Vicki Baumová
německá scenáristka, harfenistka a spisovatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Vicki Baumová (nepřechýleně Vicki Baum; 24. leden 1888, Vídeň – 29. srpen 1960, Hollywood, Kalifornie)[1] byla původem rakouská harfenistka, scenáristka, novinářka a spisovatelka, řadící se k literárnímu hnutí Nová věcnost.[2]
Remove ads
Životopis
Narodila se původně jako Hedwig Baumová ve Vídni, vyrůstala jako jedináček v dobře situované židovské rodině,[3] její otec Hermann si však přál mít syna, jenž se měl jmenovat Viktor, a tak se z Hedwigy stala Vicki.[4] Nevyrůstala však v idylickém prostředí, otec, povoláním bankovní úředník, byl hrubián, který jí zakazoval dokonce i četbu, její matka Mathilde zase trpěla psychickými problémy, a tak jediné útočiště nalézala u svého dědečka.[5] Měla hudební nadání. Na Vysoké škole múzických umění ve Vídni vystudovala hru na harfu.[6]
Po prvním rozvodu, následném novém vztahu a s příchodem na svět dvou synů se ale přiklonila na stranu literatury. V letech 1926–1931 byla zaměstnána v berlínském nakladatelství Ullstein-Verlag, kde se redakčně starala o časopis Die Dame.[7] Její první román Menschen im Hotel (česky jako Lidé v hotelu, 1933) z roku 1929 zaznamenal v daném období nebývalý úspěch. Dočkal se nejenom nejednoho divadelního uvedení, nýbrž i toho filmového roku 1932 v Hollywoodu (film Grand Hotel), v němž si zahrála např. i herečka Greta Garbo.[8] Sama se na něm podílela jako scenáristka.
Literární prototyp tzv. Nové ženy
Spadá typově do výmarského emancipačního ideálu, moderního kultu tzv. Nové ženy (německy Neue Frau), jež se již dokáže navzdory všem předchozím nesnázím prosaditi a realizovati v té do té doby ryze mužské společnosti a jež vede ke změně mužského nazírání na ženy.[9][10] Je klasickou představitelkou výmarské dívčí literatury, v jejíž tvorbě rezonují specificky ženská témata (tzn. studium, potrat, mateřství, či manželství), avšak necílí primárně pouze a jenom na ženské publikum.[11]
Osobní život
V letech 1906–1910 byla provdána za rakouského spisovatele a novináře Maxe Presla.[12] V roce 1916 se vdala podruhé, a to za dirigenta Richarda Lerta, jemuž také porodila posléze dva syny; v této době se již začíná ale více věnovati samotnému psaní nežli hudbě.[13]
V 30. letech 20. století pobývala s rodinou převážně ve Spojených státech amerických, národní socialisté v Německu pálili na hranicích její knihy. V roce 1938 získala americké státní občanství. Od roku 1941 psala již anglicky. Na sklonku jejího života jí byla diagnostikována leukemie, o které zpočátku nikomu nic neřekla, onemocnění i před svojí rodinou tajila. Zemřela dne 29. srpna 1960 v Kalifornii.[14][15]
Remove ads
České překlady z němčiny
- Zlaté střevíčky: román primabaleríny (orig. "Die goldenen Schuhe"). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1979. 339 S. Překlad: Klára Vachulová
- Velký výprodej (orig. "Der grosse Ausverkauf "). 1. vyd. Praha: Julius Albert, 1946. 229 S. Překlad: Pavel Janda
- Kariéra Dory Hartové. (orig. "Die Karriere der Doris Hart"). 1. vyd. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1936. 334 S.
- Lidé v hotelu (orig. "Menschen im Hotel"). 1. vyd. V Praze: Sfinx, Bohumil Janda. 1933. 275 S. Překlad: František Kovárna
- Studující chemie Helena Willfüerová: román mladé dívky naší doby (orig. "Stud. chem. Helene Willfüer: Roman"). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Plamja, 1931. 254 S. Překlad: Hynek Bruner
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads