Ville Ritola

Vilho („Ville“) Eino Ritola (18. ledna 1896 Peräseinäjoki – 24. dubna 1982 Helsinky) byl finský běžec na střední a dlouhé tratě.^[1] Na Letních olympijských hrách 1924 v Paříži a na Letní olympijských hrách 1928 v Amsterdamu celkem získal osm medailí, z toho pět zlatých a tři stříbrné. Společně s Paavem Nurmi, Hannesem Kolehmainen a dalšími významnými finskými běžci bývá zařazován do pomyslné skupiny létajících Finů. Byl držitelem světového rekordu v běhu na 10 000 metrů a taktéž neoficiálních světových rekordů v běhu na 3000 metrů, 3000 metrů steeplechase, 5000 m, 2 míle, 2 míle steeplechase, 3 míle a 5 mil, které nemohly být uznány, protože byly vytvořeny v hale a nikoli na venkovní atletické dráze, což bylo v rozporu s tehdejšími pravidly.

Vilho Eino Ritola
Ville Ritola na Olympiádě roku 1928
Osobní informace
Datum narození	18. ledna 1896 Peräseinäjoki Finské velkoknížectví, Ruské impérium
Datum úmrtí	24. dubna 1982 (ve věku 86 let) Helsinky, Finsko
Výška	175 cm
Hmotnost	66 kg
Sportovní informace
Sport	lehká atletika
Disciplína	běh na střední a dlouhé tratě
Tým	Tampereen Pytintö Helsingin Toverit
Účast na LOH	2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a emigrace do Spojených států amerických

Ville Ritola se narodil do rodiny farmáře Johannese Ritoli (1851 – 1944) a Serafii Gevärové (1863 – 1919) v obci Peräseinäjoki v západním Finsku, která je dnes sloučena s tehdy nedalekým městem Sienäjoki. Ze svých 19 sourozenců se narodil jako 14. v pořadí, přičemž pět jeho sourozenců zemřelo ve velmi útlém věku. Šest Ritolových sourozenců náleželo do otcova prvního manželství a zbylých 14 dětí včetně samotného Ritoli pocházelo z otcova druhého manželství.^[2]

V roce 1913 vycestoval se svými sedmi sourozenci do Spojených států amerických, aby zde mohl pracovat jako tesař.^[3] Se závodním během začal poprvé až v roce 1919 ve svých 23 letech, na což ve spojitosti se svojí sportovní kariérou mnohokrát poukazoval, neboť jej to v porovnání s jeho ostatními soupeři velmi znevýhodňovalo, protože mu chyběla technika a zkušenosti, které by si v dřívějších dobách mohl vytvořit. Ritola například často poukazoval na Paava Nurmiho, který se systematickým běžeckým tréninkem začal ještě před dovršením 20 let a se kterým několikrát soupeřil na olympijských hrách 1924 v Paříži a 1928 v Amsterdamu. Roku 1919 se přidal k Finsko – Americkému Atletickému klubu, kde trénoval společně se svým krajanem Hannesem Kolehmainen, který se do USA přistěhoval po Olympijských hrách 1912 ve Stockholmu. Na jaře roku 1919 se zúčastnil svého prvního běžeckého závodu, který se konal na ulicích New Yorku, a závod dokončil na 33. místě z celkového počtu 700 startujících. Po dokončení závodu se rozhodl, že svůj trénink bude vést systematicky, což dosud nečinil.^[2]

Těsně před Letní Olympiádu 1920 se Kolehmainen pokoušel Ritolu přesvědčit, ať se přidá k finské olympijské výpravě, avšak Ritola mu odpověděl, že zatím není ještě připraven. Navíc by to znamenalo, že by se musel na čas odloučit od své ženy Selmy née Aaltonen, se kterou se právě oženil. Od roku 1921 si začal systematicky vybírat závody, kterých se zúčastní, a každému závodu přizpůsoboval svůj trénink. Roku 1922 získal svoji první zlatou medaili z mistrovství pořádaného svazem amatérských atletů a v roce 1922 dokončil Bostonský maraton na celkově druhém místě.^[2]

Letní Olympijských hry 1924 v Paříži

V průběhu roku 1923 začali američtí Finové vybírat peníze, aby mohl Ritola odletět do Finska, kde by se v květnu roku 1924 mohl zúčastnit kvalifikačního závodu v běhu na 10 000 metrů na Letní olympijské hry 1924 v Paříži. Nakonec podařilo získat dostatek financí a Ritola mohl odletět do Finska. Zde nejenom že kvalifikační závod vyhrál, ale dokonce na této distanci vytvořil nový světový rekord s časem 30:35,4. Toto bylo poprvé, co vytvořil oficiální světový rekord.^[2] Ritola se následně zúčastnil pěti různých běžeckých disciplín (běhu na 5000 metrů, 10 000 metrů, 3000 metrů steeplechase, 3000 metrů družstev a přespolním běhu na 10 kilometrů jednotlivců a družstev).

Přehled medailí
Atletika na LOH
zlato	LOH 1924	běh na 10 000 m
zlato	LOH 1924	3000 m překážek
zlato	LOH 1924	běh 3000 m družstva
zlato	LOH 1924	přespolní běh - družstva
stříbro	LOH 1924	běh na 5 000 m
stříbro	LOH 1924	přespolní běh jednotlivci
zlato	LOH 1928	běh na 5 000 m
stříbro	LOH 1928	běh na 10 000 m

Běhu na 5000 metrů se zúčastnilo 38 závodníků z 22 zemí. Ville Ritola se až do konce závodu držel ve vedení společně se svým krajanem Paavem Nurmim, se kterým vedl urputný boj, a nakonec prohrál o pouhé dvě desetiny sekundy. Nurmi a Ritola doběhli v novém olympijském rekordu, přičemž vítězný čas byl 14:31,2. Finové byli následování Švédem Edvinem Widem, který doběhl v čase 15:01,8. Ritola se dále zúčastnil běhu na 10 000 metrů, přičemž v tomto závodě získal značný náskok a vyhrál v novém světovém a olympijském rekordu, který nově činil 30:23,2. Svůj předešlý světový rekord na této distanci, který vytvořil již v kvalifikačním kole pro účast na Olympijských hrách, vylepšil o celých 12 vteřin. Jako druhý doběhl Edvin Wide, kterého následoval Eero Berg.

Ritola se zúčastnil běhu na 3000 metrů překážek, v němž opět triumfoval a nejenom, že získal zlatou medaili, ale taktéž doběhl v novém olympijském rekordu v čase 9:33,6. Následován byl Finem Eliasem Katzem a Francouzem Paulem Bontempsem. Na podobné trati závodil i následně, neboť společně s Paavem Nurmi, Eliasem Katzem, Sameli Tala, Frej Liewendahl a Eino Seppälä se zúčastnili běhu na 3000 metrů družstev. Finské družstvo z tohoto závodu vyšlo vítězně následováno Velkou Británií a USA. Jeho posledními disciplínami byl přespolní běh na 10 kilometrů jednotlivců a družstev. V přespolním běhu jednotlivců se brzy po startu pole běžců roztrhalo a vpředu osamoceně běželi Paavo Nurmi a Ville Ritola. V závodě nakonec zvítězil Paavo Nurmi v čase 32:54,8 a až o déle než minutu jej následoval Ritola s časem 34:19,4. V přespolním běhu družstvem zvítězila Finská výprava, za které soutěžili Paavo Nurmi, Ville Ritola a Heikki Liimatainen. Druhé místo zaujmula USA a třetí Francie.

Ritolův triumf na Olympijských hrách v Paříži se vepsal do historie. Na těchto olympijských hrách získal celkem čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile, čímž se stal jedním z nejúspěšnějších olympioniků všech dob.^[4] Po konci Olympiády se se svými čtyřmi zlatými a dvěma stříbrnými medailemi stal šestým nejúspěšnějších olympionikem své doby. K Letním olympijským hrám 2024 v Paříži zaujímá dělené 16. místo v počtu získaných medailí na jedněch olympijských hrách – i nadále se však jedná o druhé nejúspěšnějšího finského olympionika, přičemž před ním se na děleném 10. místě nachází Paavo Nurmi s pěti zlatými medailemi, které taktéž jako ritola získal na LOH 1924 v Paříži.

Návrat do Spojených států

Ville Ritola s Paavem Nurmim při závodě v běhu na 10 000 m během Olympijských her 1928 v Amsterdamu

Po skončení olympijských her v Paříži se musel Ritola vrátit do Ameriky, aby si zde našel zaměstnání, zatímco jeho těhotná žena nadále zůstala ve Finsku. Zde v listopadu roku 1924 porodila dceru Anju a za svým manželem odcestovaly v březnu roku 1925. ^[2]

V zimě na přelomu roku 1924 – 1925 se Ritola účastnil závodů napříč Spojenými státy a Kanadou. V této řadě závodů překonal světové rekordy v běhu na 3000 m (8:26,8), 3000 m překážek (9:18,6), 5000 m (14:23,2) a v bězích na 2 míle, 2 míle s překážkami, 3 míle a 5 mil. Avšak žádný z těchto rekordů nebyl oficiálně uznán za platný, neboť všechny tyto závody se pořádány v hale, a nikoli na standardním atletickém stadionu.

Ritola na olympijských hrách 1928, Amsterdam

Ve svých 32 letech v roce 1928 pracoval Ritola na montáži již déle než deset let, a i přesto že netrénoval systematicky, tak znovu zvítězil na mistrovství amatérských atletů 1927.^[2]

Běh na 5 000 m

Běželo celkem 36 závodníků ze 17 zemí. Ritola s Nurmim do tohoto závodu přicházeli se zraněními ze závodu v běhu na 3000 m překážek, kde si Ritola namohl kotník a Nurmim bok. Avšak i přes tato zranění se v polovině trati Ritola ujmul vedení a v posledních 600 m jej dokázali následovat pouze Nurmi s Widem. V poslední zatáčce se Ritola odtrhnul od vedoucí skupiny a zvítězil v čase 14:38,0. Za ním o druhé místo ještě soupeřili Nurmi s Widem, avšak Nurmi udržel svoji pozici a porazil Wida o 0,2 vteřin ^[5](14:40,0). Ritola tímto vítězství celkově získal pět zlatých a tři stříbrné medaile z olympijských her.^[3]

Trojice medailistů mezi sebou svedla urputný souboj, v němž se Ville Ritolovi podařilo oplatit časem 14:38,0 min Paavo Nurmimu (14:40,0 min) porážku z Paříže, třetí skončil stejně jako v Paříži Švéd Edvin Wide (14:41,2 min).

Běh na 10 000 m

Na start se postavilo 24 závodníků z 12 zemí. V tomto závodě se Ritola utkal s Paavem Nurmim. Ritola po 1500 m navýšil tempo a ve skupince s ním zůstali pouze Paavo Nurmi, Edvin Wide, Beavers a Ray. Na 3. km za skupinkou začal zaostávat Američan Ray a před 4. km jej následoval i Brit Beavers. Po 6500 m se od skupinky začal vzdalovat i Edvin Wide a ve vedení tedy zůstali jenom Ritola a Nurmi. Rozhodující byla cílová rovinka, kde Nurmi v cíli sprintem předběhl Ritolu a zvítězil nad ním o 0,6 sekundy a zvítězil v novém olympijském rekordu 30:18,8 min. Třetí byl opět Švéd Edvin Wide.^[5]

Běh na 3 000 překážek

Ville Ritola v závodě, v němž dominovali jeho krajané (1. Toivo Loukola, 2. Paavo Nurmi, 3. Ove Andersen), neuspěl a obsadil 9. místo.^[6]

Ritola se nikdy nezúčastnil závodů mistrovství Finska, ale zato získal nemálo medailí z mistrovství amatérských atletů konaných ve Spojených státech amerických. Titul mistra MAA si odnesl ze závodů v běhu na 6 mil (1927), na 10 mil (1922, 1923, 1925 – 1927), v běhu na 2000 yardů překážek (1923, 1926 a 1927) a v přespolním běhu (1922, 1923, 1925 – 1927).

Život po sportovní kariéře

Fotografie Ritoli při jeho návštěvy Finska roku 1971. Vpravo stojí jeho žena Liisa Ritoli.

Ritola ukončil svoji sportovní kariéru krátce po své účasti na Olympiádě v Amsterdamu a nadále se zúčastnil pouze několika závodů ve Spojených státech amerických. Vrátil se zpět na své bývalé místo na stavbě v USA a až do roku 1959 pracoval ve fyzicky náročných zaměstnáních. Roku 1937 získal americké občanství. Jeho dcera Anja Impola žila v Americe až do její smrti v roce 2013. Ritolova první žena zemřela roku 1965 a roku 1967 se oženil s Liisou Lauren. V roce 1971 se se svojí ženou přestěhovali do Finska do Helsinek, kde Ritola 24. dubna roku 1982 ve svých 86 letech zemřel.^[2]

Ritola v odkazech

• Ritolovu sochu zhotovil ještě za jeho života sochař Maija Nuoto v roce 1978 a nachází se v Ritolově rodném kraji Peräseinäjoki, jež je dnes součástí obce Seinäjoki.^[2]
• Po Ritolovi je ve Peräseinäjoki pojmenována zdejší sportovní hala – Ritolahalli.
• Během pohřebního ceremoniálu nesli ritolovu rakev slavní olympionici, jako je například Lasse Virén.^[2]
• Na ritolovu počest se koná závod Kunto – Ritola

Zajímavosti

Z ritolových sportovních úspěchů s v hovorové finštině zachovala fráze „Ottaa Ritolat“, což je možné přeložit jako „vytáhnout Ritolu“ (anglicky „pull a Ritola“). Význam této fráze znamená odněkud rychle zmizet.