Venturiho efekt

Venturiho efekt (nebo také hydrodynamický či aerodynamický paradox) je jev pojmenovaný po italském fyziku Giovannim Battistovi Venturim (1746–1822). Vychází ze skutečnosti, že tlak v proudící tekutině je nepřímo úměrný rychlosti proudění tekutiny.

Ilustrace Venturiho efektu. V zúženém místě je menší tlak.

Aby menším průřezem trubice prošlo za jednotku času stejné množství kapaliny (jinak by docházelo k hromadění), musí proudění zrychlit (${\displaystyle Sv={\mbox{konst.}}\,}$ viz rovnice kontinuity). Aby byl splněn všeobecně platný zákon zachování energie, musí být takto získaná kinetická energie vyrovnána snížením tlaku (${\displaystyle p+{\frac {1}{2}}\rho v^{2}=\mathrm {konst.} }$). Vztah pro pokles tlaku u Venturiho trubice plyne přímo z Bernoulliho rovnice.^[1]

Totéž platí i pro plyny. Např. podvozky monopostů Formule 1 jsou konstruovány tak, aby pod nimi docházelo k zesílení Venturiho efektu. Vzduch se pod podvozkem urychluje, vzniká podtlak, který přitlačuje automobil k vozovce (přítlak), což zvyšuje stabilitu vozu.^[2] K Venturiho efektu dochází i např. ve městech, kde volnému proudění vzduchu brání výškové budovy, vítr tak v zúžených prostorech vane rychleji. Podobný jev nastává v přírodě v úzkých kaňonech, soutěskách či horských průsmycích.

Příklady využití

• rozprašovače^[1]
• karburátory^[1][3][2]
• Venturiho sonda (tepelné čerpadlo)^[4]
• automobilové difuzory^[2]
• injektory