Josef Bezdíček

Josef Bezdíček (30. září 1900 Hodonín^[1] – 6. července 1962 Teplice) byl český rozhlasový a divadelní režisér, herec a pedagog.

Josef Bezdíček
Josef Bezdíček
Narození	30. září 1900 Hodonín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. července 1962 (ve věku 61 let) Teplice Československo Československo
Alma mater	Konzervatoř Brno
Choť	Vlasta Fabianová (1941–1962)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium, divadlo

Jeho otec byl ředitelem brněnského gymnázia. Josef Bezdíček absolvoval gymnázium a Státní konzervatoř v Brně. Začal hrát v brněnském Zemském divadle, avšak měl zájem o avantgardní divadlo a spolu s Vladimírem Gamzou vedl od roku 1924 v Brně založené České studio.^[2][3] V roce 1925 soubor pokračoval po spojení se souborem E. A. Longena krátce pod názvem Sečesteal.^[4] Následně Bezdíček působil v Bratislavě ve Slovenském národním divadle jako herec a režisér. V roce 1927 byla v Bratislavě otevřena pobočka Radiojournalu, kde působil jako herec později i režisér. Z Bratislavy odešel krátce do Prahy, kde působil v divadle Uranie a ve smíchovském divadle U Libuše. V roce 1931 se vrátil do Brna a pokračoval dál v činnosti v Zemském divadle.

Rozhlas

Ve stejné době začal pracovat i v brněnském Radiojournalu, vedeném ředitelem Antonínem Slavíkem. Do Radiojournalu jej doporučil Slavíkův spolupracovník Dalibor Chalupa.^[5] V roce 1932 se stal Bezdíček rozhlasovým režisérem. V rozhlase spolupracoval úzce i s Karlem Vetterlem a Františkem Kožíkem. V brněnském rozhlase uvedl okolo 150 rozhlasových her. Nahrávky her neexistují, neboť šlo o živé vysílání.^[6] Současně působil jako hostující režisér v brněnském divadle.^[7] V Brně vedl Bezdíček také esperantský klub herců, nazvaný TRAKT. V esperantu uvedl brněnský rozhlas v rámci programu Verda stacio např. Čapkovo RUR, Matku a Bílou nemoc a Langerovu Jízdní hlídku.^[8]

Po 15. březnu 1939 se vedení brněnského Radiojournalu rozešlo a Chalupa s Bezdíčkem odešli do Prahy. Zde pracovali v rozhlase, kde právě končila éra průkopníků rozhlasového vysílání vedených prof. Jaroslavem Hurtem.^[9] Bezdíček se stal v rozhlase šéfrežisérem, spolupracoval s Přemyslem Pražským a Miloslavem Jarešem.

Pedagogická činnost

Od roku 1941 vyučoval na pražské konzervatoři. Později se stal profesorem herectví na pražské DAMU. V letech 1955–1958 vykonával funkci děkana DAMU. V Pražském rozhlase vychoval mnoho nových pracovníků, k jeho žákům patřil např. pozdější režisér Jiří Horčička.^[10]

Osobní život

S první manželkou, Věrou Bezdíčkovou měl dvě dcery (Janu narozenou roku 1929 a Evu narozenou roku 1931). Jeho druhou manželkou (od června 1941) byla herečka Vlasta Fabianová. Manželku mu později odvedl Bohuš Záhorský.^[11]

Citát

„	S Bezdíčkem jsme prožili v Brně krásné roky. Byla jsem svědkem jeho cílevědomé práce, on byl svědkem mých hereckých úspěchů. Víc než svědkem. Strážcem, kritikem i rádcem. Když se dívám na svůj život nazpátek, mohu prohlásit, že Josef Bezdíček byl pro mne, především pro mou uměleckou dráhu, v mém životě jedničkou.	“
— Vlasta Fabianová [12]

Ocenění

• 1954 titul zasloužilý umělec

Divadelní režie, výběr

• 1924 Henrik Ibsen: Strašidla, České studio
• 1924 Jiří Mahen: Ulička odvahy, České studio
• 1925 Charles Vildrac: Koráb Tenacity, České studio
• 1936 A. Afinogenov: Kde vlaky nestaví, (j. h.) Zemské divadlo Brno
• 1936 Calderón de la Barca: Dáma skřítek, (j. h.) Zemské divadlo Brno
• 1947 Francois Mauriac: Milovaní nemilovaní, Stavovské divadlo (j. h.)

Rozhlasové režie, výběr

• 1934 František Kožík: Cristobal Colón, Radiojournal Brno
• 1939 Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr, Radiojournal Brno
• 1939 J. K. Tyl: Lesní panna, Radiojournal Brno
• 1948 Henrik Ibsen: Peer Gynt
• 1950 Radomír Hrabák: Zastrčená vesnice
• 1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.^[13]
• 1952 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
• 1954 Jan Drda: Hrátky s čertem
• 1955 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské
• 1958 William Shakespeare: Hamlet
• 1962 Carlo Goldoni: Pan Todero Brumla aneb Starý protiva

Osobnosti české kultury o Josefu Bezdíčkovi

Ota Ornest

• Nejvíc mne těšilo pracovat s Bezdíčkem, to byl opravdový profesionál.^[14]

• Pak jsem navštívil hlavního režiséra Bezdíčka. S ním jsem si ovšem rozuměl mnohem víc. Řekl jsem mu, že jsem si přivezl některé rozhlasové hry, o nichž se domnívám, že by se uplatnily taky u nás. "To nechám na vás," odvětil Bezdíček. "Pro tuto chvíli se stáváte mým dramaturgem. A já vám zaručuji, že co přeložíte, to uvedu." Přeložil jsem pro něho asi pět her. Skutečně všechny uvedl a v některých jsem i hrál.^[14]

Bohumil Bezouška

• ... v prvé řadě Josef Bezdíček, vzdělaný, moudrý a laskavý pán, teoretik i vynikající praktik. Bezdíček začínal v Brně a spolu s dramaturgem, rovněž vzácným člověkem, Daliborem Chalupou, položili průběhem let skutečné základy naší moderní rozhlasové činohry a velikým podílem přispěli k úrovni práce se slovem v rozhlase vůbec. S malými technickými prostředky – nepracovalo se ještě s magnetofonovým záznamem – vytvářel Bezďa, jak byl v rádiu nazýván, veliké činohry, ze kterých by mnohé uspěly ještě dnes.^[15]