Světlana Zacharovová

Světlana Jurjevna Zacharovová (rusky Светлана Юрьевна Захарова, * 10. června 1979 Luck, Ukrajinská SSR) je ruská baletka, první sólistka Velkého divadla v Moskvě a La Scaly v Miláně. V letech 2007–2011 byla poslankyní Státní dumy jako členka Jednotného Ruska.^[1][2]

Světlana Zacharovová
Narození	10. června 1979 (46 let) Luck
Alma mater	Akademie ruského baletu Agrippiny Vaganovové
Povolání	baletka, politička, choreografka, tanečnice a poslankyně Státní dumy
Manžel(ka)	Vadim Repin
Ocenění	důstojník Řádu umění a literatury Státní cena Ruské federace Zlatá maska zasloužilý umělec Ruské federace národní umělec Ruské federace Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy
Webová stránka	svetlana-zakharova.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Od šesti let docházela do tanečního studia, baletu se ale věnovala až od deseti let, kdy začala navštěvovat Kyjevské choreografické učiliště. Tam trénovala především s Valerií Suleginovou. V roce 1995, po ukončení šestiletého studia v kyjevské škole, se zúčastnila Mezinárodní soutěže mladých tanečníků v Petrohradě. Vyhrála druhé místo s variací princezny Floriny v Pas de deux Modrého ptáka z baletu Spící krasavice, s Balanchinovým pas de deux a první místo s variací z baletu Paquita.

Po soutěži měla přestoupit do Akademie A. Vaganovové v Petrohradě. Místo očekávaného druhého ročníku byla přijata rovnou do třetího, do třídy význačné kirovovské baleríny minulé generace Jeleny Jevtějevové. Ještě za studií ztvárnila Stín v Bajadéře, Mášenku v Louskáčkovi, královnu Dryád v Donu Quijotovi a umírající labuť přímo na jevišti Mariinského divadla.

Roku 1996 absolvovala Akademii Vaganovové a okamžitě byla přijata do souboru Mariinského baletu, i když jí bylo pouze 17 let. O rok později byla jmenována první sólistkou. V souboru tančila pod vedením baletní mistryně Olgy Mojsejevové, se kterou navázala dobrý vztah. V Petrohradě ztvárnila mnoho rolí jak v klasické, tak moderní choreografii, např.: Odetu-Odilii v Labutím jezeře, Auroru ve Spící krasavici, Medoru v Korzárovi, Nikiju v Bajadéře, Giselle ve stejnojmenném baletu a mnoho jiných rolí. Jejím stálým partnerem tam byl Igor Zelenskij.^[3]

V roce 2003 se stala členkou souboru moskevského Velkého divadla, rovněž se smlouvou první sólistky.^[3] Tam se dále zdokonalovala pod vedením Ljudmily Semeňakové.^[3] Kromě již uvedených rolí tam do svého repertoáru přidala Aspicii ve Faraónově dceři, Kitri v Don Quijotu, Carmen ve stejnojmenném baletu, Hyppolitu/Titanii ve Snu noci svatojánské a další.^[4] V roce 2013 měla tančit Taťánu v Oněginovi Johna Cranka po boku Davida Hallberga, ale odmítla vystoupit z rozhořčení nad tím, že neměla být sólistkou v premiérovém obsazení.^[5]

Vystupovala také na nejvýznamnějších zahraničních scénách, např. v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku, v Paříži,^[3] nebo Mnichově.^[6] Mezi její partnery patřili kupř. José Manuel Carreño, Roberto Bolle, Jiří Bubeníček, Laurent Hilaire nebo Andrej Uvarov.^[3]

15. a 17. května 2013 vystoupila také poprvé v Praze, na scéně Státní opery tančila titulní roli v baletu Giselle a vysloužila si nadšené recenze.^[7]

Byla také jednou z hvězd slavnostního zahájení Zimních olympijských her 2014 v Soči (vystoupila mj. s Ivanem Vasiljevem ve fragmentu podle Vojny a míru Lva Nikolajeviče Tolstého).^[8]

Od roku 2017 působí v porotě Cen Benois de la danse, od roku 2021 nastoupila za Jurije Grigoroviče do funkce předsedkyně poroty.^[9][10]

Dne 11. března 2014 podepsala kolektivní prohlášení ruských kulturních osobností, kterým podpořily postoj prezidenta Vladimira Putina v anexi ukrajinského Krymu. Ukrajina ji v lednu 2023 zařadila na sankční seznam.^[11][12] V následujícím období Ukrajina opakovaně protestovala proti vystoupení Zacharovové na zahraničních scénách, např. v Jižní Koreji,^[13] Itálii nebo Slovinsku,^[14] kde její účast byla nakonec zrušena.^[15]

Ocenění

V roce 2005 byla jmenována zasloužilou umělkyní Ruské federace,^[3] v roce 2007 byla vyznamenána Státní cenou Ruské federace.^[16] V roce 2008 se stala národní umělkyní Ruské federace.^[3]

Obdržela dvakrát ruské divadelní ocenění Zlatá maska (v letech 1999 a 2000 za výkony v Balanchineově Serenádě a ve Spící krasavici). Za výkon v roli Hyppolity/Titanie v baletu Sen noci svatojánské získala v roce 2005 Cenu Benois de la danse,^[17] podruhé toto ocenění obdržela za roli Marguerite Gautierové v baletu Dáma s kaméliemi a Mechmene-Banu v Legendě o lásce v roce 2015.^[18]

• 
• 
• 
•