Viktor Synek

Viktor Synek (10. února 1903 Praha – 1. června 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český levicový novinář a komunistický politický činitel. Za druhé světové války se jako člen I. ilegálního ÚV KSČ zapojil do aktivit komunistického protinacistického odboje, za což byl, mj. se svým bratrem Ottou, zatčen, vězněn a následně popraven.

Viktor Synek
Viktor Synek (asi okolo r. 1930)
Narození	10. února 1903 Praha
Úmrtí	10. června 1942 (ve věku 39 let) nebo 1. června 1942 (ve věku 39 let) Koncentrační tábor Mauthausen
Příčina úmrtí	poprava
Choť	Božena Nováková
Děti	Ivan Synek
Příbuzní	Otto Synek (bratr)
Sídlo	Praha
Profese	politik, redaktor, publicista a novinář
Commons	Viktor Synek
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Praze v rodně advokátního úředníka Josefa Synka a jeho manželky Karoliny, rozené Neumannové. Oba rodiče byli židovského původu a vyznání. Začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ale nedokončil. Následně začal být, stejně jako jeho starší bratr Otto, činný v levicovém odborovém a mládežnickém hnutí. Byl členem čs. Komsomolu, kde od roku 1928 zastával funkci ústředního tajemníka a hlavního redaktora časopisu Pravda mládeže. Členem Komunistické strany Československa (KSČ) se nicméně nestal. Pracoval jako úředník.

V roce 1929 se přestěhoval do Moravské Ostravy, kde se podílel na vydávání komunistických periodik.^[1] V dalších letech byl v sérii soudních procesů odsouzen za porušení tiskového zákona k sedmi měsícům vězení. Po propuštění pokračoval v aktivitě v domácích komunistických organizacích, mj. se jako delegát účastnil VI. a VII. sjezdu KSČ (1931 a 1936).^[1] Po událostech Mnichovské dohody a vzniku tzv. druhé republiky byl vytvořen I. ilegální Ústřední výbor KSČ, jehož byl Synek členem, mj. spolu s Emanuelem Klímou, Janem Zikou, Eduardem Urxem či opětovně bratrem Ottou, tehdy ještě poslancem čs. Národního shromáždění^[2] (jeho mandát zanikl 28. prosince 1938 v souvislosti s rozpuštěním KSČ).^[3]

Po začátku německé okupace Druhé republiky a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava odcestoval na několik měsíců ilegálně do Moskvy v SSSR, kde byl instruován k odbojové a ideologické činnosti ve své vlasti. Po návratu pokračoval v činnosti jednoho z předních představitelů domácího komunistického odboje.

12. února 1941 byl zatčen gestapem a uvězněn. Dva dny předtím byl zatčen také Otto Synek, který byl 29. září 1941 popraven na střelnici v Praze-Kobylisích.^[4] Viktor Synek byl internován v koncentračním táboře Mauthausen v Horních Rakousích.^[5][6] Posléze byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Mauthausenu 1. června 1942 ve věku 39 let.

Po smrti

Po komunistickém převratu v únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v ČSR po nich bylo roku 1948^[7] přejmenováno nuselské Riegrovo náměstí, náměstí Bratří Synků. Tento název zůstal nezměněn i po politické a společenské změně po pádu socialismu během Sametové revoluce roku 1989.