Stephan Licht

Stephan Licht (29. září 1860 Brno^{[1][pozn 1]} – 4. března 1932 Vídeň^[2][3]) byl rakouský a český advokát a politik německé národnosti z Moravy, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Stephan Licht
Stephan Licht
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1901 – 1918
Poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919
Stranická příslušnost
Členství	Německá pokrok. strana
Narození	29. září 1860 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. března 1932 (ve věku 71 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	advokát a politik
Commons	Stephan Licht
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vychodil národní školu, gymnázium v Brně^[4] a od roku 1878 studoval práva na Vídeňské univerzitě, kde roku 1883 získal titul doktora práv. Zpočátku pracoval jako advokát v Brně. Byl členem státní zkušební komise v oboru státovědy. Později se stále více zapojoval do politického života.^[3][2]

Byl sekretářem Spolku vlnařských průmyslníků v Brně,^[4] místopředsedou německé sekce zemské zemědělské rady na Moravě, členem brněnské obchodní a živnostenské komory a státní železniční rady. Patřil mezi německé liberály (Německá pokroková strana).^[3]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Uspěl také ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za německý obvod Morava 10. Usedl do poslaneckého klubu Německý národní svaz (širší parlamentní platforma německorakouských nesocialistických politických stran). Za týž obvod byl zvolen i ve volbách do Říšské rady roku 1911, opět se připojil k poslanecké frakci Německý národní svaz. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.^[5] K roku 1911 se profesně uvádí jako dvorní a soudní advokát.^[6] V parlamentu se zaměřoval na sociální, hospodářské a finanční otázky. V roce 1913 se podílel na vypracování předlohy novely zákona o daních.^[3]

Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung).^[2] V květnu 1919 se stal prozatímním správcem Německo-rakouské penzijní zaměstnanecké pojišťovny. Ve funkci pak zůstal dlouhodobě a zasloužil se o reformu pojistného systému. Prosazoval plošné zavedení sociálních podpor ve stáří a invaliditě.^[3]