Valentin Inzko

Valentin Inzko (* 22. května 1949 Feistritz im Rosental) je rakouský diplomat a překladatel.

Valentin Inzko
Narození	22. května 1949 (76 let) Klagenfurt am Wörthersee
Choť	Bernarda Finková
Rodiče	Valentin Inzko
Alma mater	Univerzita Štýrský Hradec Diplomatická akademie Vídeň
Profese	jazykovědec, diplomat, překladatel a politik
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velká čestná dekorace ve stříbře Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (2012) čestný občan Sarajeva Řád svobody Slovinské republiky
Commons	Valentin Inzko
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pochází z rodiny korutanských Slovinců, jeho otec byl školní inspektor a menšinový aktivista. Vystudoval gymnázium pro Slovince v Klagenfurtu, Univerzitu ve Štýrském Hradci (obory právo, srbochorvatština a ruština) a Diplomatickou akademii ve Vídni.^[1] Od roku 1974 pracoval pro Rozvojový program OSN v Mongolsku a na Srí Lance. V roce 1981 se stal zaměstnancem rakouského ministerstva zahraničí a byl kulturním atašé v Bělehradě a v Praze. Byl prvním ředitelem pražské pobočky Rakouského kulturního fóra a přeložil do slovinštiny esej Václava Havla Moc bezmocných.^[2]

V letech 1996 až 1999 byl rakouským velvyslancem v Bosně a Hercegovině a v letech 2005 až 2009 ve Slovinsku. Od 26. března 2009 do 31. července 2021 zastával funkci vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu. Během svého působení prosadil zákaz popírání genocidy spáchané v době bosenské války pod hrozbou až pětiletého odnětí svobody; Národní shromáždění Republiky srbské však odmítlo novelu schválit, což vyvolalo politickou krizi.^[3]

Je držitelem Evropské ceny Karla IV. a Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku a předsedou Rady korutanských Slovinců.^[4]

Jeho manželkou je mezzosopranistka Bernarda Finková, narozená v Argentině slovinským přistěhovalcům.