Technische Nothilfe

Technische Nothilfe (TeNo) byla technická pohotovostní služba podřízená Ordnungspolizei (OrPo) v Třetí říši.

Technische Nothilfe
Logo
Základní údaje
Dřívější jména	Technischen Abteilung“ (TA),Technische Hilfkorps der Polizei
Datum založení	30. září 1919
Datum zániku	10. října 1945
Osud	Zákon kontrolní rady č. 2: Rozpuštění a likvidace nacistických organizací
Nástupce	Bundesanstalt Technisches Hilfswerk (THW)
Zakladatelé	Otto Lummitzsch, Gustav Noske
Sídlo	Berlín, Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky

Za vznikem organizace stojí vrchní velitel Reichswehru generálplukovník Hans von Seeckt, který obešel ustanovení Versailleské smlouvy, která zrušila vojenskou brannou povinnost v Německu a zároveň omezila německé ozbrojené síly, které nesměly překročit 100 000 mužů.

Prvním úkolem organizace Technische Ableilung bylo zabraňování zastavení práce (stávkokazectví) v kritické infrastruktuře (plynárny, vodárny, elektrárenské závody, železnice, pošta, zásobování potravinami). O zabránění stávkám psal český tisk už v roce 1922 jako o Technickém sboru pomocném nebo Technické nouzové výpomoci.^[1] Od této stávkokazecké činnosti přešla k pomoci při odstraňování následků živelných pohrom.^[2][3] Od roku 1919, kdy už organizace de facto existovala, prošla i organizačním vývojem. V roce 1933 byla podřízena ministerstvu vnitra. Organizace vydávala měsíčník s názvem „Die Räder".^[4] Dne 13. října 1936 byla včleněna jako Technická pomocná policie do Říšské policie (Technische Hilfkorps der Polizei).^[5] O činnosti organizace ve věci přípravy války psal český tisk už v roce 1933.^[6]

Činnost

Technische Nothilfe vznikla de iure 25. března 1939, kdy byl zákonem vymezen okruh její působnosti.^[7] Neunikla pozornosti Ministerstva národní obrany Československa, které o ni referovalo^[5]:

• 12 000 vůdců
• 150 000 členů
• 500 místních skupin (Ortsgruppen)
• 14 denní školení vůdců
• Reichsschule (říšská škola) der Technische Nothilfe na hradě Eisenhardt v Bad Belzigu v Braniborsku.

Technische Nothilfe působila i v Protektorátě, ale jako organizace s výhradním členstvím říšskoněmeckých Němců. Velitelství TeNo při Pořádkové policii v protektorátě sídlilo na tehdejší ulici generála Roettiga 14 v Bubenči.^[8]

Češi nemohli být přiřazeni k TeNo, ale mohli být povoláni k nouzové službě. Tzv. nařízení o nouzové službě (říškoněmecké III. nařízení k zajištění potřebných sil pro úkoly zvláštního státně politického významu) z 15. října 1938 bylo rozšířeno Hermannem Göringem dne 25. listopadu 1939 i na Čechy.^[9]

Nařízení zavedení říšských předpisů o technické nouzové pomoci v protektorátě z 10. července 1942 (Věstník říšského protektora č. 33 z 8. srpna 1942) otevřelo nábor Čechů.^[10] Nábor se však záhy změnil v nedobrovolné přidělení Pracovním úřadem.

V červenci 1943 uzavřelo protektorátní Ministerstvo školství a lidové osvěty smlouvu s Technische Nothilfe, podle níž mělo odejít do Německa přibližně 2000 žáků průmyslových škol, přičemž některým z nich nebylo ještě sedmnáct let. Ministr Emanuel Moravec uvedl, že činnost v Technische Nothilfe bude studentům započítána jako praxe.^[11] V prosinci 1943 ministerstvo oznámilo, že studenti se vrátí domů nejpozději na konci ledna 1944.^[12]

Dne 10. května 1944 byla zřízena vládním nařízením č.109/1944 Sb. Protektorátní technická nouzová pomoc.^[2]

Dne 4. dubna 1945 byla výnosem říšského vedoucího Himmlera podřízena protektorátní Technische Nothilfe soudní pravomoci SS.^[13]

Konec

Dne 10. října 1945 přijala Spojenecká kontrolní rada Zákon č. 2: Rozpouštění a likvidace nacistických organizací. V příloze byla na 61. místě uvedena Technische Nothilfe.