Václav Voska

Václav Voska (21. října 1918 Praha – 20. srpna 1982 Valašské Meziříčí) byl český herec.

Václav Voska
Václav Voska (foto z archivu Národního divadla)
Narození	21. října 1918 Praha
Úmrtí	20. srpna 1982 (ve věku 63 let) Valašské Meziříčí
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Choť	Eva Kavanová
Děti	Eva Vosková a Markéta Vosková
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Václav Voska po maturitě v roce 1937 studoval práva, ale studium nedokončil. Již během středoškolských studií spolupracoval s Československým rozhlasem (od roku 1932) a od roku 1939 byl angažován do Divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1945.^[1] V tomto roce odešel do Národního divadla v Praze, ale již po pěti letech z něj musel z kádrových důvodů odejít ^[2] a přešel do nově se formujících Městských divadel pražských. V tomto angažmá setrval až do své smrti v roce 1982 jako jedna z hereckých hvězd tohoto souboru.^[3]

V sedmdesátých letech 20. století v průběhu normalizace měl z politických důvodů (aktivně se účastnil obrodného procesu v 60. letech, byl zvolen poslancem České národní rady^[4] a objevil se i na pohřbu Jana Palacha) značně omezený přístup zejména do televize a do filmu, v roce 1968 exceloval v roli vypravěče v pentalogii Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu,^[5] nebo pod režijním vedením Jindřicha Poláka v roce 1976 ve filmu Noc klavíristy.

Měl melodický, lyrický, lehce zastřený hlas, který si cílevědomě kultivoval. Jeho cit pro rytmus a kadenci řeči i smysl pro poezii jej předurčoval ke spolupráci s rozhlasem, interpretacím básnických i prozaických textů (především v pražské Viole). Spolupracoval také s gramofonovými vydavatelstvími a dabingem.

Za manželku si vzal divadelní herečku Evu Kavánkovou (* 1916) (uměleckým jménem Eva Kavanová), herectví se začaly věnovat i jejich dcery Eva Vosková-Vaňková (* 1950) a Markéta Vosková-Novotná (* 1955). Václav Voska zemřel náhle ve Valašském Meziříčí a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Citát

Voska byl úžasný herec. Jeho umění bylo hluboké, rostlo z jeho intelektu a přitom bylo spontánní. U něho jsem neměla nikdy pocit, že jeho herectví jde jenom přes mozek. Václav dokázal být nesmírně vtipný, milý, byl to zajímavý muž. Měl v sobě cosi podobného jako pan Höger. Oba dva jako by byli z jednoho vrhu, z jedné řeky. Každý z nich měl své charizma, a každý jiné.

Květa Fialová ^[6]

Divadelní role (výběr)

Divadlo na Vinohradech

• 1942 August Strindberg: Královna Kristina, role Klause Totta, režie František Salzer
• 1943 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, syn, režie Karel Jernek
• 1943 H. H. Ortner: Švec Antonín Hitt, titulní role, režie Jiří Plachý, 15 repríz
• 1944 E. Hardt: Blázen Tantris, Denovalin, režie Jan Škoda j. h., Divadlo J. K. Tyla, 22 repríz

Národní divadlo Praha

• 1945 Karel Čapek: Matka, Petr, režie Karel Dostal (na scéně Stavovského divadla)
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, 2. inženýr–náčelník generálního štábu, režie Jindřich Honzl (na scéně Národního divadla)
• 1946 J. J. Kolár: Pražský žid, Jehud, režie Jindřich Honzl, Stavovské divadlo
• 1946 Molière: Šibalství Skapinova, Oktáv, režie Jaroslav Průcha, Stavovské divadlo
• 1947 W. Shakespeare: Jak se vám líbí, Olivek, režie Karel Dostal, Stavovské divadlo
• 1947 L. H. Morstin: Xantipa, Parrasios, režie František Salzer, Stavovské divadlo
• 1948 F. Rachlík: Kulový král, Kumanis, režie František Salzer, Stavovské divadlo
• 1948 L. Hellmanová: Lištičky, Leon Hubbard, režie Alfréd Radok, Stavovské divadlo
• 1948 František Langer: Jiskra v popelu, Lojzík, režie František Salzer, Stavovské divadlo
• 1949 Maxim Gorkij: Maloměšťáci, Doktor, režie Jindřich Honzl, Tylovo divadlo
• 1949 Edmond Rostand : Cyrano z Bergeracu, Kristian de Neuvillete, režie František Salzer, Tylovo divadlo
• 1950 C. Goldoni, Sluha dvou pánů, Silvínek, režie Karel Dostal, Tylovo divadlo
• 1950 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Lucenzio, režie František Salzer, Tylovo divadlo
• 1950 A. Jirásek: Jan Žižka, Záviš Černý z Garbova , režie Antonín Dvořák, Národní divadlo
• 1964 M. Slomczynski: Osamění, Petr Lešnák, režie Miroslav Macháček, Tylovo divadlo

Městská divadla pražská

• 1950 Alexander Fredro: Muž a žena, role: Alfréd, Divadlo Komedie, režie Ota Ornest, 112 repríz
• 1951 Molière: Tartuffe, Tartuffe, Komorní divadlo, režie Ota Ornest, 178 repríz
• 1952 Lope de Vega: Pes na seně aneb Hraběnka a její sekretář, sekretář Teodor, Divadlo Komedie, režie Ota Ornest, 118 repríz
• 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Ivanov, Komorní divadlo, režie Bedřich Vrbský, 44 repríz
• 1954 A. Fredro: Panenské sliby, Gustav, Divadlo Komedie, režie Rudolf Hrušínský, 119 repríz
• 1955 Molière: Misantrop, Komorní divadlo, režie Karel Dostal, 102 repríz
• 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Sélicour, Komorní divadlo, režie Bedřich Vrbský, 35 repríz
• 1958 F. X. Šalda: Dítě, Ríša, Komorní divadlo, režie Rudolf Hrušínský, 28 repríz
• 1958 Johann Wolfgang von Goethe: Torquato Tasso, titul. role, Komorní divadlo, režie Karel Dostal, 62 repríz
• 1963 Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové, Möbius, Komorní divadlo, režie Ladislav Vymětal, 125 repríz
• 1964 Félicien Marceau: Vajíčko, Emil Magis, Divadlo komedie, režie Ota Ornest, 185 repríz – jedna z jeho životních rolí, záznam hry vyšel na DVD Archivováno 29. 12. 2008 na Wayback Machine. týdeníku Reflex v roce 2006 v rámci akce X krát divadlo
• 1965 Friedrich Dürrenmatt: Romulus Veliký, Romulus, Divadlo ABC
• 1975 Grigorij Gorin: Zapomeňte na Hérostrata!, Divadlo ABC, Městská divadla pražská, překlad Růžena Pochová, režie Ladislav Vymětal, výprava Jan Dušek, premiéra 26. listopadu 1975. Hráli: Náš současník (Jiří Pick), Tissafernés, vladař Efesu (Václav Voska), Klementina, jeho žena (Marie Málková), Kleón, archón basileus (Jan Tříska), Hérostratos (Václav Postránecký ), Chryssipes, lichvář (Miroslav Homola), Erita, kněžka v chrámu bohyně Artemis (Jarmila Smejkalová), žalářník (Jiří Bruder), kameník (Roman Hemala), Hrnčíř Vladimír Salač (herec) a lazebník (Mirko Musil).^[7]
• 1981 Edvard Radzinskij: Rozhovory se Sókratem, Sókrates, Rokoko, režie Ladislav Vymětal

Filmové role (výběr)

• 1946 Housle a sen, režie Václav Krška – role: Frederick Chopin
• 1947 Až se vrátíš... režie Václav Krška – role: Syn Vladimir
• 1948 Červená ještěrka, režie František Sádek – role: profesor
• 1955 Jan Hus, režie Otakar Vávra – role: Čeněk z Vartenberka
• 1956 Jan Žižka, režie Otakar Vávra – role: Čeněk z Vartenberka
• 1957 Proti všem, režie Otakar Vávra – role: kněz Petr Kániš
• 1965 Bílá paní, režie Zdeněk Podskalský – role: psychiatr MUDr. Boukal
• 1971 Touha Sherlocka Holmese, režie Štěpán Skalský – role: Dr. Watson
• 1976 Noc klavíristy, režie Jindřich Polák – role: klavírista A. J. Tůma

Televizní role (výběr)

• 1965 Zločin na poště (TV inscenace povídky) – role: komisař Dr. Mejzlík
• 1965 Kupon (TV inscenace povídky) – role: komisař Dr. Mejzlík
• 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: vypravěč
• 1971 Rozsudek (TV seriál) – role: Jakub Rahn
• 1971 F. L. Věk (TV seriál) – role: Václav Matěj Kramerius
• 1972 Zbojník Ondráš (TV film) – role: purkrabí Prchlík
• 1977 Nikola Šuhaj loupežník (TV film) – role: doktor
• 1980 30 případů majora Zemana (TV seriál – 30. díl: Růže pro Zemana) – role: starožitník Kaunic
• 1981 A na konci je začátek (TV film) – role: herec Jindřich Jerman
• záznamy z některých divadelních představení (např. Misantrop)

Rozhlasové role

• 1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.^[8]

Ocenění

• 1965 Státní cena
• 1966 titul zasloužilý umělec