Vasil Timkovič

Vasil Timkovič (21. března 1923 Skotarskoje, Podkarpatská Rus – 2. ledna 2023, Česká Třebová) byl přeživší gulagu a československý voják, veterán druhé světové války, ve které bojoval v 1. československém armádním sboru. Po válce se usadil v České Třebové. Nadále působil v armádě, po roce 1989 se podílel na obnovení tradice Československé obce legionářské a vzniku její místní jednoty v Ústí nad Orlicí. Zasadil se také o vznik pomníku a Parků československých legií v Ústí nad Orlicí a České Třebové.

Vasil Timkovič
Narození	21. března 1923 Skotarskoje Československo Československo
Úmrtí	2. ledna 2023 (ve věku 99 let) Česká Třebová Česko Česko
Vojenská kariéra
Sloužil	Československé státní zřízení v exilu
Složka	1. československý armádní sbor
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Kyjev (1943) Karpatsko-dukelská operace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Vasil Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vesnici Skotarskoje na Podkarpatské Rusi jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině lesního správce Georga Timkoviče. Studoval na gymnáziu v Mukačevě, později ve Svaljavě.^[1]

Na podzim roku 1939, po okupaci Československa, kdy Podkarpatskou Rus zabralo Maďarsko, utekl Vasil spolu se dvěma spolužáky z gymnázia za hranice do Sovětského svazu (přesněji řečeno na území bývalého Polska, které bylo toho času okupované Sovětským svazem). Doufali, že je Rusové přijmou přátelsky a dovolí jim bojovat za osvobození své vlasti. Namísto toho byli uvězněni v gulagu.

Chlapce chytili hned za hranicí a dopravili do polského města Skole. Následně je přesunuli do věznice v Charkově, kde byli odsouzeni na tři roky za nelegální přechod hranic. Vasil si je odpracoval v táboře Pečorlag (Pečorský nápravně pracovní tábor), kde stavěl železniční trať Vorkuta – Moskva. Životní podmínky zde byly tak bídné, že byl rozhodnutý skončit se životem, což se mu ale nezdařilo.^[1]

Po skončení trestu, na sklonku roku 1942, dostal nabídku dobrovolně odjet do Buzuluku, kde se tou dobou formovala československá vojenská jednotka. V Buzuluku podstoupil základní výcvik, účastnil se osvobozování Kyjeva a přes Duklu a Slovensko se probojoval až ke Vsetínu, kde ho zastihl konec války.

Na Podkarpatskou Rus se natrvalo už nikdy nevrátil. Po válce ji Československá vláda po nátlaku odstoupila Sovětskému svazu.^[2] Už to nebyla ta země, za kterou Vasil bojoval – a tak se rozhodl zůstat v Československu.^[2] Rodina ve Skotarském o něm neměla žádné zprávy, a proto ho nechala vyhledat Červeným křížem. Vasil Timkovič se následně do Skotarského vydal, avšak bohužel už nezastihl svého otce, kterého dva dny před jeho příjezdem odvedla NKVD. Bratr i tři sestry zůstali na Podkarpatské Rusi, Vasil se vrátil do Československa. Usadil se v České Třebové, dostudoval střední školu a oženil se. Nadále zůstal u armády, do důchodu odešel v 57 letech v roce 1980.^[3]

Počátkem 90. let coby válečný veterán stál u zrodu místní jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí a dlouhá léta byl jejím předsedou. V Ústí se zasadil také o vznik pomníku a Parku československých legií a o vznik stejnojmenného parku také v České Třebové. Pravidelně se účastnil pietních akcí ke Dni válečných veteránů, naposledy ještě 11. listopadu 2022.^[4]

Zemřel 2. ledna 2023 ve věku 99 let.^[5] Pohřben byl 13. ledna 2023 s vojenskými poctami v České Třebové.^[6]

Ocenění

Vyznamenání

• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile za zásluhy, I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Dukelská pamětní medaile
• Medaile Za zásluhy o obranu vlasti
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války
• Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky
• Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti
• Pamětní medaile ČsOL „1914–1918 / 1939–1945“
• Pamětní medaile ČsOL, I. stupně
• Pamětní medaile ČsOL, II. stupně
• Pamětní medaile ČsOL, III. stupně
• Medaile Za vítězství nad Německem 1941–1945
• Medaile Za osvobození Prahy
• Jubilejní medaile 50. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
• Jubilejní medaile 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, předána 31. března 2015^[7]

Další ocenění

• Cena Za zásluhy o Pardubický kraj za rok 2019^[8]
• Čestné občanství města Česká Třebová, uděleno 11. listopadu 2021, kvůli zdravotním komplikacím předáno 21. ledna 2022^[4]