Valerij Brjusov

Valerij Jakovlevič Brjusov (rusky Вале́рий Я́ковлевич Брю́сов; 1. prosince^jul./ 13. prosince 1873^greg. Moskva – 9. října 1924 Moskva) byl ruský básník, prozaik, dramaturg, literární kritik a historik, jeden ze zakladatelů ruského symbolismu.

Valerij Jakovlevič Brjusov
Narození	13. prosince 1873 Moskva
Úmrtí	9. října 1924 (ve věku 50 let) Moskva
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Pseudonym	Valerij Maslov
Povolání	básník, spisovatel, překladatel, literární kritik, autor sci-fi, literární historik, filozof, prozaik, dramatik a historik
Alma mater	Lomonosovova univerzita 1893–1899
Žánr	lyrická poezie
Významná díla	Poslední stránky z deníku ženy
Politická příslušnost	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920)
Manžel(ka)	Joanna Matvejevna Runtova (1897–1924)
Rodiče	Jakov Kuzmič Brjusov
Příbuzní	Alexandr Jakovlevič, Naděžda Jakovlevna – sourozenci
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Moskvě v kupecké rodině Jakova Kuzmiče Brjusova (1848–1907). R. 1897 se oženil s Joannou Matvejevnou roz Runtovou (1876–1965).

Vystudoval Moskevskou univerzitu. Velký vliv na jeho díla měli francouzští symbolisté – Baudelaire, Verlaine, Mallarmé. V letech 1894–1895 vydal pod pseudonymem tři sborníky: Ruští symbolisté, kde vyšlo mnoho jeho vlastních veršů. Je pro něj charakteristické téma boje se zchátralým, překonaným světovým patriarchálním obchodováním, snaha odejít od každodenního života k novému světu. Je např. autorem povídky Poslední stránky z deníku ženy.

V roce 1917 se postavil na stranu bolševiků. V roce 1920 byl přijat do komunistické strany.

Dílo

Poezie

• 1895 Chefs d’oeuvre (Mistrovská díla)
• 1900 Третья стража (Třetí hlídka)
• 1903 Urbi et orbi: básně z let 1900–1903
• 1906 Στεφανος (rusky Венок, česky Věnec)

Próza

• 1908 – Ohnivý anděl (Огненный ангел) – historický román z Německa v 16. století. Román se stal předlohou libreta stejnojmenné opery Sergeje Prokofjeva.
• 1910 – Poslední stránky z deníku jedné ženy (Последние страницы из дневника женщины) – povídka zařazená později do knihy Noci a dny: Druhá kniha povídek a dramatických scén
• 1913 – Алтарь победы (česky: Oltář vítězství)

Souborná vydání

• 1913–1914 Полное собрание сочинений и переводов (česky: Souborné vydání spisů a překladů)
• 1955 Избранные сочинения (česky: Vybrané spisy)
• 1961 Стихотворения и поэмы (česky: Básně a poémy)

České překlady

• Cesty a rozcestí: verše, překlad: Petr Křička, Praha: Jan Otto, 1907, 103 s.
• Její rozhodnutí, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 18, překlad Stanislav Minařík, s. 27–36, Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Ohnivý anděl: povídka o XVI. hlavách, překlad: S. Minařík, Praha: České tiskárny. a vydavatelstva. Tiskem Edvarda Beauforta. Dr. Antonín Hajn, distributor, 1913, 368 s.^[1]
• Tváří v tvář: hra o české víře v r. 1918 – Praha: Josef Springer, 1921
• Ohnivý anděl: román o XVI. hlavách, překlad S. Minařík, Praha: Kvasnička a Hampl, 1925, 556 s.^[2]
• V podzemním žaláři, přeložil Josef Helm, Praha: Alois Hynek, 1925
• Oltář vítězství: román, Praha: Družstevní práce, 1931, 653 s.
• Mé zemi, překlad: Zdenka Bergrová, Jiří Honzík, Ivan Slavík, Jiří Valja a František Vrba, Praha: SNKLHU, 1954, 176 s.
• Oltář vítězství, přeložila Milada Misárková; ilustroval Karel Hruška; grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. Praha: Lidové nakladatelství, 1970, 351 s.
• Ohnivý anděl: román o 16 hlavách, přeložila Taťjana Hašková, poznámky Ilja a Vladimír Svatoňovi, Praha Odeon, 1978, 330 s.
• Rozhraní hlubin, přeložil a doslov napsal Jiří Honzík; ilustroval Vladimír Rocman, Praha: Odeon, 1982
• Poslední stránky z deníku jedné ženy, přeložila Marcela Pittermannová; doslov Elvíra Olonová, Praha: Volvox Globator, 1996