Stanislav Segert

Stanislav Segert (4. května 1921 Praha – 30. září 2005 Los Angeles) byl český evangelický teolog, lingvista, hebraista, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel a znalec severozápadních semitských jazyků, který od roku 1970 působil jako profesor na University of California.

Prof. PhDr. Stanislav Segert
Narození	4. května 1921 Praha
Úmrtí	30. září 2005 (ve věku 84 let) Los Angeles
Povolání	jazykovědec, pedagog, překladatel, jáhen, vikář, orientalista, hebraista, biblista, vysokoškolský učitel a farář
Alma mater	Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	orientalistika, semitské jazyky, starozákonní biblistika, hebraistika, překlad Bible a duchovní služba
Ocenění	Guggenheimovo stipendium
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Segert se narodil v Praze a roku 1939 absolvoval smíchovské Vančurovo reálné gymnázium.^[1] V letech 1939–1943 studoval protestantskou teologii.

1. července 1943 byl na tehdejším pražském bohosloveckém učilišti ordinován a jako tehdy nejmladší duchovní v českobratrské církvi^[2] působil v letech 1943–1945 jako vikář sboru ČCE v Praze - Nuslích.

V letech 1945–1947 dokončil i studia na Filozofické fakultě UK, kde získal doktorát ze semitských a klasických jazyků a z filosofie.

V letech 1945 až 1952 učil na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (po roce 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze) klasické jazyky.

V letech 1951–1958 byl externím učitelem na Filozofické fakultě, poté vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV (1952-1970).

Od roku 1966 přednášel v USA, v roce 1970 byl jmenován profesorem biblických studií a semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Byl hostujícím profesorem na univerzitách v USA, v Německu a v Izraeli a roku 1991 byl vyznamenán medailí J. Dobrovského AV ČR.^[3]

Dílo

Zabýval se hlavně gramatikou starých semitských jazyků, ale také původem a vývojem řeckého písma, objevy starých rukopisů a překládáním z různých jazyků. Publikoval v němčině, angličtině i češtině.

• Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny. (S O. Klímou). Praha: Československá akademie věd, 1956 – 306 s.
• Synové světla a synové tmy: Svědectví nejstarších biblických rukopisů. Praha: Orbis, 1970 – 223 s.
• A Grammar of Phoenician and Punic (Gramatika féničtiny a punštiny). Munich: Beck 1976. ISBN 3-406-00724-4
• A Basic Grammar of Ugaritic Language (Základní gramatika ugaritského jazyka). Berkeley: University of California Press 1985. ISBN 0-520-03999-8
• Altaramäische Grammatik mit Bibliographie, Chrestomathie und Glossar (Gramatika staré aramejštiny). Leipzig: VEB Verlag Enzyklopädie, 1986 – 555 s. ISBN 3-324-00123-4
• Starověké dějiny Židů. Praha: Svoboda 1995 – 310 s. ISBN 80-205-0304-8

Překlady

• Kniha Jóbova (s V. Závadou). Praha: Československý spisovatel, 1968 – 133 s.
• Pět svátečních svitků: Píseň písní - Rút - Žalozpěvy - Kóhelet – Ester. Praha: SNKLHU 1958 – 294 s.
• Píseň písní (s J. Seifertem). Praha: Odeon 1969
• Rukopisy od Mrtvého moře. Hebrejsko-české vydání (s R. Řehákem a Š. Bažantovou). Praha: Oikumené 2007.
• Sabatino Moscati, Staré semitské civilizace. Praha: Odeon, 1969 – 343 s