Vlaho Bukovac

Vlaho Bukovac, italsky Biagio Faggioni; (4. července 1855 Cavtat u Dubrovníku – 23. dubna 1922 Praha^[1]) byl chorvatský malíř.

Vlaho Bukovac
Autoportrét Vlaha Bukovace
Rodné jméno	Biagio Faggioni
Narození	4. července 1855 Cavtat nyní Chorvatsko Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. dubna 1922 (ve věku 66 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění
Povolání	malíř, vysokoškolský učitel a učitel
Významná díla	Reclining nude (Une fleur)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vlaho Bukovac v jedenácti letech opustil domov a po mnoha peripetiích procestoval celý svět.^[zdroj⁠?!] V roce 1877 zakotvil v Paříži, kde se stal žákem Alexandre Cabanela, V Paříži se setkal s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Namaloval slavnostní oponu pro Národní divadlo v Záhřebu. Přes Vídeň se dostal do Prahy. V roce 1903 nastoupil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho ateliérem prošla řada osobností – mimo jiné: Emil Filla, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl, Gustav Porš a další.

Dílo

Bukovac tvořil převážně portréty, ale nevyhýbal se ani krajinám. Původně realistický styl opustil a přes impresionismus se dostal až k pointilismu. Své obrazy signoval často velmi odlišně, a to Bukovac, Boukovatz nebo pseudonymem Andrez, v Bělehradě používal signaturu Bukovac, ale psal cyrilicí.

Galerie

• 
  Autoportrét (kol 1900)
• 
  Hodina angličtiny
• 
  Gundulikův sen
• 
  Svatý Dominik
• 
  Černohorka
• 
  Opuštěná (1916)
• 
  portrét Bukovacovi dcery Marie (1908)
• 
  portrét krále Alexandra I. Karađorđeviće