Veleda

Veleda byla kněžka a věštkyně germánského kmene Brukterů. Během Batávského povstání v letech 69-70 předpověděla počáteční úspěch tohoto povstání a byla mnohými považována za božstvo. Římský historik Publius Cornelius Tacitus ji zmínil v roce 98 ve svém díle De origine et situ Germanorum...

„

Germáni dokonce věří, že ženy mají v sobě něco božského a věšteckého, nepohrdají proto jejich radami a dbají na jejich výroky. Sami jsme přece za vlády zbožněného Vespasiana zažili, že Veleda byla u mnohých z nich považována za božstvo.[1]

“

Veleda
Narození	50
Úmrtí	1. století
Národnost	Brukterové
Povolání	jasnovidec, věštec a kněžka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Charles Voillemot, Velleda, 1869

Ruský lingvista Roman Jakobson vyložil její jméno z indoevropského kořene *wel „vidění, průzračnost, prozření“, z kterého také odvodil jméno slovanského Velese, baltského Velniase, severského Ulla a védského Varuny.^[2]

Veleda v umění

Veleda je hrdinkou triviálního historického románu Velleda, ein Zauberroman (1795) německé spisovatelky Benedikte Naubertové,^[3] či románu Welleda und Ganna (1818) německého romantického spisovatele Friedricha de la Motte Fouquého.^[4] Je také jednou z postav sci-fi povídky Poaula Andersona Star of the Sea (1991)^[4] a objevuje se v historických detektivních románech Železná ruka (1992) či Saturnálie (2007) anglické spisovatelky Lindsey Davisové.^[5]

Veleda je rovněž titulní postavou opery Velleda (1835) německo-amerického skladatele Eduarda Sobolewskiho.^[6]

Ve výtvarném umění vytvořil sochu Veledy roku 1845 francouzský sochař Hippolyte Maindron a roku 1877 rovněž francouzský sochař Laurent Marqueste. Známý je rovněž obraz Velleda francouzského malíře Andrého Charlese Voillemota z roku 1869.