Taklamakan
poušť ve Střední Asii From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Taklamakan nebo Taklimakan (ujgursky تەكلىماكان قۇملۇقى, transliterováno Täklimakan qumluqi, čínsky 塔克拉玛干沙漠, pinyin Taklimakan Shāmò, Tǎkèlāmǎgān Shāmò, český přepis Ta-kche-la-ma-kan ša-mo) je poušť ve Střední Asii, leží v čínské provincii Sin-ťiang. Taklamakan bývá také nazývan „Poušť smrti“, nebo „Místo bez návratu“.[1]
Remove ads
Bližší popis
Poušť pokrývá oblast 327 000 km² v Tarimské pánvi, nachází se v rozmezí 78° - 88° vých. délky a 37° - 40° sev. šířky. Přes její severní a jižní okraje procházela Hedvábná stezka. Přes poušť nevedou téměř žádné cesty především proto, že 85 % povrchu tvoří pohyblivé písečné duny, vysoké až 300 m (nejvyšší na světě). Největší a klíčové oázy jsou Kašgar, Jarkend a Chotan na jihozápadě; Kchu-čche a Turfan na severu; Lou-lan a Tun-chuang na východě.
Z okolních pohoří do Taklamakanu teče několik řek, z nich největší jsou Bílá nefritová řeka, řeka Jarkend (pramenící v pohoří Kunlun) a řeka Torkan (tekoucí z Ťan-šanu).

Archeologické výzkumy v oblasti prováděli Aurel Stein, Sven Hedin, Albert von Le Coq, Paul Pelliot a v nedávné době Antonio Graceffo, jenž na základě svého putování pouští napsal cestopis. Nálezy poukázaly především na tatarský, helénistický, indický a buddhistický kulturní vliv. Nejslavnějšími pozůstatky jsou tzv. tarimské mumie, které dokazují rozličnost etnik, která se v oblasti vyskytovala. Vědce zejména udivilo, že mnoho z mumií má evropské rysy.
Později byla oblast osídlena turkickými Čagataji, ovšem s nástupem dynastie Tchang získávali Číňané postupně stále větší vliv nad všemi oázami, aby mohli kontrolovat Hedvábnou stezku. Čínská nadvláda byla pouze krátkodobě ovlivněna vpády Turků, Mongolů a Tibeťanů. Současná populace se skládá zejména z Ujgurů a Kazachů, ve větších městech však převládají čínští Chanové.
Remove ads
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads