Vincenc Rupert Smolík

Vincenc Rupert Smolík (28. října 1857 Sychrov u Liberce – 29. června 1902 Praha^[1][2]) byl český akademický sochař, řezbář, modelér a medailér v období historismu a secese.

Vincenc Rupert Smolík
Vincenc Smolík (1902)
Narození	28. října 1857 Sychrov (okres Liberec) Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. června 1902 (ve věku 44 let) nebo 29. června 1902 (ve věku 44 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Povolání	sochař, řezbář, modelér medailér
Manžel(ka)	Anna Smolíková, roz. Feixová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z rodiny kameníka Vincence Smolíka z Radimovic a jeho manželky Amálie, rozené Königové. Otec s truhlářem Janem Königem (tchánem) pracovali ve službách knížecí rodiny Rohanů při úpravách zámku Sychrov, kde bylo potřeba i řezbáře. Vincenc se tam proto vyučil řezbářem (pravděpodobně u Petra Buška). Později začal studovat sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově, jak bylo uvedeno u jeho jména v katalogu exponátů na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, kde vystavoval studijní plastiku děvčete,^[3]ale studia pravděpodobně brzy přerušil.^[4]

Pracoval jako řezbář, medailér a sochař, nejdříve v severních Čechách a na Turnovsku. 19. února 1884 se v Jenišovicích oženil s Annou Feixovou (* 1862), která byla také výtvarně činná. Od roku 1888 bydlel na předměstí Prahy, postupně na Smíchově^[5] a v Karlíně. Kromě vlastní práce byl také modelérem a prováděl cizí návrhy.

Byl členem Krasoumné jednoty v Čechách a Měšťanské besedy, jejichž výročních výstav se účastnil. V úmrtním oznámení se uvádí, že žil v bídných poměrech.

Zemřel v Praze roku 1902 ve věku 44 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.^[1]

Dílo

Rybář, foto Jan Mulač, 1892

Pomník Řehoře Volného

• Podobizna děvčete (1891)
• Mladý rybář (1892)
• Záslužná zemědělská medaile s reliéfem Přemysla Oráče na aversu (1893)^[6]
• Portrétní busta Jaroslava Vrchlického, dřevořezba (1894)^[7]
• Pomník s plaketou historika Řehoře Wolného v Příboru (1894)
• Madona, dřevořezba
• Kristus, dřevořezba
• Medailony českých králů na fasádě budovy Muzea hl. m. Prahy v Praze 2, Na Florenci
• Model pamětní desky s reliéfem Lumíra na rodném domě Jana Nerudy v Nerudově ulici v Praze (podle skici Viktora Olivy), v bronzu odlil František Houdek, Karlín 1895
• Figuríny českých lidových typů mužů a žen na Národopisné výstavě českoslovanské, Výstaviště Praha Holešovice 1895

zaniklé:

• Sousoší Vojna a mír, Plzeň^[8]