Thor Heyerdahl

Thor Heyerdahl (6. října 1914 Larvik, Norsko – 18. dubna 2002 Colla Michari, Itálie) byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější představitele experimentální archeologie a antropologie. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů.

Thor Heyerdahl
Narození	6. října 1914 Larvik, Norsko Norsko
Úmrtí	18. dubna 2002 (ve věku 87 let) Colla Michari, Itálie Itálie
Příčina úmrtí	rakovina mozku
Alma mater	Univerzita v Oslu (od 1933)
Povolání	objevitel, antropolog, archeolog, historik, scenárista, mořský biolog, dobrodruh, filmový režisér, námořník, etnograf, světoběžník, spisovatel, cestovatel a výzkumník
Ocenění	Medaile Mungo Parka (1950) medaile Vega (1962) Medaile patrona (1964) velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1965) velkodůstojník Řádu Ouissam Alaouite (1971) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Liv Rockefellerová (1936–1948)[1] Yvonne Dedekam-Simonsen (1949–1979)[2] Jacqueline Beerová (1996–2002)[3]
Děti	Thor Heyerdahl[4] Bjorn Heyerdahl[4] Marian Heyerdahl
Rodiče	Thor Heyerdahl[5] a Alison Martine Lyngová[5]
Příbuzní	Christopher Heyerdahl (synovec) Olav Heyerdahl (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Larviku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů.^[6]

Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal část Tichého oceánu, čili vzdálenost z Jižní Ameriky (přístav Callao – Peru) do Polynésie, na atol Raroia.^[7] Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 7 960 km.^[8]

Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur.

V roce 1955 uskutečnil výzkum na Galapágách. Ten potvrdil, že do země z předkolumbovské Ameriky připlulo několik lodí, ale trvalé osidlování možné nebylo kvůli nedostatku pitné vody. V letech 1955–1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově. Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris.^[9]

V roce 1986 pozval českého experimentálního archeologa Pavla Pavla na Velikonoční ostrov,^[10] čímž mu umožnil realizovat experiment pohybu „chůze“ s původní kamennou sochou moai.^[11]

Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života. Thor Heyerdahl zemřel na rakovinu 18. dubna 2002 v italském Colla Michari.^[6]

Odkaz a díla

Heyerdahl byl činný nejen jako vědec, ale i jako publicista. Vedle prací ryze vědeckých sepsal několik beletristických knih. Mezi nejznámější patří:

• Ve znamení Kon-Tiki (první vydání 1948), pojednávající o zmíněné plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie,
• Akuaku (první vydání 1957) o cenných archeologických vykopávkách a tajemných dobrodružstvích na Velikonočním ostrově, nebo
• Výpravy Ra (první vydání 1970).

Právě kniha Ve znamení Kon-Tiki přinesla Heyerdahlovi největší mezinárodní pozornost a také slávu. Opakovaně byla s úspěchem vydávána i v Československu. V roce 2012 vznikl na základě knihy celosvětově úspěšný film Kon-Tiki.^[12]

Za neúnavnou vědeckou činnost se Heyerdahlovi dostalo vysokého vyznamenání – v roce 1962 mu byl udělen zlatý řád Vegy. Thor Heyerdahl má v Oslu i vlastní muzeum.

Vyznamenání

• komtur Řádu svatého Olafa – Norsko, 1951^[13]
• velkokříž Řádu za zásluhy – Peru, 1953^[13]
• velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. června 1965^[13][14]
• komtur s hvězdou Řádu svatého Olafa – Norsko, 1970^[13]
• rytíř Řádu za zásluhy – Egypt, 1971^[13]
• velkodůstojník Řádu Ouissam Alaouite – Maroko, 1971
• důstojník Řádu peruánského slunce – Peru, 1975^[13]
• Řád zlaté archy – Nizozemsko, 1980^[13]
• velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 1987