Tu-cung

Tu-cung (čínsky pchin-jinem Dùzōng, znaky 度宗; 2. května 1240 – 12. srpna 1274), vlastním jménem zprvu Čao Meng-čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Mèngqǐ, znaky zjednodušené 赵孟启, tradiční 趙孟启), od roku 1251 Čao C’ (čínsky pchin-jinem Zhào Zī, znaky zjednodušené 赵孜, tradiční 趙孜), později Čao Čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Qí, znaky zjednodušené 赵祺, tradiční 趙祺), panoval od roku 1264 jako císař čínské říši Sung. Nastoupil po bezdětném strýci, císaři Li-cungovi.

Tu-cung
císař říše Sung
císař Tu-cung
Doba vlády	16. listopadu 1264 – 12. srpna 1274
Éra vlády	Sien-čchun (咸淳, 1265–1274)
Úplné jméno	Čao Meng-čchi (赵孟启), Čao C’ (赵孜, od 1251) Čao Čchi (赵祺)
Chrámové jméno	Tu-cung (度宗)
Posmrtné jméno	Tuan-wen ming-wu ťin-siao chuang-ti (端文明武景孝皇帝)
Narození	2. května 1240 Šao-sing
Úmrtí	12. srpna 1274 (ve věku 34 let) Čína
Předchůdce	Li-cung
Nástupce	Kung-cung
Manželky	císařovna Čchüan a vedlejší manželky
Potomci	Čao Š’ (císař Tuang-cung, Čao Sien (císař Kung-cung), Čao Ping (císař Ping), 4 další synové a 2 dcery
Rod	Čao
Dynastie	Sung
Otec	Čao Jü-žuej
Příbuzní	Li-cung (adoptivní otec a elder paternal uncle) Empress Xie Daoqing (žena otcova bratra a adoptivní matka)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Tu-cung se narodil jako Čao Meng-čchi 2. května 1240 Čao Jü-žuejovi. Čao Jü-žuej byl mladší bratr Li-cunga, císaře jihočínské říše Sung, nosil titul kníže ze Žung (榮王).

V jedenácti letech byl Čao Meng-čchi přejmenován na Čao C’a. Li-cungovi synové zemřeli v raném věku, proto císař povolal ke dvoru několik mladých členů císařského rodu, preferoval mezi nimi Čao C’a, roku 1253 jmenovaného císařským synem (chuang-c’, 皇子) a roku 1260 korunním princem.^[1] Císař Li-cung zemřel po dvoudenní nemoci 16. listopadu 1264, načež Čao C’ bez problémů nastoupil na trůn, znám je pod svým chrámovým jménem Tu-cung.^[2]

Zpočátku vlády císař vyzval své úředníky, aby byli přímí a informovali ho o všech problémech země, ale z jeho strany to zůstalo jen platonickou výzvou nepotvrzenou činy. Záhy zcela odvrhl své povinnosti a oddával se zábavám, pití a ženám. Řešení všech civilních a vojenských záležitostí přenesl do rukou hlavního rádce Ťia S’-taoa, stojícího v čele vlády už od roku 1260.^[3]

Za vlády Tu-cunga říši Sung sužovala povstání, války a nepokoje. Nejnebezpečnější byla mongolská agrese. Roku 1268 armáda Mongolské říše v čele s Bajanem a Chubilajem zaútočila na sungskou říši. Šest let Číňané s Mongoly bojovali v dnešní provincii Chu-pej. Až roku 1274 Mongolové zvítězili v rozhodující bitvě u Siang-čou. Osudovou porážku, po které se sungská armáda nevzchopila k vážnějšímu odporu proti Mongolům, Ťia S’-tao před císařem utajil.

Tu-cung zemřel krátce poté, novým panovníkem se stal jeho čtyřletý syn Čao Sien, známý posmrtným jménem Kung-cung. Na sungském císařském trůnu se v krátké době postupně vystřídali tři malí synové Tu-cunga, poslední z nich zahynul roku 1279 a s ním skončila i říše Sung.