Viktorin Zeithammer

Viktorin František Leopold Zeithammer (7. května 1872, Český Krumlov^[1] – 7. února 1925, Sušice; křtěný německy Viktorin Franz Leopold Zeithammer^[1]) byl český spisovatel, středoškolský pedagog a znalec Šumavy známý pod pseudonymem Ursus Šumavský.

Viktorin Zeithammer
Viktorin Zeithammer
Narození	7. května 1872 Český Krumlov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. února 1925 (ve věku 52 let) Sušice Československo Československo
Místo pohřbení	městský hřbitov Sušice
Povolání	středoškolský učitel, spisovatel a učitel
Rodiče	Leopold Maria Zeithammer
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Viktorin Zeithammer a jeho anglický přítel, britský slavista a překladatel, Francis Petherick Marchant na Šumavě

Profesor Viktorin Zeithammer na Rokytské slati

Viktorin Zeithammer se narodil roku 1872 na českokrumlovském zámku do rodiny schwarzenberského knížecího úředníka Leopolda Zeithammera (1834–1905) a jeho ženy Josefiny Zeithammerové, roz. Klimečkové. Kmotrem při křtu mu byl strýc, vídeňský zemský rada Viktorin Zeithammer.^[2]

Po absolvování gymnázia vystudoval pražskou filozofickou fakultu se zaměřením na moderní filologii a literaturu.^[2][3][4] Působil jako vyučující na různých reálných gymnáziích v Čechách: v Jičíně, Českých Budějovicích, Kutné Hoře; v roce 1907 se stal (jakožto velký znalec literatury) profesorem českého jazyka na sušickém reálném gymnáziu.^[2][3][4][5] Zastával též funkci okresního školního inspektora (v letech 1912–1919), ihned po přestěhování do Sušice se zapojil do tamějšího spolkového života: byl členem a posléze i jednatelem Klubu českých turistů (KČT) a členem Národní jednoty pošumavské (NJP).^[2][3][4][6]

Zeithammer byl nadšeným vlastencem, humanistou a organizátorem sušického veřejného života, angažoval se v činnostech vedoucích k povolení stavby nové budovy reálného gymnázia, byl členem kuratoria pro založení sušického muzea, pořádal přednášky, zorganizoval uvítání Jaroslava Vrchlického ve městě, do Sušice třikrát zavedl anglického slavistu Francise Pethericka Marchanta.^[3][4][7] Sám navštívil Anglii, Benátky, Bosnu a velmi si oblíbil Alpy.^[4] V hojné míře přispíval do různých českých i sušických periodik (Květy, Časopis turistů, Sušické listy, Jihočeské listy, Otavan, Svatobor) – povídkami, poezií či reportážemi z akcí KČT.^{[2][3][4][6][8]} Osobně se účastnil a finančně podporoval značení prvních turistických tras na střední Šumavě a v Povydří.^[2] Používal pseudonym Ursus Šumavský (doslova „šumavský medvěd“),^[2] pod tímto jménem publikoval do zmíněných časopisů.

Roku 1915 se oženil s Kamillou Žižkovou, spolu měli dceru Kamilu (provdanou Bursovou ), z prvního manželství se zesnulou Ladou Klimešovou pak Ladislavu řečenou Slávinku a Svatopluka.^[2][3]

Zemřel v roce 1925 na zápal plic způsobený chřipkou^[4][9] a byl pohřben na sušickém městském hřbitově. Jméno Viktorina Zeithammera je zvěčněno na Klostermannově rozhledně na Javorníce.^[3]

Dílo

Hrob rodiny Zeithammerů v Sušici

• Zeithammer, Viktorin. Šumavské dumy a turistické táčky, Sušice 1911.
• Teplý, František. Zeithammer, Viktorin. Pošumaví. II, Vimperk – Kašperské Hory a Hartmanicko, Praha: 1911. (ed. Körbrovy monografie starobylých měst českých, sv. 6).
• Zeithammer, Viktorin. Pošumaví. III, Sušicko a Nýrsko, Praha: 1911 (ed. Körbrovy monografie starobylých měst českých, sv. 7).
• Zeithammer, Viktorin. Jed v žilách: povídky z ovzduší alkoholismu v horách šumavských, Praha 1922 (ed. Abstinenční knihovna).