Sopwith Hippo

Sopwith 3F.2 Hippo byl prototyp britského dvoumístného stíhacího letounu vzniklý v době první světové války. Jednalo se o jednomotorový dvouplošník s výrazným negativním stupněním křídel. Typ nebyl úspěšný, jelikož Royal Flying Corps dal přednost již vyráběnému Bristolu Fighter.

Hippo
Určení	dvoumístný stíhací letoun
Výrobce	Sopwith
První let	13. září 1917[1]:s.155
Vyrobeno kusů	2 prototypy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Sopwith Aviation Company v létě 1917 navrhla dvoumístný stíhací dvouplošník, označený 3F.2 Hippo, s možným cílem nahradit Sopwith 1½ Strutter ve francouzských leteckých silách.^[2]:s.228 Typ nebyl objednán britskou komisí pro vojenské letectví Air Board, která společnosti Sopwith pouze udělila oprávnění ke stavbě prototypu ve vlastní režii.

Hippo byl navržen s cílem poskytnout co nejlepší výhled pilotovi i pozorovateli-střelci, čemuž byla podřízena celá konstrukce letounu. Křídla s dvoukomorovým systémem vzpěr měla značné negativní stupnění (2 stopy a 3 palce, ~0,69 m),^[2]:s.236 s kokpitem pilota před náběžnou hranou horního křídla a stanovištěm střelce za jeho zadním nosníkem. Trup vyplňoval mezeru mezi křídly, a hlavy obou členů osádky byly v jedné rovině s horním křídlem, v jehož náběžné a odtokové hraně byly výřezy pro zlepšení zorného pole pilota i střelce.^[3]:s.4–5 Pilot ovládal dva synchronizované 7,7mm kulomety Vickers, zatímco střelec měl dva kulomety Lewis stejné ráže, lafetované samostatně na výkyvných závěsech v přední a zadní části kokpitu.^[1]:s.156 Pohonnou jednotku představoval jedenáctiválcový rotační motor Clerget 11, vybraný pravděpodobně protože nebyl příliš užíván jinými typy.^[4]

První prototyp Sopwithu Hippo vzlétl poprvé 13. září 1917^[5][1]:s.155 Během letových zkoušek bylo zjištěno, že dosahuje horších výkonů a je náročnější na ovládání než Bristol F.2 Fighter, který již byl zaveden do služby.^[3]:s.5 Navzdory těmto výsledkům, které znamenaly, že Royal Flying Corps o typ neprojevil zájem, společnost Sopwith prototyp přestavěla, se zvětšeným vzepětím horního křídla, stupněním sníženým na 1 stopu a 9⅜ palce (~ 0,54 m),^[6] a zvětšenou svislou ocasní plochou. Původní lafetace pohyblivých kulometů Lewis byla nahrazena obvyklejším oběžným kruhem Scarff s jedním kulometem téhož typu.^[3]:s.5–6 Přestavěný prototyp vzlétl poprvé v dubnu 1918 a druhý jej následoval v červnu téhož roku.^{[5][p. 1]} K další výrobě nedošlo.

Specifikace

Údaje podle^[7]

Technické údaje

• Osádka: 2 (pilot a střelec)
• Délka: 7,46 m (24 stop a 6 palců)
• Rozpětí křídel: 11,81 m (38 stop a 9 palců)
• Výška: 2,85 m (9 stop a 4 palce)
• Nosná plocha: 31,6 m² (340 čtverečních stop)
• Prázdná hmotnost: 673 kg (1 481 lb)
• Vzletová hmotnost: 1 177 kg (2 590 lb)
• Pohonná jednotka: 1 × jedenáctiválcový rotační motor Clerget 11Eb
• Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 185 km/h (100 uzlů, 115 mph) ve výši 3 050 m (10 000 stop)
• Praktický dostup: 5 200 m (17 000 stop)
• Stoupavost: 5,1 m/s (1 000 stop za minutu)
• Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 13 minut 25 sekund

Výzbroj

• 2 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
• 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm na oběžném kruhu Scarff