Stanislav Fiala

Stanislav Fiala (* 15. března 1962, Most)^[1] je český architekt. Ve své práci často využívá stavební materiály v jejich nejpřirozenější podobě (dřevo, beton, kámen), klade i důraz na propojování architektury s přírodou a jejího prolínání s přírodními prvky, stejně jako na prolínání starého s novým. K jeho nejvýznamnější pracím patří především polyfunkční budova Drn na Národní třídě v Praze (za kterou získal řadu ocenění^[2]), Palác Špork v Praze (který se stal stavbou roku 2018^[3]) nebo jihočeský golf klub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě (jehož klubovna se stala Stavbou roku 2011^[4]). Stanislav Fiala realizoval své projekty i v zahraničí, například v Srbsku či Karibiku.^[5][6]

Ing. arch. Stanislav Fiala
Narození	15. března 1962 (63 let) Most, Československo
Alma mater	Fakulta architektury ČVUT, škola architektury AVU
Povolání	Architekt
Ocenění	Architekt roku 2019
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Stanislav Fiala tíhnul k architektuře už odmala, ačkoliv z rodinného architektonického prostředí nepochází. Jako dítě si rád kreslil „baráčky“ a během gymnázia si této záliby a talentu všimla jeho profesorka, která jej seznámila s architektem Janem Beranem. Ten mu školu architektury přiblížil a pomohl mu s přípravou na přijímací zkoušky.^[7] V ročníku studoval například s Romanem Kouckým, Petrem Malinským, Jaroslavem Zimou, Tomášem Prouzou či Lvem Flauermannem. Ovlivnění přiznal především profesorkou Alenou Šrámkovou.^[8] Stanislav Fiala vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze v letech 1981–1986 a absolvoval postgraduální studium Školy architektury na AVU v Praze (1985–1986). Po škole dostává nabídnu od sochaře Kurta Gebauera, ke spolupráci na Pavilonu dopravy v rámci kanadské Světové výstavy 1986 (téma dopravy zde bylo hlavním tématem výstavy a Kurt Gebauer tu vyráběl sochy vědců). Tuto architektonickou soutěž vyhrál Martin Rajniš s architektonickou skupinu Shape, s kterou v té době spolupracoval. Zde se s ním Stanislav Fiala poprvé setkával.^[7] V letech 1986–1999 začíná s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou spolupracovat v architektonické kanceláři D. A. Studio, kde se v roce 1990 stává partnerem^[9]. V roce 1999, po odchodu Martina Rajniše, který chce architekturu na určitou dobu opustit^[7], se studio přejmenovává na D3A.^[4][8].

Od roku 2009 založil Stanislav Fiala s investorem Petrem Němcem ateliér, který nese název Fiala + Němec. Odchod ze studia D3A a novou spolupráci s Petrem Němcem vnímal jako „novou misi“ a potřebu využít novou příležitost.^[10] Ze spolupráce Fiala + Němec, kde Stanislav Fiala pracuje architektonicky sám, vznikají často oceňovaná architektonická díla. Jedná se o projekty, které jsou často přístupné veřejnosti (Čertovo břemeno, Drn, Špork...)^[10]

V roce 2019 získal českou cenu Architekt roku.^[11] Porota ocenila jeho schopnost improvizace, cit pro detail či ochotu vydat se s řemeslníky na „cestu za neznámým, nečekaným a neodhadnutelným“.^[12]

Tvorba[10]

Ve své tvorbě pracuje Stanislav Fiala často a rád s přírodními materiály, nejčastěji se dřevem, betonem, kamenem. Respektuje okolí, do kterého je budova zasazena, linie okolních budov (Palác Drn), přírodu, s kterou je dané místo provázané. Při rekonstrukcích šetrně prolíná staré s novým, ctí a přiznává historii daného místa (např. Šporkův palác). Snaží se vnášet přírodu i na místa, kde se neočekává, například v podobě zelených střech či výsadby záhonů přímo na budovu (Palác Drn).

Rád nechává naplno vyniknout obnažený svět v podobě přiznaných reklamních nápisů, značek, log na starých bednách, strojích a podobně. Ve své tvorbě často pracuje s betonem, který nechává často obnažený. Používá do něj průřezy jako jakési „prozrazení či odkrytí tajemství“ podobně, jako když se rozřízne kámen. Vzniká tak průhled ať už ven – do přírody, nebo do útrob sklepa (v případě Šporkova paláce do suterénního trezoru). Tyto průřezy někdy zajistí denní světlo, jindy mají ambici vytrhnout návštěvníka z letargie a navézt jej k objevení odkryté krásy. Fiala zde přiznává „hru s pocity“.

Dílo

Administrativní palác Drn na Národní třídě v Praze byl dokončen v roce 2017

Interiér restaurace Červený jelen v Paláci Špork – prostory bývalé anglo–československé banky.

Toto jsou vybrané realizace Stanislava Fialy:^[13][1]

• Administrativní budova MUZO, Strašnice, Praha (2000);
• Obchodní centrum Nový Smíchov, Smíchov, Praha (2001) – Fiala byl jedním z podílejících se architektů;^[5]
• Polyfunkční dům ABC, Smíchov, Praha (2002);
• Továrna, vzorkovna a sídlo firmy Sipral, Strašnice, Praha (2006);
• Golf klub Čertovo břemeno, Alenina Lhota, Jižní Čechy (2010);^[14][15]
• Polyfunkční budova Drn, Nové Město, Praha (2017) – rekonstrukce a přístavba;^[2]
• Palác Špork (a proměna prostor Anglo–československé banky Josefa Gočára na restauraci Červený jelen^[16][17]), Nové Město, Praha (2017) – rekonstrukce a přístavba;^{[3] [18]}
• Rezidence Puškinova, Bělehrad, Srbsko (2018);^[19][20]
• Polyfunkční dům Komunardů XXXV, Holešovice, Praha (2020).^[21]
• Rezidence Šemíkův břeh, Smíchov, Praha (v přípravě).^[22]

Ocenění

^{[2][9][13][8]}

• 2000 – Stavba roku – Administrativní budova MUZO
• 2000 – Stavba desetiletí 1990–2000
• 2001 – Nominace na Mies van der Rohe Award (Cena evropské unie za současnou architekturu) – MUZO
• 2005 – Administrativní budova MUZO publikována v knize Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture (2007; česky Atlas současné světové architektury)
• 2009 – Grand Prix architektů – Novostavba – rodinný dům ve Zdiměřicích
• 2011 – Stavba roku – klubovna golfového klubu Čertovo břemeno
• 2011 – Nominace na Mies van der Rohe Award (Cena evropské unie za současnou architekturu) – Klubovna Čertovo břemeno
• 2018 – Stavba roku Palác Špork – za příkladnou a citlivou rehabilitaci historické stavby v pražské památkové rezervaci
• 2018 – European Concrete Award Drn
• 2019 – Architekt roku
• 2019 – Stavba roku Drn
• 2019 – Cena primátora Hlavního města Prahy Drn
• 2019 – Nominace na Mies van der Rohe Award (Cena evropské unie za současnou architekturu) – Drn