Čáslavský kraj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Počátky existence Čáslavského kraje nebo také jen Čáslavska[1] spadají do druhé poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. původní hradské zřízení nahradil krajským zřízením. Centrem původního hradského zřízení byl až do zavedení krajského zřízení Čáslavský hrádek (dnes návrší nad atletickým stadionem ve Vodrantech), poté krajské město Čáslav, podle kterého se Čáslavský kraj nazývá.
Remove ads
Historie
Čáslavským krajem protékala takřka celým svým tokem řeka Sázava, za vysokého stavu hladiny se dříve plavilo dříví. Pruh lesů v Posázaví se do dnešní doby moc nezměnil a jeho zemědělské obhospodařování zůstalo stejné. Na území kraje se ve 12. a 13. století rozkládalo údělné knížectví Děpolticů a krátce poté se stalo světově známým krajem díky těžbě stříbra v Kutné Hoře. První zmínka o kraji je ve 12. století a od té doby se jeho územní vymezení příliš neměnilo. Poprávci kraje pocházeli často z rodu Lichtenburků nebo pánů z Chlumu.[1]
Roku 1331 Chotěboř získala status královského města zásluhou krále Jana Lucemburského. Císař a král Karel IV. roku 1356 dovolil město opevnit hradbami, ale již v roce 1499 Chotěboř klesla mezi města poddanská jako majetek Trčků z Lípy.[3]
V 15. století se stal bojištěm velkých bojů husitů Jana Žižky, Prokopa Holého a Sirotčího svazu. Ve dnech 3.–7. června 1421 proběhl v čáslavském kostele sv. Petra a Pavla sněm, kde bylo jednohlasně přijato hájení Čtyř artikul pražských, a to i katolíky, Zikmund byl sesazen z trůnu a Pražské artikuly byli povýšeny na zemský zákon. Dále byla zvolena prozatímní dvacetičlenná zemská vláda. Kraj se stal v roce 1440 členem spolku spolupracujících landfrýdů nejvýznamnějšího a nejmocnějšího Východočeského landfrýdu.
V únoru 1469 vojsko krále Jiřího z Poděbrad obklíčilo v bitvě u Vilémova křížovou výpravu uherského krále Matyáše Korvína. Ten v zajetí slíbil, že se bude snažit o smíření Jiřího s papežem. Dne 27. května 1471 na českém sjezdu ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře zvolili stavové podobojí i menší část katolické strany českým králem Vladislava Jagellonského. V březnu roku 1485 na českém zemském sněmu v Kutné Hoře byl mezi kališníky a katolíky uzavřen kutnohorský náboženský mír.
V září 1618 došlo k prvnímu střetu třicetileté války mezi vojsky císařskými a stavovskými v šestidenní bitvě. Císařští, vedení Dampierrem, měli ležení severovýchodně od Bratčic, naproti tomu stavovská armáda se položila u Čáslavi a Horek. Císařští byli po šesti dnech nuceni ustupovat směrem na Pelhřimov.
Kaňk bylo původně kutnohorské předměstí, které Ferdinand II. roku 1621 povýšil na královské horní město se stejnými právy jako měla Kutná Hora. Dne 17. května 1742 proběhla bitva u Chotusic a Čáslavi. V důsledku prohrané bitvy přišlo české království o většinu Slezska.
Poddanské městečko Humpolec bylo povýšeno roku 1807 na svobodné město. Humpolečtí zaplatili 8 000 zlatých Františku hraběti Wolkenstein-Trostburg za poskytnutou svobodu jako výkupné z dosavadních povinností a robot. „Porovnání" mezi vrchností a městem bylo sepsáno podrobně 3. července v Herálci na zámku. Významné události byl přítomen i guberniální rada a hejtman čáslavského kraje Norbet Fridrich ze Schmelzeru, který také podepsal vyhotovené Porovnání. Smlouvu podepsali jak zástupci města tak i vrchnosti.[4]
Při solním sčítání v roce 1702 bylo zjištěno v Čáslavském kraji 58 388 křesťanů a 543 židů, dohromady 58 931 obyvatel nad 10 let. V roce 1857 čítala výměra kraje 3948 km², počet obyvatelstva přítomného byl 354 677, což na 1 km² činilo 86 obyvatel, smíšených okresních úřadů bylo 14, dále 794 katastrálních-místních obcí, 19 měst, 35 městysů a 1015 vesnic.
Kraj se také stal světově známý výrobou skla ve Světlé nad Sázavou, kde počátky výroby sahají až do 17. století. Na Světelsku bylo mnoho drobných skláren, z nichž největší josefodolská byla přestavěna v roce 1861 z bývalé papírny.
Kraj vydržel v původním uspořádání až do roku 1849, kdy bylo císařským nařízením č. 268/1849 o nové organizaci soudní, č. 255/1849 o nové organizaci správy a prozatímním zákonem obecním č. 170 ze 17. března 1849 nahrazen správou státní (zeměpanskou). Kraj byl obnoven v pozměněných hranicích roku 1855 a vydržel až do 23. října 1862, kdy bylo krajské zřízení zrušeno.[5] Po zrušení se země členily již jen na okresy. Od roku 1850 se stala Čáslav sídlem okresního hejtmanství, které jako okres vydrželo do roku 1960 jako součást Pardubického kraje.
V roce 1868 byly zrušeny krajské úřady a kraje jako administrativní jednotky. Nadále však zůstala zachována krajská organizace u soudů. Krajský soud sídlil v Kutné Hoře. Čáslavský kraj pro soudní účely s krajským soudem v Kutné Hoře vydržel až do roku 1948.
Remove ads
Významní hejtmané
- ? – 1240 Jindřich ze Žitavy
- 1240 – ? Smil z Lichtenburka[6]
- 1403 – ? Smil Flaška z Pardubic
- 1423 – ? Jan Roháč z Dubé
- 1440 – 1452 Jan Hertvík z Rušinova
- 1467 – ? Burian Trčka z Lípy
- 1621 Diviš Lacembok Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1622 Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1622 Vilém Vřesovec z Vřesovic
- 1626 Rudolf z Valdštejna
- 1628 Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat
- 1631–1632 Zbyněk Leopold Libštejnský z Kolovrat
- 1634–1636 Petr Vok Švihovský z Rýzmberka
- 1638–1639 Václav Lokšan z Lokšan
- 1639 Ladislav Burian z Valdštejna
- 1639 Vilém Václav František z Talmberka
- 1641–1642 Rudolf Václav Střela z Rokyc
- 1643 Vilém Václav František z Talmberka
- 1644 Jindřich Kustoš ze Zubří a Lipky
- 1644 Rudolf Václav Střela z Rokyc
- 1644–1650 Ferdinand František Robmháp ze Suché
- 1650–1651 Rudolf Karel Rašín z Rýzmburka
- 1652–1656 Ferdinand František Robmháp ze Suché
- 1657 Rudolf Karel Rašín z Rýzmburka
- 1658 Václav Rudolf Věžník z Věžník
- 1659 Ferdinand František Robmhám ze Suché
- 1660 Maxmilián Adam z Valdštejna
- 1661–1663 Ferdinand František Robmháp ze Suché
- 1664 Václav Rudolf Věžník z Věžník
- 1665–1674 Ferdinand František Robmháp ze Suché
- 1674–1679 Karel Leopold hrabě Caretto-Millesimo
- 1680–1711 Bernard František hrabě Věžník z Věžník
- 1712–1713 František Bechyně z Lažan
- 1713–1719 Josef Gastheimb z Gastheimbu
- 1720–1724 František Arnošt hrabě z Thürheimu
- 1725–1729 Václav Ignác Bechyně z Lažan
- 1729–1733 František Bernard Vernier z Rougemontu
- 1734–1738 Ferdinand Adam hrabě Kustoš ze Zubří a Lipky
- 1738–1740 Josef Jaroslav hrabě Věžník z Věžník
- 1740–1750 Jan Pertold Záruba z Hustířan
- 1750–1763 Václav Petr Dobřenský z Dobřenic
- 1764–1784 Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny a Berglerbergu
- 1785–1801 Ferdinand Pacovský z Libína
- 1802–1809 Norbert Friedrich von Schmelzern
- 1809 Josef Procházka
- 1809–1824 Johann von Beierweck
- 1825–1836 Ignác Hawle
- 1836 Josef Kletzansky
- 1836–1842 Vincenc Breisky
- 1842–1846 Karel hrabě Rothkirch-Panthen
- 1846–1849 Johann Nepomuk David
Remove ads
Hrady v kraji
Místa v kraji Čáslavském v letech 1375 až 1525, označená jako hrady.
Remove ads
Sídla v kraji roku 1654
Místa v kraji Čáslavském z roku 1654, označená v berní rule tohoto kraje jako města a městečka.
Města
(* roku 1702 jsou obyvatelé nad 10 let)
Městečka
(v závorkách jsou uvedeny staré názvy městeček) (p.) = panství, (st.) = statek, (st. - d) = duchovní, (st. - r) = rytířský, (st. - p) = panský.
(* roku 1807 se Humpolec vykoupil z poddanství a byl povýšen na svobodné město,** roku 1855 Světlá povýšena na město)
Remove ads
Panství v kraji roku 1654
Místa v kraji Čáslavském z roku 1654, označená v berní rule tohoto kraje jako panství a statky[17]
Remove ads
Soudní okresy kraje od roku 1855
- Okres chotěbořský
- Okres čáslavský
- Okres německobrodský
- Okres haberský
- Okres humpolecký
- Okres kouřimský
- Okres uhlířskojanovický
- Okres kolínský
- Okres kutnohorský
- Okres ledečský
- Okres poděbradský
- Okres polenský
- Okres přibyslavský
- Okres dolnokralovický
Vymezení
Čáslavský kraj byl značně rozlehlý. Jeho hraniční čára procházela v blízkosti těchto obcí:[18]
Na severu v dnešním okrese Kolín obcemi: Kořenice, Sedlov, Bořetice (Červené Pečky), Opatovice (Červené Pečky), Červené Pečky, Nebovidy a Veletov.
V okrese Kutná hora hraničními obcemi byly Chabeřice, Kácov, Vranice (Zbizuby), Zbizuby, Vlková (Zbizuby), Staré Nespeřice, Čestín, Velká Skalice, Vernýřov, Žandov (Chlístovice), Rašovice, Mančice (Rašovice), Křečovice (Onomyšl), Onomyšl, Rozkoš (Onomyšl), Dobřeň (Suchdol), Malenovice (Suchdol), Hořany (Miskovice), Kutná Hora, Kaňk, Hlízov, Svatá Kateřina (Svatý Mikuláš), Záboří nad Labem, Kobylnice, Lišice (Svatý Mikuláš), Sulovice a Horušice.
V okrese Pardubice: Morašice, Litošice, Seník (Jankovice), Brloh, Sovoluská Lhota, Sovolusky, Turkovice, Rašovy a Bukovina u Přelouče.
Na východě v dnešním okrese Chrudim: Hošťalovice, Březinka (Hošťalovice), Jetonice, Míčov, Skoranov, Kraskov, Žďárec u Seče, Javorka (Seč), Hoješín, Lipka (Horní Bradlo), Horní Bradlo, Velká Střítež, Hluboká, Možděnice, Svobodné Hamry a Dřevíkov.
V okrese Havlíčkův Brod: Jeřišno, Klokočov, Rušinov, Vratkov (Rušinov), Údavy, Stružinec (Ždírec nad Doubravou), Benátky (Ždírec nad Doubravou) a Krucemburk.
Na jihu v okrese Žďár nad Sázavou: Vojnův Městec, Karlov, Škrdlovice, Světnov, Stržanov, Polnička, Račín, Sázava, Rosička, Nížkov, Sirákov a Poděšín.
V okrese Jihlava: Janovice (Polná), Dobroutov, Věžnička, Ždírec, Střítež, Heroltice (Jihlava), Bedřichov u Jihlavy, Staré Hory, Plandry, Vyskytná nad Jihlavou, Rounek, Dvorce, Hubenov, Dušejov, Opatov a Dudín.
V okrese Pelhřimov: Jankov, Mysletín, Staré Bříště, Mladé Bříště, Záhoří (Mladé Bříště), Kletečná (Humpolec), Sedlice, Brtná, Želiv, Bolechov, Poříčí (Křelovice), Číhovice, Onšov, Košetice, Arneštovice, Radějov (Buřenice), Lesná, Buřenice, Vyklantice, Lukavec, Týmova Ves, Salačova Lhota a Mezilesí.
Na západě v okrese Benešov: Zdiměřice (Načeradec), Řísnice, Slavětín (Načeradec), Velká Ves (Lukavec), Horní Lhota (Načeradec), Tisek, Vračkovice, Pravonín, Chmelná, Miřetice, Kuňovice, Mnichovice, Sedmpány, Dubějovice, Soutice, Soušice a Psáře.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads