Stopový prvek
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Stopové prvky neboli mikroprvky jsou chemické prvky, které v malém množství organismus potřebuje ke správnému vývoji. Pro faunu a většinou i pro flóru jsou důležité tyto stopové prvky: železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan, vanad (pro pláštěnce) a zinek; pro výživu rostlin jsou důležité například i hliník, bor, molybden, křemík a chlor. Podílem svého zastoupení v organismech se většina stopových prvků řadí (kromě hořčíku a chlóru) mezi mikrobiogenní prvky.
Spotřeba stopových prvků je u různých organismů různá. Často jsou nutné pro účinek enzymů, jejich nedostatek může vyvolat choroby; například nedostatek boru vyvolává hnilobu u cukrové i krmné řepy, nedostatek mědi v kyselých vřesovištních půdách vyvolává „nemoc zúrodnění“ s malými obilními výnosy. Nedostatek jodu způsobuje strumu štítné žlázy u lidí, nedostatek železa poruchy tvorby krve.
V tkáních se stopové prvky nacházejí v koncentraci nižší než 50 ppm (<50 × 10−6 g/g).[1]
Remove ads
Rostlinná výživa
* Některými autory není řazen mezi stopové prvky. Záleží mimo jiné, zda autor za hlavní živiny považuje pouze dusík, fosfor a draslík, případně i síru, hořčík a vápník. Někteří autoři od stopových prvků oddělují tzv. užitečné prvky (hliník, chlór, křemík, sodík, vanad a titan).
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads