Tobiáš z Bechyně

Tobiáš z Benešova (chybně též Tobiáš z Bechyně, 13. století – 1. března 1296) byl v letech 1278–1296 pražský biskup z rodu Benešoviců. Společně s dalšími dvěma pražskými biskupy je znázorněn na fresce v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích.

Jeho biskupská Milost Tobiáš z Bechyně
25. biskup pražský metropolita
Biskup Tobiáš z Bechyně na fresce v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích
Církev	římskokatolická
Diecéze	pražská
Období služby	1278–1296
Předchůdce	Jan III. z Dražic
Nástupce	Řehoř Zajíc z Valdeka
Znak
Osobní údaje
Rodné jméno	též Tobiáš z Benešova
Datum narození	13. století
Datum úmrtí	1. března 1296
Místo úmrtí	Praha
Místo pohřbení	katedrála sv. Víta
Rodiče	Vok z Benešova (otec)
Příbuzní	Beneš ze Cvilína, Ondřej z Tvorkova a Milota z Dědic (sourozenci)
Povolání	římskokatolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Tobiášova pečeť

Původ

Pocházel z českého rodu Benešoviců. Jeho otcem byl Vok z Benešova. Tobiáš měl pravděpodobně sedm bratrů. Nejstarší byl Beneš ze Cvilína, dalším byl Milota z Dědic. Dále to byli Robert, který předčasně zemřel a Ondřej, zakladatel rodu z Tvorkova. Dalšími bratry pravděpodobně byli Vok z Kravař a Benešova, Zbyslav ze Štráleka a Jan z Bučovic.

Činnost

První zmínka o Tobiáši z Bechyně pochází z roku 1262, kdy byl zmíněn jako pražský a zároveň pasovský kanovník.^[1] V letech 1269 až 1270 působil jako mělnický probošt, v roce 1275 se stal ještě pražským a v roce 1277 vyšehradským proboštem.^[1] Tobiáš se stal pražským biskupem 15. listopadu 1278, ve funkci ho potvrdil 5. ledna 1279 olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který byl k tomu zplnomocněn.

Po smrti Přemysla Otakara II. se Tobiáš dostal do sporu s Otou Braniborským, který byl pověřen regentstvím Království českého za tehdy nezletilého kralevice Václava, a který byl faktickým vládcem Čech. Tobiáš stál na straně české šlechty, což nelibě nesl braniborský biskup Gebhard^[zdroj?], který vůči Tobiášovi podnikl několik nepřátelských činů. Tobiáš díky svým diplomatickým znalostem pomohl urovnat spor mezi Branibory a Čechy a zahájil jednání o návratu krále Václava II. na český trůn. Do přízně krále se dostal Záviš z Falkenštejna, který se postavil proti Tobiášovi. Biskup Tobiáš proto učinil odvetná opatření a výsledkem jeho politické obratnosti bylo osobní sblížení s Rudolfem Habsburským a následný sňatek jeho dcery Jitky s králem Václavem. Poté Záviš z Falkenštejna upadl v královu nemilost, což vyvolalo nenávist Vítkovců proti Tobiášovi a docházelo k ničení biskupských statků, např. k vypálení Týna nad Vltavou.^[2] Řádění Vítkovců ukončilo až vojenské tažení Rudolfa a Závišova poprava.

V Týně nad Vltavou vybudoval hrad a založil nové městské centrum.^[2] V letech 1286–1296 nechal založit město Horšovský Týn.^[3] Je také pravděpodobné, že se zasloužil o založení hradu Konopiště (kolem roku 1294).^[4]

Závěr života

Tobiáš se dostal opět do čela české politiky. Časem ho z pozice vytlačili mladší Václavovi rádcové. Tobiáš se proto z politiky stáhl. Zemřel v Praze 1. března 1296.

Hrob

Byl pohřben do biskupské krypty v katedrále svatého Víta za svatovítským oltářem. Fragment nápisové tabulky a ostatků byl nalezen při průzkumu roku 1928 a uložen ve sbírkách Pražského hradu.^[5]