Victor Horta

Možná hledáte: Miklós Horthy.

Victor Pierre Horta (6. ledna 1861 Gent – 9. září 1947 Brusel) byl belgický architekt a designér, jeden ze zakladatelů secese. Byl horlivým obdivovatelem francouzského teoretika architektury Eugèna Viollet-le-Duca a jeho Hôtel Tassel v Bruselu (1892–1893), často považovaný za první secesní dům, vychází z Viollet-le-Ducova díla. Zakřivené stylizované rostlinné formy, které Horta použil, zase ovlivnily mnoho dalších, včetně francouzského architekta Hectora Guimarda, který je použil v prvním secesním bytovém domě, který navrhl v Paříži, a ve vstupech, které navrhl pro pařížské metro.^[1] Je také považován za předchůdce moderní architektury pro své otevřené půdorysy a inovativní použití železa, oceli a skla.

Victor Horta
Victor Horta (1900)
Narození	6. ledna 1861 Gent Belgie Belgie
Úmrtí	8. září 1947 (ve věku 86 let) Brusel Belgie Belgie
Místo pohřbení	Ixelleský hřbitov
Alma mater	Královská akademie krásných umění v Bruselu
Povolání	architekt, designér, urbanista, učitel a stavitel
Rodiče	Pierre Horta a Henriette Coppieters
Manžel(ka)	Pauline Heyse (1881–1906) Julia Carlsson (od 1908)
Děti	Marguerite Horta Simonne Horta
Významná díla	Hôtel Tassel Hôtel Solvay Hotel van Eetvelde House & Atelier Horta Palác krásných umění v Bruselu … více na Wikidatech
Ocenění	důstojník Řádu koruny
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hortova pozdější tvorba se odklonila od secese a stala se geometričtější a formálnější s klasickými prvky jako jsou sloupy. Velmi originálně využíval ocelové rámy a střešní okna, která do staveb vnášela světlo, otevřené půdorysy a jemně navržené dekorativní detaily. K jeho pozdějším významným dílům patřil dům Maison du Peuple (1895–1899), bruselské Centrum výtvarného umění (1923–1929) a bruselské centrální nádraží (1913–1952). V roce 1932 Hortovi král Albert I. udělil titul barona za zásluhy v oblasti architektury.

Poté, co secese přestala být oblíbená, byla řada Hortových staveb opuštěna, nebo srovnána se zemí. Čtyři z jím navržených budov v Bruselu byly v roce 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO: Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde a Hortův dům.^[2]

Životopis

Victor Horta se narodil v Gentu v roce 1861. V Gentu také začal studium hudby na konzervatoři odkud byl vyloučen pro špatné chování, přestoupil na Akademii krásných umění (Koninklijke Academie voor Schone Kunsten van Gent), kde studoval kresbu, práci s textilem a architekturu. Krátce po studiu odešel do Paříže, kde se živil jako bytový architekt a návrhář interiérů. Inspiroval se tehdy moderními směry ve výtvarném umění jako byl impresionismus a pointilismus a rozšiřoval si vzdělání v oboru práce s ocelí a sklem.

Po smrti svého otce v roce 1880 se vrátil do Belgie aby pokračoval ve studiu na Académie Royale des Beaux-Arts v Bruselu, kde studoval architekturu. Po studiích se stal asistentem profesora Alphonse Balata, který byl mimo jiné dvorním architektem belgického krále Leopolda II. Spolu s ním pracoval na projektu královských skleníků v Laekenu, které se staly první Hortovou prací založenou na širokém použití oceli a skla.

V roce 1885 se Horta osamostatnil, aby realizoval své vlastní moderní architektonické myšlení. Od této chvíle se stal vrcholným evropským představitelem Art Nouveau. Čtyři významné stavby v Bruselu pocházející z této doby (Hotel Tassel, Hotel Solvay, Hotel van Eetvelde a vlastní ateliér) byly v r. 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Jeho politické názory jej vedly k tomu, že nadále odmítal práci pro bohatou soukromou klientelu, ale věnoval se převážně veřejným zakázkám. Z těchto prací byl nejznámější Lidový dům (Maison du Peuple) v Bruselu postavený na zakázku belgické dělnické politické strany Parti Ouvrier Belge. (Přes silné protesty veřejnosti byl Lidový dům v roce 1965 zbourán). V roce 1915 opustil Horta okupovanou Belgii a zúčastnil se kongresu „Rekonstrukce Belgie“ v Londýně. Německé úřady se o jeho cestě dozvěděly a proto se Horta se nemohl vrátit zpět domů a odešel do Ameriky, kde přednášel na amerických univerzitách. V roce 1917 byl jmenován lektorem Charlese Eliota Nortona Memorial a profesorem architektury na univerzitě George Washingtona. Zpět do Bruselu se vrátil až v roce 1919. Po první světové válce opadla obliba secese a samotná tvorba Horty prošla změnou během jeho pobytu v USA. Horta opustil organické formy, a jeho návrhy začaly být více geometrické postupně tak začal spoluutvářet nový styl art deco. Příkladem je Palais des beaux-arts de Bruxelles navržený roku 1919. Art Noveau (secese) byl umělecký styl, který podléhal módnímu obdivu i módnímu zatracování. Důsledkem tohoto obojakého postoje je i to, že řada secesních staveb byla v době odlivu zájmu zbourána.

Victor Horta zemřel v Bruselu 9. září 1947 a je pochován na hřbitově v Ixelles.

Dílo

• Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu
  • Hôtel Tassel, 1892–1893
  • Hotel Solvay, 1895
  • Hotel Van Eetvelde, 1895–1898
  • Hortův dům a ateliér (nyní museum), 1898–1901, Brusel
• Lambeaux Sculpture Pavilion, 1889, Brusel
• Mattyn House, 1890, Brusel
• Autrique House, 1893, Brusel
• Frison Town House, 1894, Brusel
• Wissingner House, 1894–1903, Brusel
• Lidový dům (Maison du Peuple), 1896–1899, Brusel (zbourán 1965)
• Obchodní dům L'Innovation, 1901–1903, Brusel (1967 vyhořel a následně stržen)
• Belgický pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění, 1902, Turín, Itálie
• Pomník Johanesse Brahmse, 1902, Vídeň, Rakousko
• Hôtel Aubecq, 1899-1902, Avenue Louise 520 Brusel, (zbourán 1950)
• Obchodní dům Grand Bazaar, 1903, Frankfurt, Německo
• Obchodní dům Waucquez, 1903-1905, Brusel
• Hallet House, 1903, Brusel
• Wolfers Building, 1906, Brusel
• Brugmanova nemocnice, 1906–1926, Brusel
• Palais des beaux-arts de Bruxelles 1920–1928, Brusel
• Centrální hala hlavního nádraží, 1914–1952, Brusel
• Expozice dekorativního umění, 1925, Paříž, Francie
• Museum výtvarného umění, 1928, Doornik, Tournai