Tia Weil

Tia Weil (též Tiah, nebo hebrejsky ידידיה טיאה וייל / Jedidiah, 2. října 1721, Praha – 10. října 1805, Karlsruhe) byl pražský rabín doby osvícenství působící v Čechách, Francii a Německu.

Tia Weil
Narození	2. října 1721 Praha
Úmrtí	10. října 1805 (ve věku 84 let) Karlsruhe
Místo pohřbení	Karlsruhe
Povolání	rabín
Nábož. vyznání	judaismus
Rodiče	Nathaniel Weil
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v pražském židovském městě jako syn Netaniela Weila, od něhož záhy získával první vzdělání. V roce 1744 se oženil s Gitel, dcerou Jákoba Egera, zámožného pražského měšťana.

Když v roce 1745 přišlo nařízení Marie Terezie k vyhoštění židů z Prahy^[1] a Tia Weil se odstěhoval to Met, kde setrval do roku 1748 a pokračoval ve studiích pod vedením Jonatana Eybenschütze. Po návratu do Prahy se potýkal s existenčními potížemi, než se v roce 1754 se stal rabínem ve Voticích. Po čtyřech letech se vrátil zpět do Prahy, kterou roku 1770 opustil a převzal rabínský úřad v Karlsruhe po svém otci.