Viliam Pauliny

O slovenském obrozeneckém politikovi a spisovateli z 19. století pojednává článek Viliam Pauliny-Tóth.

Viliam Pauliny, též Viliam Paulíny (20. prosince 1877 Slovenské Pravno^[2] – 1945 Německo^[2]), byl slovenský a československý národohodpodář, politik a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění. Později byl funkcionářem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Účastník Slovenského národního povstání v roce 1944. Po porážce povstání odvlečen do Německa, kde zemřel.

Viliam Pauliny
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Pověřenec financí
Ve funkci: 1944 – 1944
Nástupce	Tomáš Tvarožek
Stranická příslušnost
Členství	SNaRS národní demokracie agrární strana
Narození	20. prosince 1877 Slovenské Pravno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1945 (ve věku 67–68 let) Německá říše Německá říše
Choť	Oľga Paulinyová
Příbuzní	Cyril Pauliny[1] (bratr)
Profese	bankéř a politik
Commons	Viliam Pauliny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pamětní deska v Banské Bystrici

Studoval na gymnáziu v Kremnici a na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Od roku 1898 působil jako bankovní úředník v Turčianském Svätém Martinovi a ve Zvolenu.^[3] Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.^[4]

Po vzniku Československa zasedal v Revolučním národním shromáždění^[5] za slovenskou reprezentaci (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Mandát poslance nabyl v prosinci 1918 na 7. schůzi parlamentu. Profesí byl obchodním správcem.^[6]

Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).^[4] SNaRS se roku 1922 sloučila do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.

Po roce 1918 pokračoval v aktivitách na podporu rozvoje slovenského bankovnictví. Založil v Banské Bystrici Národní banku a byl jejím ředitelem od roku 1920 a od roku 1923 předsedou správní rady. Předsedal správní radě podniku Stredoslovenské elektrárne, který zakládal, a od roku 1923 byl také předsedou Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Zasedal ve vedení Národohospodářské župy středoslovenské. Působil v Sokolu, byl předsedou Klubu československých turistů. Působil rovněž jako redaktor Hronských novin v letech 1925–1928. V roce 1938 byl krátce starostou Banské Bystrice.^[3]

Za druhé světové války byl v odboji, během Slovenského národního povstání byl v povstaleckém velení a v Sbor pověřenců 1. září 1944 - 5. září 1944 a 2. Sboru pověřenců zastával post pověřence financí (v 1. Sboru pověřenců společně s Karolem Markovičem). Po porážce povstání byl koncem roku 1944 zatčen v Banské Bystrici, odvlečen do Německa, kde zemřel. V roce 1946 získal in memoriam Řád Slovenského národního povstání 1. třídy.^[3][7]