Stent

Stent je zdravotnický prostředek trubicového tvaru umístěný v těle tak, aby udržel průchodnost trubicové struktury, která je zúžena, nebo uzavřena. Stentů je v současnosti mnoho druhů, využívaných na různé účely. Například od samo-expandabilních stentů ve věnčitých tepnách až po jednoduché stenty z umělých hmot v močových trubicích.

Katetrizace, tj. zavádění kovového stentu tepnou do postiženého místa pacienta

Historie

Původ slova stent pochází od anglického zubaře Charlese Thomase Stenta (1807-1885), známého pro jeho pokroky v zubních protézách. Historicky první implantaci stentu do pacienta provedli Jacques Puel a Ulrich Sigwart v Toulouse ve Francii roku 1986. Stent byl využit jako prevence restenózy (znovu zúžení) cévy v kardiochirurgii. O rok později, Julio Palmaz (známý pro svůj patent - balonkem dilatovaného stentu) a Richard Schatz implantovali podobný stent v Německu. Použití těchto kovových stentů pomohlo k redukci restenózy v kardiochirurgii z 30-40% na 20-30%. Pro další snížení incidence restenózy byly zavedeny stenty uvolňujících léčivo (DES – drug-eluting stent), kde se povedlo dosáhnout snížení restenózy až na 5%. V současnosti se vylepšováním stentů zabývá mnoho výzkumných center na celém světě.

Typy stentů

Stenty mohou být děleny buď podle využití, nebo podle použitých materiálů.^[1]

Stenty dle užití

Název	Popis	Ilustrace
Ureterální stenty	Tento stent je umístěn v močovodu, cílem stentu je zajistit průchodnost moči a to buď dočasně, nejčastěji po operaci, kde se urolog obává ucpání močovodu jako reakci na poškození okolní tkáně. Další možností je v některých případech zanechat stent trvale, například při chronickém ucpávání močovodu.
Prostatické stenty	Prostatický stent se používá k udržení průchodné močové trubice v případě prostatické obstrukce. Příčinami prostatické obstrukce může být benigní hyperplazie prostaty (nezhoubné zvětšení prostaty), která může vzniknout také akutně hned po léčbě benigní hyperplazie, karcinomu prostaty nebo po radioterapii.
Jícnové stenty[2]	Jícnový stent slouží k uvolnění stenózy jícnu, aby mohl člověk opět jíst a pít. Jícnový stent se používá hlavně při léčbě rakoviny jícnu.
Koronární stenty[3]	Koronární stenty jsou implantovány během perkutánní koronární intervence, známé také jako angioplastika. U řady nemocných s ischemickou chorobou srdeční významně zlepšuje symptomy[4], a tím i kvalitu života.
Lékové Stenty (DES)	Tyto stenty mají v dnešní době vysoké uplatnění hlavně v koronárních stentech[5]. Jeho funkce souvisí s obsahem léčiva nejčastěji na povrchu stentu, kde se postupně uvolňuje léčivá látka a zabraňuje tak vzniku restenózy. Tato vlastnost stentu povyšuje DES nad klasické síťované kovové stenty.
Ostatní	Další typy stentů jsou například duodenální, žlučníkové, slinivkové stenty, které jsou přizpůsobeny svému umístění.

Stenty dle použitých materiálů

Název	Popis	Ilustrace
Kovové stenty	Kovové stenty představují první generaci stentů a jsou dodnes považovány za standard. Jsou vytvořeny z roztažitelné síťoviny. Kvůli poměrně příznivé ceně jde o nejčastěji využívanou konstrukci stentů, i když se procento jejich využití v poslední době mírně snižuje ve prospěch modernějších technologií.
Bioaktivní stenty	Jedná se o jednu z novějších technologií výroby stentů. Bioaktivní stenty jsou vyrobeny z biokompatibilních materiálů a předchází tak možným negativním reakcím organizmu na přítomnost stentu. Využití biokompatibilních materiálů však zvyšuje cenu stentu.
Stenty z umělých hmot	Jedná se o alternativu ke kovovým stentům. Nejčastějším materiálem je polymer kyseliny mléčné. Díky využití tohoto materiálu se stent v organizmu samovolně rozpouští. Obvyklá doba rozpuštění stentu se pohybuje okolo 24 měsíců od implantace. Od implantace se stent neustále roztahuje a tím pádem by po jeho rozpuštění měla zůstat daná struktura průchozí. Velké využití mají tyto stenty u dětí, u nichž by během růstu mohlo dojít k uvolnění stentu.

Zdravotní riziko

• Pacienti s kovovým stentem nemohou z bezpečnostních důvodů podstoupit vyšetření magnetickou rezonancí (MRI)