Azarjáš (judský král)

Azarjáš (hebrejsky: עֲזַרְיָה‎, Azarja), v českých překladech Bible přepisováno též jako Azariáš, je trůnní jméno devátého krále samostatného Judského království, jenž pocházel z Davidovy dynastie. Jeho jméno se vykládá jako „Pomohl Hospodin“.^[2] Mezi syny Izraele byl Azarjáš znám také pod jménem Uzijáš (hebrejsky: עֻזִּיָּהוּ‎, Uzijahu, doslova Má síla (je) Hospodin),^[3] přepisováno též jako Uziáš či Oziáš. Moderní historikové a archeologové uvádějí, že vládl asi v letech 785 př. n. l. až 733 př. n. l.^[4] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3115–3167 od stvoření světa neboli do let 647–594 před naším letopočtem,^[5] což odpovídá 52 letům vlády, jak je uvedeno v Tanachu.^[6][7]

Azarjáš
Narození	801 př. n. l. Jeruzalém
Úmrtí	733 př. n. l. (ve věku 67–68 let) Jeruzalém
Potomci	Jótam
Otec	Amasjáš
Matka	Jekolja
Příbuzní	Izajáš (bratranec) Achaz[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azarjáš byl synem krále Amasjáše a jeho ženy Jekolji. Na judský trůn v Jeruzalémě usedl ve svých 16 letech, a to za života svého otce, kterého po prohrané bitvě zajal král severního izraelského království.^[8] Zpočátku svého kralování měl úctu k Hospodinovým prorokům a učitelům Tóry. Po tuto dobu ho provázel zdar. Zvítězil nejen ve válce s Pelištejci, ale úspěšně odrážel nájezdy Arabů, podmanil si Amónce a „jeho jméno proniklo až k branám Egypta, neboť velice upevnil svou moc.“^[9] Součástí jeho bezpečnostní politiky byla výstavba strážních věží na strategických místech, budování nových nebo zesilování stávajících opevnění a pořizování nejnovější výzbroje včetně zhotovování důmyslných válečných strojů.

Poté však, co svou moc upevnil, zpychnul, a dokonce si začal uzurpovat výsady Hospodinových kněží. Vrcholem bylo, když vstoupil do Hospodinova chrámu a chtěl pálit kadidlo na zlatém kadidlovém oltáři.^[10] Když byl kněžími upozorněn, že takovéto počínání je v rozporu s nařízením Tóry, místo, aby své pochybení uznal, rozběsnil se vůči nim. Neublížil jim jen proto, že mu v tu chvíli na čele vyrazilo malomocenství. Josephus Flavius se ve svých Židovských starožitnostech zmiňuje o tom, že se v tu chvíli otřásla i zem, a ozvuk této tradice o zemětřesení nacházíme rovněž v biblických textech.^[11][12] Jako malomocný pak Azarjáš bydlel v odděleném domě až do své smrti, kdy na judský trůn usedl jeho syn Jótam.