Svjatoslav Richter

Svjatoslav Teofilovič Richter či poruštěně Richtěr (rusky Святослав Теофилович Рихтер, 7. března^jul./ 20. března 1915^greg. Žytomyr, Ruské impérium – 1. srpna 1997 Moskva) byl sovětský pianista rusko-německého původu, považovaný za jednoho z největších pianistů 20. století.

Svjatoslav Richter
Základní informace
Narození	7.jul. / 20. března 1915greg. Žytomyr
Úmrtí	1. srpna 1997 (ve věku 82 let) Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Žánry	klasická hudba a art music
Povolání	klavírista, hudební skladatel a malíř
Nástroje	klavír
Vydavatel	Melodija
Ocenění	Stalinova cena 1. třídy (1950) národní umělec SSSR (1961) Leninův řád (1965) Robert Schumann Prize of the City of Zwickau (1968) Leninův řád (1975) … více na Wikidatech
Rodiče	Theophil Richter a Anna Moskalewa-Richter
Web	www.sviatoslavrichter.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Svjatoslav Richter se narodil v Žytomyru na Ukrajině v rodině volyňského Němce Theofila Richtera, známého varhaníka, klavíristy a hudebního skladatele, a Anny roz. Moskaljovové. Po otci pocházel z obchodnické rodiny a po matce ze žytomyrské statkářské šlechty s ruskými a ukrajinskými kořeny.^[1] Matka měla také německé předky, neboť po své matce pocházela ze šlechtického rodu von Reincke.^[2]

Budoucí klavírní virtuóz vyrůstal v Oděse. Prvně vystoupil v inženýrském klubu v Oděse 19. března 1934. Poté studoval u známého hudebního pedagoga německého původu Heinricha Neuhause na Moskevské konzervatoři, stejně jako například Emil Gilels a Radu Lupu.

Jeho otec byl v roce 1941 v Oděse jako údajný německý kolaborant zastřelen. Matka se znova provdala a emigrovala do Německa.

První Richterova zahraniční cesta jej vedla v roce 1950 do tehdejšího Československa.^[3] 19. října 1960 vystoupil v Carnegie Hall v New Yorku a poté v řadě amerických měst. Od roku 1971 koncertoval také v Německu.

Francouzský režisér Bruno Monsaingeon o něm natočil dokumentární životopisný film Richter: The Enigma (1998).^[4]