Václav Ignác Vernier

Václav Ignác svobodný pán Vernier z Rougemontu (Wenzel Ignaz Freiherr Vernier de Rougemont et d'Orchamp) (18. března 1692 Světlá nad Sázavou – 20. února 1742 Medlešice) byl český šlechtic francouzského původu. Působil ve státních službách, nakonec byl hejtmanem chrudimského kraje (1738–1742). Jeho sídlem byl zámek Medlešice.

Václav Ignác baron Vernier z Rougemontu
Hejtman chrudimského kraje
Ve funkci: 1738 – 1742
Předchůdce	Jan Josef Špork
Nástupce	Josef Jeroným Libštejnský z Kolovrat
Narození	18. března 1692 Světlá nad Sázavou
Úmrtí	20. února 1742 (ve věku 49 let) Medlešice
Choť	Marie Terezie Straková z Nedabylic
Rodiče	Jan Bartoloměj Vernier a Marie Rosalie z Kainpachu
Děti	Jan Josef Vernier (1729–1764)
Příbuzní	bratr: František Bernard Vernier (1687–1740)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Zámek Medlešice, sídlo Václava Ignáce Verniera

Pocházel z francouzského šlechtického rodu Vernierů usazeného od třicetileté války v Čechách.^[1] Narodil se jako mladší syn barona Jana Bartoloměje Verniera (1644–1711) a jeho manželky Marie Rosalie z Kainpachu (1660–1737). Starší bratr František Bernard Vernier (1687–1740) byl majitelem hlavního rodového panství Lipnice nad Sázavou a v letech 1729–1733 hejtmanem čáslavského kraje.

Od mládí působil ve státních službách, v roce 1721 se stal radou apelačního soudu a od roku 1737 byl přísedícím zemského soudu. Svou kariéru zakončil jako hejtman chrudimského kraje (1738–1742), byl také císařským radou a komořím.^[2]

V listopadu 1727 se oženil s Marií Terezií Strakovou z Nedabylic (†1753), která byla dědičkou panství Medlešice na Chrudimsku (zde se také konala svatba). Marie Terezie nechala v Medlešicích postavit zámek, který se stal sídlem této linie Vernierů.^[3] Zároveň pokračovala v dlouholetém hraničním sporu s komorním panstvím Pardubice, který se táhl již od 17. století.^[4] Z jejich manželství pocházeli tři synové, dědicem Medlešic byl nejstarší Jan Josef (1729–1764), c. k. komoří a major (v další generaci byly Medlešice prodány v roce 1802). Druhorozený František Václav (1730–1810) se oženil s Josefou Annou Senovcovou z Ungervertu (1744–1801), dědičkou Tochovic.^[5] Nejmladší Ignác Josef (1735–1793) byl kanovníkem českobudějovické kapituly. ^[6]