Tarko-Sale

Tarko-Sale (rusky Тарко-Сале) je okresní město v Purovském okrese v Jamalo-něneckém autonomním okruhu v Ruské federaci. Žije zde 19 932 obyvatel (2023).

Tarko-Sale Тарко-Сале
Radnice a centrum okresního úřadu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	64°54′53″ s. š., 77°46′22″ v. d.
Nadmořská výška	22 m n. m.
Časové pásmo	UTC+5[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Uralský
Autonomní okruh	Jamalo-něnecký
Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska
Tarko-Sale Osada na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	44 km²
Počet obyvatel	19 932 (2023 ▲)
Hustota zalidnění	453 obyv./km²
Etnické složení	Rusové 53,64 % Ukrajinci 22,17 % Tataři 5,51 % Něnci 4,91 %
Náboženské složení	pravoslaví, islám
Správa
Status	město (od 2004)
Starosta	Anatolij Ostrjagin
Vznik	1932
Telefonní předvolba	+734997
PSČ	629850, 629851
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Tarko-Sale se nachází v Západosibiřské rovině, asi 550 km východně od Salechardu a 140 km jižně od Nového Urengoje. Město leží na pravém břehu řeky Pjakupur v rovinaté oblasti, v jeho okolí je bažinaté území a mnoho jezer. Převládá zde lesotundra a podél řeky jehličnaté lesy.

Etymologie

Název města je z něnečtiny a znamená Mys na rozcestí případně Mys mezi dvěma řekami.

Historie

Tarko-Sale je jedním z nejstarších míst na Jamale. V roce 1932 zde byla založena osada, která se rozrostla zejména s objevem zásob ropy a zemního plynu v regionu v 70. letech 20. století. Osada se od počátku vyvíjela chaoticky, bez jednotného plánu. Všechny stavby byly postaveny ze dřeva jako dočasné.^[2]

Již při založení osady zde v roce 1932 vznikla malá lékařská klinika, která se v roce 1935 změnila na okresní nemocnici a v roce 1949 byla přeměněna na centrální okresní nemocnici.^[3]

V roce 1976 Tarko-Sale získalo status sídla městského typu.^[4]

V 80. a 90. letech začala ve městě rozsáhlá investiční výstavba. Nejvýznamnějšími objekty z tohoto období jsou kulturní a sportovní areál Geolog, hotel Geopur, První Škola a poliklinika.^[2] Dne 23. března 2004 získalo Tarko-Sale městská práva.^[4]

Na jaře 2022 začala výstavba nových bytových domů v jižní části města, do roku 2023 zde mělo být 880 nových bytů pro 3 000 obyvatel.^[5] Výstavba se ale protáhla, prvních 27 bytů bylo předáno až v červenci 2024, do konce roku bylo předáno dalších 350 bytů.^[6][7]

Vývoj počtu obyvatel

Rok	Obyvatel
1939	423
1979	6 216
1989	17 400
2000	18 300
2021	21 664
2023	19 932

Ekonomika a infrastruktura

Hlavním průmyslovým odvětvím města je těžba a zpracování zemního plynu. Sídlí zde společnost Novatek, po Gazpromu druhý největší těžař zemního plynu v Rusku.

Asi 10 km západně od města je železniční stanice Purovsk na železnici Ťumeň - Surgut - Novyj Urengoj, která byla v tomto úseku otevřena v roce 1985.

Přes pontonový most bylo město spojeno silnicí se Surgutem a Novým Urengojem. Dne 1. září 2013 byl přes řeku Pjakupur otevřen nový silniční most pro celoroční využití.

Na řece je ve městě také malý říční přístav.

Město má své vlastní letiště s pravidelnými leteckými linkami do měst Ťumeně a Salechardu a vrtulníky do osad Krasnoselkup a Tolka.

Galerie

• 
  Obchod Severnaja Buchta (2007)
• 
  Městský památník geologů (2000)
• 
  Městská telekomunikační společnost (2007)
• 
  Letecký spoj na Ťumeň (2007)
• 
  Památník Velké vlastenecké války (2007)
• 
  Slatiny v okolí města (2007)
• 
  Zasněžené břízy v Tarko-Sale (2016)
• 
  Dřevařský závod Jalpk v Tarko-Sale (2019)