Východoukrajinská ofenzíva

Východoukrajinská ofenzíva je probíhající vojenská ofenzíva mezi Ozbrojenými silami Ruské federace a Ozbrojenými silami Ukrajiny, která začala 24. února 2022 jako součást ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Východoukrajinská ofenzíva
konflikt: Ruská invaze na Ukrajinu
Ruské ostřelování Mariupolu
Trvání	24. února 2022 – probíhá
Místo	Černihivská, Doněcká, Charkovská, Poltavská, Luhanská a Sumská oblast, Ukrajina
Souřadnice	49° s. š., 38° v. d.
Příčiny	Ruská invaze na Ukrajinu
Výsledek	probíhá
Strany
Rusko Rusko Doněcká LR Doněcká LR Luhanská LR Luhanská LR Ukrajina Ukrajina
Velitelé
Alexandr Dvornikov (vrchní velitel) Michail Mizincev Adam Delimkhanov Roman Kutuzov † Andrej Palij † Alexej Šarov † Vladimir Žoga † Leonid Pasečnik atd. Valerij Zalužnyj (vrchní velitel) Anatolij Ševčenko Serhij Haidaj Denys Prokopenko Volodymyr Baranjuk Valerij Hudz † Pavlo Sbytov † Artem Murakhovskyj † atd.
Síla
Rusko Rusko: 50 000–62 000 ruských vojáků 10 000–20 000 žoldnéřů (dle evropského prohlášení) 300–500 syrských a libyjských žoldnéřů Ukrajina Ukrajina: 125 000 na východní Ukrajině 40 000–50 000 na Donbasu
Ztráty
DLR: 1 700 mrtvých 7 020 zraněných dle Ukrajiny: 6 551–7 611+ mrtvých vojáků více než 500 zraněných 20–25 mrtvých žoldnéřů dle Ukrajiny: 22 309+ mrtvých civilistů 20 000–30 000 deportovaných civilistů do Ruska dle Ruska: 9 150+ mrtvých vojáků 2 688+ zajatých vojáků
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled

Součástí Východoukrajinské ofenzívy jsou bitvy o Charkov, Sumy, Konotop, Sievierodoněck nebo Mariupol.

Ofenzíva

24. únor

Poté, co ruský prezident Vladimir Putin oznámil invazi na Ukrajinu, ruské jednotky překročily rusko-ukrajinské hranice a začaly směřovat na Charkov. Zde se setkaly s ukrajinským odporem, čímž začala bitva o Charkov.^[1] Mezitím se ruské síly dostaly ke Konotopu, který začaly obléhat. Kolem třetí hodiny ranní začala bitva o Sumy. Po sedmé hodině začala i bitva o Ochtyrku.

25. únor

V 1:39 ráno bylo oznámeno, že ruské jednotky opustily Sumy.^[2] V ranních hodinách postoupily ruské jednotky z doněcké lidové republiky směrem k Mariupolu. Ke střetnutí s ukrajinským odporem došlo u vesnice Pavilopil.^[3]

26. únor

Guvernér Charkovské oblasti oznámil, že Charkov se stále drží pod kontrolou Ukrajinců a vyhlásil ve městě zákaz vycházení. Ruské jednotky se po jednom dni vrátily do Sum, v průběhu dne se jim podařilo získat pod svoji kontrolu polovinu města.^[4]

27. únor

V ranních hodinách Rusové vstoupili do Charkova. Ruský ministr obrany oznámil, že Ukrajinci sami položili zbraně a vzdali se, což bylo ukrajinskou stranou okamžitě dementováno.^[5]

28. únor

Při ostřelování vojenské základy v Ochtyrce zemřelo přes 70 ukrajinských vojáků.^[6]

1. březen

Podle ukrajinských představitelů ukrajinské síly zabily přibližně 200 ruských vojáků ve vesnici Kruty na jihu Černihivské oblasti.^[7]

2. březen

Guvernér Sumské oblasti oznámil dobytí Trosťance Rusy.^[8] Velký ruský konvoj čítající více než 60 vozidel vjel do Starobilsku, kde byl zastaven protestujícími místními.^[9] Starosta Konotopu souhlasil s kapitulací.^[10]

3. březen

Ukrajinské úřady oznámily, že v uplynulých 24 hodinách zemřelo při ostřelování 34 civilistů.^[11] Ruské ministerstvo obrany oznámilo dobytí města Balaklija.

4. březen

Pokračovalo ostřelování Mariupolu, během kterého zemřelo i 18měsíční dítě.^[12]

5. březen

V sobotu 5. března vyhlásila ruská armáda klid zbraní u Mariupolu a Volnovachy, ten se ale nedodržel; podle Ukrajinců vinou ruských sil.^[13]

6. březen

Při ostřelování Charkova a letiště Vinnycja zemřelo pět civilistů a čtyři vojáci.^[13] V Irpini ostřelovaly ruské jednotky civilisty, kteří se snažili z oblasti evakuovat; v sousední Buči ostřelovaly sídliště a blokovaly dodávky humanitární pomoci.^[14]

7. březen

Rusové slíbili otevřít čtyři humanitární koridory, Ukrajina na nabídku ale nepřistoupila, jelikož všechny koridory vedly do ruských měst (ze Sum a Charkova do Bělgorodu; z Mariupolu do Rostova na Donu), případně běloruských (koridor z Kyjeva do Homelu).^[13]