Soumar

Soumar, někdy též soumař^[1] je z němčiny pocházející označení pro dopravce na starověkých a středověkých obchodních cestách vedoucích přes Alpy a z Alp do střední Evropy, který převážel náklad pomocí zvířat.^[2] V češtině se pojem soumar užívá i pro soumarské zvíře nosící náklad – nejčastěji pro koně, osla, mezka, mulu, velblouda.^[3]

Soumaři se soumary

Etymologie

Slovo soumar pochází z německého Säumer, v rakouské němčině Samer. Saum znamená okraj.^[4] V originále slovo Säumer označuje člověka, který vodil, pronajímal či vlastnil zvířata nosící náklad. Samotné zvíře je označováno Saumtier.^{[5] [6]}

Činnost soumarů

Soumaři byli většinou sedláci, kteří zboží přepravovali za odměnu ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků.^[7] Z bezpečnostních důvodů se sdružovali do karavan, případně je doprovázeli ozbrojenci. Karavany putovaly po celý rok, ale hlavní sezóna byla v době po skončení žní. Soumaři přepravovali především sůl, drahé látky, jižní plody, koření a víno, obilí, slad, med, chmel, vlnu, kůže, pivo a další především potravinářské produkty. Zboží přepravovali na hřbetech soumarských koní, případně mezků a mul. Denně urazili 25–30 km, nocovali v k tomu účelu zbudovaných sídlištích. Soumaři přepravovali zboží například na Zlaté stezce.

Soumarská zvířata

Osel se využíval od nejstarších dob zejména v celém okruhu Středozemního moře, též v Súdánu, Jižní Africe a severní Číně. Unese 60 až 80 kg, je nenáročný na stravu a pití, hodí se do suchých krajin.

Kůň potřebuje lepší stravu a více vody k pití než osel, ale je rychlejší, dokáže přeplavat řeky a unese větší náklad než osel, větší plemena koní až 150 kg.

Mula se využívala hojně ve Středomoří i v Číně. Unese tolik co kůň, ale je pomalejší. Hodí se lépe pro suché podnebí.

Velbloud je předním soumarským i jezdeckým zvířetem v oblasti pouští a stepí. Velbloud jednohrbý unese 200 kg, velbloud dvouhrbý unese 270 kg i více, ale je pomalejší a méně vytrvalý.

Lama byla dříve využívána v Andách. Unese nejvýše 50 kg a má malý denní výkon.

jak je nákladním i jezdeckým zvířetem v Tibetu a Bhútánu, unese 150 kg, na kratší vzdálenost ale až 300 kg, je nenáročný na potravu, ale značně pomalý. Užívá se rovněž kříženců jaka s turem domácím, známých jako dzo, kteří jsou ještě silnější, ale méně odolní vůči zimě.

Kozy, a především ovce byly využívány v Tibetu na zvláště neschůdných horských cestách. Může se jim naložit břemeno nejvýše 10 až 15 kg.

sob slouží většinou jako tažné zvíře, obyvatelé sibiřské tajgy, především Evenkové, ho ale v letním období užívají i jako soumara, unese kolem 50 kg.

slon indickýunese ze všech soumarských zvířat největší náklad, až 500 kg. Za den neurazí ale více než 30 km. V minulosti se využíval i v indické armádě k dopravě děl.

V této kapitole uvedený popis používaných soumarských zvířat, jejich nosnost i teritorium, kde byla využívána, byl publikován v roce 1923, kdy bylo využívání soumarských zvířat rozšířenější, než dnes, a může se od současných reálií lišit.^[8]