Valentina Matvijenková

Valentina Ivanovna Matvijenková (bez přechýlení Valentina Ivanovna Matvijenko, rusky Валентина Ивановна Матвиенко, * 7. dubna 1949^[1] Šepetivka, Ukrajina) je ruská politička, členka politické strany Jednotné Rusko. V letech 2003 až 2011 byla starostkou Petrohradu, od roku 2011 je předsedkyní Rady federace.

Valentina Ivanovna Matvijenková Валентина Ивановна Матвиенко
Valentina Matvijenková v roce 2014
Stranická příslušnost
Členství	Jednotné Rusko Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	7. dubna 1949 (76 let) Šepetivka
Děti	Sergej Vladimirovič Matvijenko
Alma mater	Petrohradská státní chemicko-farmaceutická akademie (1967–1972) Diplomatická akademie při ministerstvu zahraničních věcí RF Ruská akademie národohospodářství a státní služby
Profese	lékárnice, diplomatka, politička a státnice
Náboženství	Ruská pravoslavná církev
Ocenění	Řád čestného odznaku (1976) Řád rudého praporu práce (1981) Řád cti (1996) Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (1999) Q66328149 (2001) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Valentina Matviyenko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valentina Matvijenková je známá svými konzervativními názory v otázkách náboženství, práv žen a práv sexuálních menšin.

Životopis

Valentina se narodila 7. dubna 1949 v městě Šepetivka (rusky Шепетовкa) v tehdejší Kamenec-Podolské oblasti Ukrajinské SSR v rodině Ivana Jakovleviče Tjutina, který působil ve vojenské posádce v západoukrajinském městě Šepetivka, a jeho ženy Antoniny Kondratěvny, rozené Bublej.^[2]

Později rodina žila v Čerkasech, v roce 1967 zde Valentina absolvovala s vyznamenáním zdravotní školu. Ivan Tjutin zemřel, když Valentina, která byla nejmladší z jeho tří dcer, chodila do druhé třídy.

Během studií na Petrohradské (tehdy Leningradské) státní chemicko-farmaceutické univerzitě (Санкт-Петербургский государственный химико-фармацевтический университет) se Valentina provdala za svého spolužáka Vladimíra Vasiljeviče Matvijenka. Studia dokončila v roce 1972. V roce 1973 se Matvijenkovým narodil syn Sergej.

Valentina Matvijenková měla původně v úmyslu pokračovat ve studiu a věnovat se vědecké práci, avšak poté, kdy byla vyzvána, aby se ujala funkce tajemnice okresního výboru leningradského Komsomolu, svá další studia přerušila. Jako tajemnice a později první tajemnice okresního výboru Komsomolu pracovala do roku 1978, po roce 1978 pokračovala v politické kariéře v rámci leningradského oblastního výboru Komsomolu. V letech 1981 ažř 1984 byla jeho první tajemnicí, v roce 1984 přešla v Leningradě na post první tajemnice Krasnogvardějského okresního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

V letech 1989 až 1991 byla po celou dobu existence tohoto orgánu členkou Sjezdu lidových poslanců SSSR a zároveň byla předsedkyní výboru Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, zabývajícího se postavením žen, ochranou rodiny a dětí.

Vladimir Putin a Valentina Matvijenková na Palácovém náměstí v Petrohradě, květen 2003

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se věnovala diplomatické kariéře. V letech 1991 – 1994 byla mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní v Maltské republice (zpočátku zastupovala SSSR, po roce 1991 Ruskou federaci), v letech 1994 a 1995 vykonávala významné funkce na ruském ministerstvu zahraničí a poté byla od října 1997 do září 1998 mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní v Řecku.

Od roku 1998 zastávala významné pozice v ruské vládě a v úřadu prezidenta Ruské federace. V roce 2003 se stala členkou Rady bezpečnosti Ruské federace a v říjnu uvedeného roku byla zvolena gubernátorkou Petrohradu. V roce 2006 ji prezident Vladimír Putin potvrdil v této funkci na další období. Dne 20. listopadu 2009 Valentina Matvijenková vstoupila do strany Jednotné Rusko.

Návštěva kostela Kristova vzkříšení v Kateřinském paláci v Carském Selu (rok 2019). V popředí zleva doprava: Vladimir Putin, Valentina Matvijenková a Sergej Šojgu.

Valentina Matvijenková byla petrohradskou gubernátorkou až do 22. srpna 2011 a o týden později se .stala členkou Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace. Dne 21. září 2011 byla zvolena jako jediná kandidátka na tento post předsedkyní Rady federace a stala se tak historicky první ženou ve funkci předsedy horní komory ruského parlamentu.^[3] V roce 2011 petrohradský městský soud konstatoval, že Matvijenková během výkonu gubernátorské funkce porušovala zásady hospodaření s nemovitým majetkem města a platnou legislativu. V roce 2012 pak Vrchní soud Ruské federace potvrdil verdikt, že v uvedeném období byla v Petrohradě nezákonně zrušena památková ochrana 38 historických budov. které byly následně zbourány a na jejich místě byly realizovány různé novodobé developerské projekty.

Během prvního období předsednictví Matvijenkové Rada federace dvakrát udělila souhlas prezidentu Ruské federace k vojenským operacím v zahraničí. Poprvé se tak stalo v březnu roku 2014 v souvislosti s angažováním ruských vojenských sil na území Ukrajiny, o rok později, v září roku 2015, se jednalo o konflikt na území Sýrie. Valentina Matvijenková byla od samého počátku výraznou podporovatelkou obsazení ukrajinského Krymu a jeho připojení k Ruské federaci.

Sankce

Na Matvijenkovu byly uvaleny sankce EU kvůli anexi Krymu. Byl jí zakázán vstup do Evropské unie, USA, Austrálie, Kanady, Ukrajiny a Švýcarska a veškerý majetek v zahraničí území byl zmrazen. Spojenými státy a Kanadou byla zařazena na sankční seznam dne 17. března 2014, Evropskou unií dne 21. března 2014, Švýcarskem dne 2. dubna 2014, Lichtenštejnskem dne 17. dubna 2014, Austrálií dne 19. června 2014 a Ukrajinou dne 16. října 2016. ^[4]

Zajímavost

Podle rozhodnutí zastupitelstva jejého rodného města Šepetivka a ze dne 2. března 2014 byla zapsána na "tabuli ostudy města" jako číslo jedna.^[5]

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení	Poznámka
Ázerbájdžán Ázerbájdžán		Řád přátelství[6]	2019, 7. dubna	za zvláštní zásluhy při posilování spolupráce mezi Ázerbájdžánem a Ruskem
Bělorusko Bělorusko		Řád přátelství mezi národy[7][8]	2009, 8. prosince	za významný přínos k budování odborů, posílení přátelských vztahů a jednoty mezi národy Běloruska a Ruska
		Řád Františka Skoriny[9]	2019, 3. dubna	za významný osobní přínos k posílení přátelských vztahů a rozvoji spolupráce mezi Běloruskem a Ruskem
Finsko Finsko		velkokříž Řádu finského lva[10]	2009, 1. prosince
Francie Francie		Řád čestné legie	2009
Kazachstán Kazachstán		Řád přátelství I. třídy[11]	2019, 12. července	za velký přínos k posílení a rozvoji bilaterálních vztahů mezi Kazachstánem a Ruskem
		Řád přátelství II. třídy	2016
Malta Malta		Národní řád za zásluhy	2013, 13. prosince
Rakousko Rakousko		velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[12]	2001
Rusko Rusko		Řád za zásluhy o vlast IV. třídy	2003
		Řád za zásluhy o vlast III. třídy	1999, 7. dubna	za zásluhy o stát a mnoho let svědomité práce
		Řád za zásluhy o vlast II. třídy	2009, 19. března	za zásluhy o stát a velký osobní přínos k sociálně-ekonomickému rozvoji města
		Řád za zásluhy o vlast I. třídy	2014
		Řád cti	1996, 21. června	za služby státu, velký přínos k provádění zahraniční politiky a zajištění národních zájmů Ruska, za odvahu a odhodlání při výkonu úředních povinností
		Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu
		Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani	1999
		Medaile za vojenskou spolupráci	2003
		Medaile Admirála flotily Sovětského svazu N. G. Kuzněcova	2005
		Medaile 100. výročí ruské pohotovostní služby	2006
Řecko Řecko		velkokříž Řádu cti	2007
Sovětský svaz Sovětský svaz		Řád rudého praporu práce	1981, 17. června
		Odznak cti	1976
Turkmenistán Turkmenistán		Řád Za velkou lásku k nezávislému Turkmenistánu	2009	za velký přínos k posílení turkmensko-ruských vztahů
Ukrajina Ukrajina		Řád kněžny Olgy III. třídy[13]	2002, 6. prosince	za významný osobní přínos k rozvoji ukrajinsko-ruské spolupráce a za aktivní účast na zajištění Roku Ukrajiny v Rusku