Vinzenz Stern

Vinzenz Stern (1659 Villingen – 5. dubna 1726 Cheb), též uváděný jako Vincenz Stern, byl německý františkán, který strávil část svého života v Chebu ve františkánském klášteře náležejícím administrativně do německé štrasburské řádové provincie. Působil též v Jeruzalémě a byl spisovatelem duchovní literatury.

Vinzenz Stern OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut	františkáni
Svěcení
Služby	kazatel, magistr noviců
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kvardián kláštera v Bambergu (do 1695) kvardián kláštera v Pasově kvardián kláštera v Chebu (1705–1706) kustod štrasburské františkánské provincie (1708–1711)
Osobní údaje
Datum narození	1659
Místo narození	Villingen
Datum úmrtí	5. dubna 1726 (ve věku 66–67 let)
Místo úmrtí	Cheb
Národnost	německá
Povolání	Františkánský řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vinzenz Stern se narodil v roce 1659 ve Villingen v Bádensku.^[1] Jeho první pobyt v chebském klášteře spadá do let 1684 až 1686, kdy zde působil jako kazatel.^[2] V 90. letech se zřejmě dále vzdělával nad úroveň průměrného řeholního kněze, neboť o pár let později byl vyslán na pobyt do františkánské kustodie ve Svaté zemi (Palestině). Současně ještě do roku 1695 zastával funkci kvardiána kláštera v Bambergu. Ve Svaté zemi strávil celkem osm let v období 1696 až 1703.^[3] Později (snad někdy v období 1703–1705) byl kvardiánem kláštera v Pasově a letech 1705–1706 představeným konventu františkánů v Chebu. V letech 1708–1711 působil jako kustod štrasburské františkánské provincie a od roku 1714 byl jejím definitorem.^[4] V témže roce je opět doložen v Chebu, kde působil oficiálně jako zpovědník klarisek, jistě však rovněž kázal a věnoval se jiným pastoračním aktivitám. V Chebu rovněž tehdy poprvé vydal svou modlitební knihu. Provinční kapitulou německých františkánů získal v roce 1717 čestný titul „kvardián ve výsluze“ (guardianus emeritus), působil též jako zpěvák („chorista“).^[5] V blíže neuvedeném místě a období vychovával řádový dorost jako magistr noviců.^[6] Nejméně od roku 1723 až do své smrti byl představeným kaple Božího hrobu při františkánském chrámu v Augsburgu, oblíbeného náboženského místa augburských měšťanů.^[7] Pro svou pastorační a spirituální činnost si Stern shromáždil nevelkou osobní knihovničku s modlitbami a tituly pro podporu duchovního života.^[8] Zemřel 5. dubna 1726 v Chebu.^[9]

Dílo

Vinzenz Stern byl autorem modlitební knížky Nova et vetera devotionalia ad majorem Dei, Deiparaeque Gloriam.^[10] V první, latinské verzi díla, kterou vytiskl chebský tiskař Johann Franz Fritsch v roce 1717, jsou na 241 stranách zahrnuty jen první čtyři díly titulu. Jelikož Stern náležel do štrasburské provincie, prováděli teologickou aprobaci a svolení k tisku františkáni z této provincie, mezi jinými též Kilian Kazenberger a Gamaliel Peter, v té době oba lektoři teologie v chebském klášteře. Text doplňuje několik mědirytů: před titulní stranou řeholníci v zahradě provádějící různé činnosti odpovídající kapitolám knihy s nápisovými páskami u úst^[11] nebo Panna Maria Královna uprostřed textu. Dílo bylo autorem dedikováno hraběti Leopoldu Adolfu z Písnic, držitele panství Hřebeny a hradu Hartenberg, který zřejmě stejně jako ostatní členové rodu františkány a snad i vydání této knihy podporoval.^[12]

Po prvotní latinské verzi se záhy objevila i německá podoba díla: Neu- und alte Andachten. Zahrnuje všech šest částí práce, které ovšem byly tištěny jako samostatné knihy, a to stále v Chebu v dílně Johanna Franze Fritsche a jeho otčíma Johanna Augustina Orwanského opakovaně v letech 1718 až 1740.^[13] Skrze německý jazyk se mělo dílo bezpochyby stát dostupnější pro laické věřící neznalé latiny. Podle odlišných nadpisů kapitol u německé podoby nelze vyloučit i hlubší přepracování textu než jen samotný překlad. Stejně tak možnou příčinou pro samostatné vydávání jednotlivých dílů byla nižší cena těchto útlejších svazků o třiceti až osmdesáti stranách a tím i lepší dostupnost. Jednotlivá chebská „vydání“ ze zmíněných let 1718 až 1740 nenaznačují, že by titul byl jako celek opakovaně distribuován v jednotlivých (číslovaných) vydáních, jak je známe z moderní knižní produkce.^[14] Tiskaři patrně začali obnoveně tisknout s pozměněným rokem na titulní straně, jakmile bylo staré vydání dílu rozprodáno. Opakovaná vydání naznačují nemalou popularitu tohoto Sternova díla. Jeho jednotlivé části dle německé verze zahrnují témata:

1. modlitba růžence,
2. modlitby umírajících, se zvláštním důrazem na zahrnutý „mariánský žaltář“,
3. směřování ke ctnostem s mottem růžové zahrady,
4. texty k povzbuzení zarmoucených a trpících s mottem Ježíšových slov na kříži „Otče, Otče, proč jsi mne opustil?“,
5. texty k Vánocům, včetně modlitby františkánů před jesličkami a dalších rozjímání před betlémem,^[15]
6. texty na Velikonoce, včetně bohoslužby, kterou františkáni sloužili v Jeruzalémě.^[16]

Svou knihu Vinzenz Stern zřejmě ze skromnosti publikoval anonymně – na titulní straně je s výjimkou posledních dvou německých dílů zaznamenán jen Sternův akronym. Schválení řádových teologů a představených na dalších stranách díla nicméně uvádí plné Sternovo jméno, což naznačuje nesouhlas řádu s pozůstáváním autora v utajení, anebo ocenění jeho osobních kvalit.