Tavík František Šimon

Tavík František Šimon, narozený jako František Šimon (13. května 1877 Železnice^[1] – 19. prosince 1942 Praha), byl český malíř, grafik – dřevorytec, mistr leptu a mezzotinty, pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, zakladatel a předseda SČUG Hollar.

Tavík František Šimon
František Šimon
Rodné jméno	Tavík František Šimon
Narození	13. května 1877 Železnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. prosince 1942 (ve věku 65 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Bubenečský hřbitov, Antonína Čermáka
Povolání	pedagog, malíř, kreslíř poštovních známek, tiskař, výtvarník, učitel, grafik, ilustrátor, kurátor, publicista, cestovatel a exlibrista
Děti	Pavel Šimon
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině krupaře v Železnici Antonína Šimona a jeho manželky Anny, rozené Tavíkové (pokřtěn byl jako František Šimon, jméno Tavík odvozeno od příjmení matky).^[2]

Vila T. F. Šimona v Praze-Bubenči, V tišině 10

Malba indického pobřeží na fasádě Šimonovy vily

Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera (1894–1900). Jako stipendista Josefa Hlávky cestoval roku 1902 do Itálie a roku 1903 s Hugo Boettingerem do Paříže. V Paříži pobýval v letech 1904–1914 a od roku 1906 byl členem Société de la gravure en couleurs. Od roku 1910 byl členem Royal Society of Painters v Londýně. Roku 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců grafiků Hollar a členem předsednictva. V letech 1898–1942 byl členem SVU Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou^[3].

Během pobytu v Paříži podnikl cesty do Španělska, Anglie a Maroka a v letech 1926–1927 vykonal cestu kolem světa. Roku 1928 se stal profesorem nově vytvořené grafické speciálky na Akademii výtvarných umění v Praze.^[4][5]

Publikoval články zejména o grafickém umění v časopisu Hollar a vydal několik odborných příruček pro grafiky.

S manželkou Vilemínou, rozenou Kracíkovou (1882–??) měl dceru Evu, syna Pavla, Ivana a Kamila, který jako dítě zemřel na tuberkulózu.^[6] Je pohřben s rodinou na bubenečském hřbitově v Praze 6.

Dílo

Jeho malířské a grafické dílo je z menší části figurální, z větší části je tvoří pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a postimpresionisty. Gauguinovy obrazy z Tahiti Šimona inspirovaly ke kompozicím z Indie, z nichž nejrozměrnější – indické pobřeží s matkou a dítětem – namaloval na boční fasádu své vily v Bubenči, na vstupní fasádu pak namaloval mezi okna dvě múzy.^[7]

V grafické tvorbě rád užíval techniky litografie, akvatintu a barevný soutisk inspirovaný japonskými grafickými technikami.

Bibliografie (výběr)

• Poznámky a zkušenosti umělce grafika, Praha 1919
• Příručka uměleckého grafika, Praha 1921
• Dřevoryt. Druhá příručka uměleckého grafika, Praha 1927^[8]
• Listy z cesty kolem světa, Praha 1928^[9]
• Richard Lauda, malíř a grafik, Hollar 6, 1929, s. 3–11
• Charles Meyron a jeho dílo, Hollar 8, 1931–32, s. 57–69
• Andres Zorn, Hollar 10, 1934, s. 161–170
• Grafiky R. Austerlitze, Hollar 12, 1936, s. 96
• Štefánik po Gauginových stopách na Tahiti, Hollar 13, 1937, s. 1–10

Galerie, významná díla

• 
  Tavík František Šimon – Pohled na Karlštejn (1903)
• 
  Tavík František Šimon – Dívka z profilu (před 1942)
• 
  Tavík František Šimon – Zima na Karlově mostě (před 1942)
• 
  Tavík František Šimon – Place de L'étoile (1912)
• 
  Tavík František Šimon – Pařížská burza
• 
  Tavík František Šimon – Akropolis (kolem 1926)
• 
  Tavík František Šimon – New York (1926–1927)
• 
  Tavík František Šimon – Indické dívky, Ceylon (1926–1927)