Vojtěch Sucharda
český sochař From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Vojtěch Sucharda (16. ledna 1884 Nová Paka[1] – 31. října 1968 Praha-Bubeneč) byl český sochař, restaurátor, řezbář a loutkář. Byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím divadla Říše loutek v Praze, kde působil nejen jako autor loutek, ale i jako herec a režisér.[2]
Remove ads
Život
Pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve kterém se umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda Jana. Loutkářství se vyučil v závodě svého otce Antonína Suchardy mladšího (1843–1911) a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu.[3]
Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra Stanislava, např. na pomníku Františka Palackého,[3][4] Fantově budově nádraží Franze Josefa, Nové radnici. Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250 novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na sochařské výzdobě pražského paláce Koruna.[4]
Za 1. světové války padl po čtyřech měsících služby do ruského zajetí,[3] byl deportován do Nižního Novgorodu. Do Prahy se vrátil až roku 1918, další rok strávil jako voják na Slovensku.
V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichovou, s níž v roce 1920 založil divadlo V říši loutek (od roku 1928 Říše loutek).[3] Divadlo mělo sídlo nejprve na Letné, od roku 1928 v Ústřední knihovně hl. města Prahy. Jako principál souboru, režisér i loutkoherec zde pak působil téměř čtyři desítky let, vytvořil 350 loutek a výpravu pro 137 her. Na loutkách spolupracoval se svou manželkou. V letech 1954 až 1956 režíroval celkem 20 her. Jako vedoucí souboru skončil v roce 1956 pro sluchovou chorobu.[5][4] V roce 1959 obdržel vyznamenání Za vynikající práci, za celoživotní tvorbu sochařskou a loutkářskou.[2]
V oblasti restaurování patří k jeho významným pracím kopie barokního sousoší Nanebevzetí Panny Marie na nádvoří pražské Lorety. V letech 1912, 1936 a 1948 se Vojtěch Sucharda podílel na rekonstrukcích Staroměstského orloje v Praze,[3] pro který vytvořil dvanáct nových sošek apoštolů. Některé jeho restaurátorské zásahy ovšem byly při rekonstrukci orloje v roce 2018 odstraněny jako nepřípustné.[6] Během své práce na orloji ukryl do sochy svatého Tomáše v hliníkové tubě od doutníku několikastránkový dopis, kde svoji práci na sochách popisuje. Dopis byl objeven během rekonstrukce orloje v roce 2018.[7] V poválečném období byl také autorem návrhu na celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který nebyl nikdy realizován.
S manželkou Annou, roz. Brichovou[8] měl dvě dcery – Annu (1909–1996) a Olgu (1911).[5] Po smrti své ženy v roce 1944 se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Balkovou, kadeřnicí Městských divadel na Vinohradech, která 10 let v divadle Říše loutek upravovala paruky.[5]
Vojtěch Sucharda zemřel v Praze–Bubenči 31. října 1968. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově v Nové Pace.
Remove ads
Dílo
- dostavba katedrály sv. Víta, Pražský hrad (hlavice sloupů, plastiky)
- výzdoba chrámu sv. Jana Nepomuckého, Štěchovice (socha Piety s klečícími anděly na průčelí a plastika pelikána jako symbol Kristova obětování)
- výzdoba chrámu sv. Jiljí, Nymburk (restaurátorské práce spolu s Kamilem Hilbertem)
- výzdoba chrámu sv. Petra a Pavla, Mělník (busty sv. Petra a sv. Pavla)
- výzdoba muzea, Hradec Králové (sochy Historie a Průmysl na průčelí)
- 12 sošek apoštolů na Staroměstském orloji
- plastiky pro palác Koruna na Václavském náměstí
- pomník hudebního skladatele Karla Bendla v Praze-Bubenči (podle návrhu Stanislava Suchardy)[9]
- pomníky padlým obětem války (Dubicko, Třeština)[10]
- výzdoba budovy Hlavního nádraží v Praze
- kopie barokní kašny v pražské Loretě
- dřevořezby pro pražský kapucínský klášter (sochy svatého Tadeáše a svatého Antonína)
- loutky divadla Říše loutek (Vytvářel řezané nebo soustružené loutky ve spolupráci s manželkou Annou Brichovou, autorkou kostýmů a barevné úpravy)[2]
- busta Charlotty Garrigue Masarykové v na domě Praze, Mickiewiczově ulici[11]
- pomník vojenského pilota Vincence Komendy v Pičíně u Příbrami[12]
- socha Merkura pro usedlost Kajetánka v Praze (od roku 1997 v Nové Pace)[4]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads