Visual kei

Visual kei (japonsky ヴィジュアル系, vidžuaru kei), též visual style či visual system, zkráceně pak VK, je hnutí mezi japonskými hudebníky, jehož estetickou stránku charakterizují složité oděvy a výrazné účesy, případně líčení.^[1] Pro visual kei je typický, avšak ne vyžadovaný, androgynní vzhled, čímž vykazuje jistou podobnost s glam rockem.

Visual kei
Původ ve stylech	Různé (především Rock, Heavy metal, Punk a Pop)
Kulturní pozadí	Japonsko
Typické nástroje	Elektrická kytara - Baskytara - Bicí - Klávesy
Všeobecná popularita	Převážně japonská hudební scéna; něco málo světově
Podstyly
Angura kei • Elegothic kei • Eroguro kei • Irjō kei • Koteosa kei • Kotevi kei • Kurafu kei • Kurofuku kei • Lolita-visual kei • Nagoja kei • Nomuro kei • Ošare kei • Softvi kei • Toroteru kei

Fanoušci Visual kei skupiny Phantasmagoria na Harajuku street v Tokiu.

Mezi významné osobnosti visual-kei scény se řadí například hudebník a módní návrhář Mana, hudebník Kaya, nebo hudební skupiny Versailles, the GazettE a dir en grey.

Některými zdroji je visual kei považován za hudební žánr^[2] a jeho zvuk je nejčastěji přirovnáván ke glam rocku, punk rocku a heavy metalu.^[3] Samotnými osobnostmi visual-kei scény je však považován za estetický směr zakládající na svobodě vizuálního projevu, spíše než za hudební žánr.^[4][5][6]

Historie

Visual kei se objevil zhruba v polovině 80. let 20. století a za jeho průkopníky jsou označovány skupiny jako X Japan, D'erlanger, Buck-Tick či Color. Název Visual kei pak vychází ze sloganu Psychedelic violence crime of visual shock, jež měla na svém albu Blue Blood skupina X Japan.

V roce 1986 pak Dynamite Tommy, zpěvák skupiny Color, založil nezávislé hudební vydavatelství s názvem Free-Will, které se tak stalo hlavním rozšiřovatelem visual kei hudby do ostatních zemí mimo Japonsko.

V roce 1992 se X Japan pokusili proniknout i na evropský a americký hudební trh, ale skutečnou popularitu, začali ve světě visual kei skupiny slavit až za dalších 8 let. V polovině 90. let se začal visual kei v Japonsku obrovsky rozmáhat a prodejnost alb skupin hrajících tento žánr dosahovala rekordních počtů. Nejproslulejší skupiny z toho období, které stojí za zmínku, jsou X Japan, Glay a Luna Sea. Mezi další, které slavily ohlas, ačkoli z komerčního hlediska už na tom tak dobře nebyly, jsou např. Kuroyume, Malice Mizer či Penicillin. S nástupem roku 1999 popularita visual kei začala opadat. X Japan se rozpadli a v roce 2000 se rozhodla svou činnost ukončit i Luna Sea.

V roce 2007 VK žánr znovu obživl, když Luna Sea odehrála jednorázový koncert a opět fungující X Japan vydali nový singl a vyrazili na světové turné. Díky těmto událost začali visual kei skupiny opět slavit úspěch mezi posluchači a některá media začala nově vzniklé skupiny označovat jako neo-visual kei ačkoli se ony samy stále označovali jako staré dobré VK.

Mezi úspěšné a relativně nově vzniklé visual kei skupiny patří např. Versailles -Philharmonic Quintet-, Nightmare nebo The Gazette, Dadaroma, Kaneto juusei nebo Leetspeak monsters.

Popularita

Visual kei byl populární jak mezi nezávislými undergroundovými projekty, tak i mezi slavnými hudebníky hlavního proudu. Ze západních stylů ho pak ovlivnily žánry jako jsou glam rock, gothic rock a kyberpunk. Nicméně každá visual kei skupina tvoří svůj vlastní unikátní styl a inspiruje se zcela jinde, proto může mít jedna blíže punku či heavy metalu, zatímco jiná bude hrát hudbu podobnou elektronice nebo i popu.

Mezi japonské časopisy zaměřené na visual kei tematiku patří např. Arena 37 °C, Cure, Fool's Mate nebo Shoxx.

Subžánry

• Angura kei
• Elegothic kei (též Elegant gothic kei)
• Eroguro kei
• Irjō kei
• Koteosa kei
• Kotevi kei (též Kote kei)
• Kurafu kei
• Kurofuku kei
• Lolita-visual kei (též Lolivi kei)
• Nagoja kei
• Menhera kei
• Nomuro kei
• Ošare kei
• Softvi kei (též Soft-visual kei)
• Toroteru kei