Milič.^[2]

Vrcholy na slovenské části

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů ve Slanských vrších.

Vrcholy Slanských vrchů nad 800 m n. m.^[3][4]

• Šimonka (1092,0 m) (Nejvyšší vrch Slanských vrchů)
• Čierna hora (1072,7 m)
• Tri chotáre (1025,2 m)
• Makovica (981,4 m)
• Krivý javor (977,0 m)
• Praporec (961,2 m)
• Lysá (956,3 m)
• Menší vrch (949,9 m)
• Nad Remetovou (929,6 m)
• Oblík (924,8 m)
• Mošník (911,1 m)
• Črchlina (898,7 m)
• Veľký Milič (895,0 m)
• Dubník (874,2 m)
• Bodoň (868,3 m)
• Chabzdová (861,6 m)
• Lazy (859,4 m)
• Bogota (856,4 m)
• Dubová hora (851,8 m)
• Tancoška (845,0 m)
• Lipová (835,8 m)
• Ostrá (834,9 m)
• Tereš (824 m)
• Kuria hora (823,0 m)
• Dobrák (820,1 m)
• Mohylky (817,4 m)
• Ivanov vrch (813,3 m)
• Suchá hora (805,9 m)