Vasyl Stefanyk

Vasyl Semenovyč Stefanyk (ukrajinskou cyrilicí Василь Семенович Стефаник; 2. května^jul. 14. května^greg. 1871 Rusiv u Sňatyna, Halič — 7. prosince 1936 tamtéž^[1]) byl ukrajinský spisovatel a rakouský spisovatel a politik ukrajinské národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Vasyl Stefanyk
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1908 – 1918
Stranická příslušnost
Členství	Ukraj. radikální str.
Narození	14. května 1871 Rusiv Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. prosince 1936 (ve věku 65 let) Rusiv Polsko Polsko
Příčina úmrtí	zápal plic
Děti	Jurìj Stefanyk Semen Stefanyk
Alma mater	Jagellonská univerzita (nedokonč.)
Profese	spisovatel, politik a povídkář
Podpis
Commons	Vasyl Stefanyk
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině bohatého rolníka. Od gymnaziálních studií v Kolomyji a Drohobyči se zapojoval do hnutí radikálního ukrajinského studentstva a polské sociální demokracie. V letech 1892–1898 studoval medicínu na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studia ale pro nezájem o obor nedokončil a v roce 1900 univerzitu opustil. Poté se věnoval literární a politické práci. Spolu s Les Martovyčem a Marko Čeremšynou založili tzv. „Pokutskou trojici“ (název podle kraje Pokutí, východní Halič). Všichni tři byli žáky Ivana Jakovyče Franka. Úzce spolupracovali se skupinou polských spisovatelů „Mladé Polsko“ (Młoda Polska). V roce 1897 publikoval první díla v novinách Pracja a v roce 1899 první sbírku skic nazvanou Syňa knyžečka, pak v letech 1900–1905 mu vyšly další tři sbírky.^[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky jako člen Ukrajinské radikální strany. V doplňovací volbách do Říšské rady roku 1908, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Halič 58. Nahradil poslance Ksenofonta Ochrymovyče, jenž rezignoval.^[2] Byl členem poslaneckého Rusínského klubu. Mandát obhájil za týž obvod i v řádných volbách do Říšské rady roku 1911. Usedl do poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918.^[3] K roku 1911 se profesně uvádí jako spisovatel.^[4]

V poválečné, dočasně existující Západoukrajinské republice byl místopředsedou Ukrajinské národní rady.^[1]

V období svého působení v Říšské radě se literárně odmlčel. Od roku 1916 až do smrti se opět věnoval převážně literatuře. V roce 1926 vydal sbírku Zemlja, která se řadí k nejvýznamnějším dílům ukrajinské moderny. Jazykově používal vrstvy spisovné řeči i dialektů.^[1]

Dílo

Těžištěm Stefanykova díla jsou mistrovské povídky a novely, které jakoby nezúčastněně popisují hrůzný život na haličském venkově se všemi osobními a rodinnými tragédiemi, bídou, alkoholismem, pogromy a emigrací za oceán.

• Syňa knyžečka 1899 (Modrý průkaz)
• Kaminnyj chrest (Камінний хрест) 1900 (Kamenný kříž)
• Doroha 1901 (Cesta)
• Moje slovo 1905
• Zemlja 1926 (Země)

česky vyšlo

• Povídky, přeložil: Karel V. Rypáček, Kamilla Neumannová, KDA sv. 7, 1905
• Ona - země, přeložil Rudolf Hůlka, Svoboda, 1945
• Ve vzduchu plovou lesy, výbor povídek, přeložili Marie a Ivan Slavíkovi, Vyšehrad, 1951
• Javorové listí, přeložili Zina a Konstantin Genyk-Berezovští, Vyšehrad, 1978